HUNGER GAMES #11 - Déšť - Terka TMA

«Nejnovější články | Terka TMA

Vytvořit blog | Nápověda

HUNGER GAMES #11 - Déšť

Ahoj, jsem zpět! Dovolená byla super a konečně můžu pokračovat v psaní. Pokud jste ještě nečetli předchozí díly, určitě se na ně mrkněte :) (#0,#1,#2,#3,#4,#5,#6,#7,#8,#9,#10)

Došla jsem za Cooperem a šťouchla do něj loktem, že už je všechno v pořádku. Snědla jsem sušené švestky, které jsem našla v malém batohu a Cooper si vzal hrušku, která byla v batohu, který jsme sebrali Clover. Sbalili jsme si věci a šli jsme hlouběji do lesa. Cooperova rána na noze se již skoro zahojila, takže mu nezpůsobovala žádné spomalení. Vypila jsem již svojí PETku, takže mi zbývala jen jedna láhev s vodou. Placatku kterou jsem nalezla v malém batohu jsem dala Cooperovi. Cestou se nám podařilo ulovit nějakého drobného králíka a poměrně velkého ptáka. Bylo poledne, když jsme došli k malému jezírku. Voda vypadala čistě, takže jsme naplnili lahve a omyli se. V tom za námi zakřupala větvička. Stála tam Effie. Byla celá od krve a špíny. Na noze se jí táhl dlouhý šrám, který musela způsobit nějaká větší zbraň. Pevně jsem zvedla ruku s nožem a naznačila jí, že pokud se o něco pokusí, tak jí ten nůž proletí hlavou. Nemotorně se posadila a vysvětlila nám, že nás chtěla okrást. Nebyla schopná lovit a měla už jen pár kořínků a bobulí, které posbírala cestou sem. V labyrintu potkala nějakého splátce a ten na ní zaútočil mečem. Bodla ho nožem do břicha, ale jistě mu nezpůsobila nic vážného, protože se prý jeho obličej ještě na nebi neobjevil. Měli jsme ještě asi půlku mastičky, takže jsme se rozhodli, že jí ošetříme ránu a necháme jí u sebe. Omyli jsme jí ránu a namazali trochou té hojivé masti. Prý ji měla také, ale mnohem menší, takže jí stačila jen na jedno namazání, což na takhle velkou ránu mělo jen malý účinek. Nechala jsem ještě zbyteček té masti, kdyby náhodou byla potřeba ještě na jiné rány. Našla jsem vhodný strom a s pomocí Coopera ji vytáhla na jednu z vyšších větví. Byl to podobný strom, jako ten, na kterém jsme spali první noc. Odřízla jsem kousek lana a pod Effie naskládala mnoho listů a přivázala ji k větvi, aby nespadla. Brzy usnula. ,,Coopere! Takhle to nepůjde!" zašeptala jsem asi po dvou hodinách lovu. ,,Co se děje? Máme ze včerejška toho králíka a koroptev..." ,,To nemyslím!" skočila jsem mu do řeči ,,Myslím to s Effie! Takhle to dlouho nevydrží, navíc nemáme žádné léky a ta mastička už dochází. Chci si trošičku nechat na později, kdyby se tobě nebo mě náhodou něco stalo..." Najednou mě Cooper chytil za ruku a stáhl za větší keř. Chtěla jsem se ho zeptat, co to dělá, ale pak jsem je uviděla... Byli čtyři... Poznala jsem v nich lidi z devítky a Johna z osmého. ,,Opravdu jsi jí viděl jít tudy?" zaslechla jsem jejich rozhovor ,,Jo! Ta malá mrcha co mě bodla šla tudy! Koukej! To je určitě její krev!" ,,To asi jo... Tak dělej! Musíme jí najít do soumraku!" Ještě víc jsem se přikrčila. Takže Effie bodla nožem Johna z osmičky, a teď jde přesně jejím směrem! Když odešli tak daleko, že nás určitě nemohli slyšet, pošeptala jsem Johnovi ,,Musíme jí pomoct!" Kývnul na mě a potichu jsme se plížili za nimi. Už byli téměř u jezera, když se zastavili a poslouchali. Já jsem stála za mohutným stromem, takže mě vidět nemohli, ale Cooper byl jen za nevelkým keřem, který jeho svalnaté tělo moc nezakrýval. Naštěstí si nás nevšimli, ale upoutalo je něco jiného... Effie se na stromě jistě pohnula, protože se všichni koukali přímo na ní! Cooper na mě zavrtěl hlavou. Pak ke mne přiběhl a řekl ,,Nemáme proti nim šanci! Máme u sebe jen pár nožů!" ,,Ale co Effie!?! A co naše věci!?!" ,,Effie už umírá! Ta noha se jí vůbec nelepší a věci jsou asi o dvě větve výš v tom otvoru, co je v tom stromu... Když budeme mít štěstí, nevšimnou si jich. A teď vylez na tenhle strom!" Smutně jsem se na něj podívala, ale poslechla jsem ho. Effie nebylo pomoci, takže jsem co nejrychleji a nejtiššeji vylezla na ten strom. Cooper lezl hned za mnou. Nikdo si nás nevšiml, takže jsme vylezli až skoro úplně nahoru. Lehli jsme si na širokou větev