♥Stories and my World♥

«Nejnovější články | ♥Stories and my World♥

Vytvořit blog | Nápověda

Tajemství křišťálových vod- část 5.

Maršmel!

Cesta vedla dál, směrem k vodnímu slunci. Přes cestu přeběhl krásný jelen. Paroží se mu stříbrně lesklo a jeho srst byla kaštanově hnědá. Možná ten vodní svět není tak škaredý a krutý jak jsem si myslela. Po stromech skákaly veverky, srny běhaly se svými mláďaty, lesní ovoce rostlo vedle cest. Zaváhala jsem a utrhla jsem si. Ovoce bylo ještě lepší než u nás doma. Šťavnatější, sytější a voňavější. Když jsem se dosyta najedla, pokračovala jsem dál.
Blížil se večer, a já jsem byla unavená a hladová. Už jsem byla týden pod vodou, a zatím jsem se nedozvěděla nic. Najednou přes cestou proběhl ten samý jelen kterého jsem už viděla. I v měsíční záři ho bylo poznat. Pokynul hlavou jako že mám jít za ním. Sestoupila jsem tedy z cesty. Jelen si lehnul a naznačil mi, abych si na něj sedla. Udělala jsem tak. Jelen vstal a z kroku přešel do klusu. Pak už se rozeběhl tak rychle, že jsem se skoro neudržela. Běžel dlouho asi tak dvě hodiny, a já jsem pochopila, proč na něm jedu. Kdybych šla pěšky, bylo by to hodně pomalé.
Jelen pořád běžel a běžel a já měla pocit, že už se nikdy nezastaví. Že už nikdy neuvidím svoji rodinu, a nesplním to co jsem slíbila. Začalo se mi stýskat. Cítila jsem beznaděj. Zabořila jsem obličej do jelenovi kaštanové srsti a začala jsem plakat. Jelen věděl že pláču, ale běžel dál. Určitě už ho bolely nohy a hlad měl taky jako já. Začala jsem sklouzávat protože jsem byla tak slabá.
To už ale jelen cítil. Okamžitě změnil směr. Už jsme neběžely loukou ale směrem k lesu. Jelen napjal všechny svaly, aby tam byl rychle.
Když jsem spadla, cítila jsem vůni lesního ovoce. Malin, jahod a ostružin. Zvedla jsem hlavu, a rukama se pomalu nadzvedla. Někdo tam stál. Když jsem víc zaostřila, stál tam nádherný chlapec s kaštanově hnědými vlasy a pomněnkovýma očima. Srdce mi tlouklo. Byl to zvláštní pocit. Zahřálo mě u srdce.
,,Jak se jmenuješ?´´ zeptal se mě chlapec.
,,Anna.´´ odpověděla jsem mu.
,,Co tu děláš?´´ zeptal se mě zase.
,,Hledám moji tetu a chci ji přivést zpátky k nám nahoru.´´
,,A kdo je tvoje teta, Anno?´´
,,Hana I.´´
,,To jsi se vydala na tak nebezpečnou cestu?´´
,,Ano. Chci přivést tetu zpátky. Všem se po ní stýská.´´
,,Na. Sněz to.´´ podal mi džbánek s lesním ovocem.
,,Děkuji.´´
,,Není zač. Mimochodem, já jsem Leo.´´
,,Hezké jméno. A jak to že si jelenem?´´
,,Zaklel mě král. Měl jsem mu sloužit nebo být jelenem kterého jednou půjde ulovit. Tak jsem se nechal přeměnit na jelena. Ale když po pár dnech potkal královnu, úplně na mě zapomněl.´´
Mezitím už jsem ovoce dojedla. Bylo ještě lepší než to předchozí a už jsem neměla pocit blízké smrti.
,,Půjdeme dál?´´ zeptala jsem se pomalu.
,,Půjdeme? Poběžíme!´´ odpověděl se smíchem Leo a pak se proměnil. Pokynul mi abych si nasedla. Objala jsem ho kolem krku a Leo se rozeběhl. Běžely jsme několik hodin, ale ovoce mě tolik nasytilo, že jsem vůbec neměla hlad. A v tu chvíli jsem si vzpomněla na to, že jsem ještě pořád pod vodou ale žiju si jako na zemi.
Když začalo svítat, Leo se zastavil před malou chaloupkou z vrbových proutků. Setřásl mě a proměnil se v člověka.
,,Jaká byla jízda?´´ zeptal se mě Leo.
,,Úžasná!´´ odpověděla jsem.
,,Tady v té chaloupce bydlí moje babička. Není to moje babička, ale už s ní bydlím mnoho let.´´
,,A ty nestárneš?´´
,,Ne, ale chtěl bych. Kdyby mě někdo vysvobodil ze zakletí, mohl bych se vrátit na zem a tam stárnout.´´
,,A jak tě můžu vysvobodit?´´
,,To nic pro holky není! A navíc. Ty má jedno poslání. A až ho splníš tak se vrátíš domů.´´ jeho hlas zněl smutně.
,,A já stárnu nebo ne?´´
,,Jsi pod vodou takže nestárneš. A myslím, že už si mrtvá.´´
,,Já nejsem mrtvá! Mám u sebe ten kouzelný kvítek tak proto můžu být tak hluboko pod vodou!´´
,,Já ho mám taky u sebe, Anno! Jsem druhé dítě co tu není mrtvé! Ale teď už pojď za babičkou, dá ti pořádně najíst.´´
Vešly jsme do malé chaloupky. Ale jak se ukázalo, zas tak malá nebyla.