vedle sebe a sledovali, co se bude dít. Zrovna John vylezl po stromě k Effie a zabodl jí nůž do srdce. Podívala se na něj a pak se už nepohnula. Zazněl výstřel z děla a pak jsme pochopili, že Effie už není mezi námi. Jak řekl Cooper, měli jsme štěstí. Nás si nikdo nevšimnul a našich věcí také ne. Chvíli jsme ještě leželi a sledovali, jestli není nikdo nablízku. Když jsme se snažili slézt, zahléhla jsem něco v dálce na jedné větvi skoro až v koruně stromu. Sebrali jsme všechny věci a šli k tomu místu, kde jsem to něco nebo někoho viděla. Cooper lezl nahoru a v ruce držel nůž. Já jsem ho ze zdola jistila foukačkou a nožem v ruce a přitom hlídala naše batohy, které jsme si odložili na zem, kdyby jsme byli nuceni bojovat. ,,Terko!" zašeptal Cooper a já chtěla už už hodit nůž, když v tom se těsně nad Cooperem objevila Filipova hlava. Cooper seskočil dolů a vzal batohy, aby jsme mohli vylézt nahoru. Sedli jsme si naproti Filipovi. ,,Díky bohu že jsmetě našli!" zavrčela jsem na něj, ale usmívala jsem se. ,,Na začátku jsem skočil do vody a sebral pár věcí" řekl a ukázal na batoh a dvě sekyry. ,,Tebe jsem už nikde neviděl, ale viděl jsem Coopera, takže jsem ho sledoval. Pak se mi nějak ztratil. V noci jsem našel malý oheň, takže jsem šel raději dál, protože brzy přilákal lidi z 2. kraje. Seděl jsem na stromě a sledoval, jak tam našli kluka ze sedmičky, ke kterému se přidal ještě ten druhý ze sedmičky. Kupodivu se jim podařilo ty tři splátce přemoct, dokonce jednoho, aniž by se ho dotkli!" ,,Za to můžu já..." odvětila jsem a ukázala na foukačku. ,,Aha... Jedna holka ještě utekla, ale druhou zabili... Pak jsem šel sem." ,,A co máš v tom batohu?" zeptal se ho narovinu Cooper.,,Ulovil jsem králíka, kterého chci při západu slunce upéct a v batohu mám lékárničku (mast, 3x obvaz, prášky na bolest), nějaký prášek na polévku, misku, PETku, jeden nůž a deku. Ostatní jídlo už jsem snědl. Pak mám ještě dvě sekyry." ,,Super! Tak to jsme na tom dobře... Doufám, že s námi zůstaneš!" řekla jsem a podívala se na něj. ,,Jasně že jo!" Snědli jsme sušené maso, sušené ovoce a oříšky a vzali jsme si věci a šli jsme na náš původní strom u jezírka. Věci jsme si znovu dali nahoru a šli jsme doplnit vodu a umýt se. Při koupání zazněl výstřel z děla. Všichni jsme rychle vylezli na náš strom, a taky nám to zachránilo život, protože zrovna šli okolo splátci z 1. kraje a ta holka, co z 2. kraje utekla. ,,Jak koukala!" řekla ta z druhého. ,,Zase je o splátce méně!" začali se všichni smát a šli doplnit zásoby vody. Připravila jsem si foukačku, ale Filip mě razazil. Leželi jsme bez hnutí a pozorovali, jak se myjí ve vodě. Pak Luke zavolal: ,,Hele! Stopy! Brzy najdeme dalšího splátce!" všichni se začali smát, rychle si vzali batohy a utíkali po stopách směrem do lesa. Naše stopy to být nemohly, protože šli úplně jiným směrem, než jsme šli kdy my. Když se začalo smrákat, Filip a Cooper rozdělali malý ohýnek asi 100m od našeho stromu a byla na stromě nad nimi a kryla je. Když vše opekli, zadupali oheň a zakryli ho listím a větvemi. Když jsme se na našem stromě najedli, objevil se nad našimi hlavami znak Kapitolu a začalo promítání mrtvých splátců. Jako první se objevila Effie z našeho kraje, pak se objevila Luna z jedenáctky. Jen dva splátci... Kapitolanům asi stačila včerejší řežba u rohu hojnosti, takže dnes nám dají chviličku klid, ale zítra nebo pozítří nás určitě začnou svolávat k sobě. Snědli jsme jednoho králíka a zbytek masa zabalili do batohů. Do každého jsme dali trochu, kdyby jsme náhodou o některý z nich přišli, nebo se museli rozdělit. Pak začalo pršet. Nejdřív jsem si to užívala, protože mám déšť ráda, ale pak jsem zjistila, že ten déšť je asi otrávený, protože po chvíli se mi na kůži začaly dělat malé červené tečky. Přehodily jsme obě deky pře vyšší větev, aby nás alespoň trochu zakryly a vlezli jsme si do spacáků. Cooper si vzal můj meší spacák a já s Filipem jsme se nasoukali do toho většího. Brzy jsem usnula.

Doufám, že se vám kapitola alespoň trochu líbila.

Děkuji předem za komentáře, sledování mého blogu a "+"

Terka <3