♥Stories and my World♥

Tajemství křišťálových vod- část 6.

Maršmel!

Bylo to něco jako v Harry Potterovi. Malá chaloupka, velký prostor. Všude visely bylinky. Na zvláštních nádobách se sušily houby a jablka. Na policích stály zavařovací láhve a také marmelády. V rohu byla jedna postel. Vedle postele byl malý noční stoleček. Na něm byla jedna velice tlustá kniha, a prapodivná lampa. A v druhém rohu byla další postel. Na nočním stolečku však měla nějaké mušle a ještě více prapodivnější lampičku. Pak vedly nahoru schody.
,,Anno, pojď za mnou. Babička bude nahoře.´´ pověděl mi Leo.
Když jsme vyšly nahoru, všude byla police s knihami.
,,Babičko, chtěl bych ti někoho představit.´´ řekl Leo.
Babička se na mě podívala. ,,Dobrý den.´´ pozdravila jsem jí.
,,Dobrý den, děvče.´´ odpověděla mi babička.
,,Leo, kdo to je?´´ zeptala se Lea babička.
,,To je moje kamarádka.´´ řekl Leo.
,,Dobře. Běž prosím dolů postavit na čaj, a udělej nám menší občerstvení. Určitě máte hlad.´´ když to babička řekla, Leo se otočil a odcupital to kuchyně.
,,Tak, milé děvče, řekni mi o sobě něco.´´ vyzvídala babička.
,,Jmenuji se Anna. Jsem ze světa lidí a jsem živá. Přišla jsem sem hledat moji tetu, pro váš svět Hanu I. Její příběh už znám, řekl mi ho jeden dědeček. Když jsem šla lesem, přeběhl přes cestu jelen, a pokynul mi hlavou abych na něj nasedla. Jely jsme dlouho, a já jsem začala slábnout protože jsem měla hlad. A on mě zachránil. A pak se proměnil v člověka. A pak mě Leo dovezl až sem.´´
,,Zajímavý příběh, Anno. A je tvůj dědeček takový, smutný?´´
,,Ano. A moc.´´
,,Víš, já jsem tvoje…babička. Když jsme se s dědečkem pohádaly, bylo tvé mamince třináct let. Hance bylo čtrnáct a chtěla zachránit vodu. Udělala by pro ní všechno. Ale tvoje maminka byla nemocná. Děda řekl, že jediný kdo tam půjde bude tvoje maminka. Nebyla by to prý škoda, kdyby ztratil postiženou dceru. Já, Hanka i tvoje maminka jsme se naštvaly. Hanka dlouho tvoji maminku utěšovala. S dědou jsme se pořád hádaly, a tak jedné noci jsem vzala Hanku a šly jsme.´´
,,Jak víte že já jsem dcera vaší dcery?´´
,,Máš strašnou podobu, Anno. Dokáže už tvoje maminka chodit?´´
,,Ano, babičko. Doma se pořád z dědečkem hádají. A maminka pak brečí. Říká, že vás půjde hledat, protože tohle je k nevydržení.´´
Chvilku bylo ticho když pak babička zavolala: ,,Haničko, máme návštěvu!´´
Najednou se otevřela zeď. Stála tam žena, a byla strašně podobná babičce.
,,Haničko, to je dítě tvé sestry.´´ řekla babička.
,,Ráda tě poznávám.´´ řekla Hanka a podala mi ruku. Její ruka byla taková královsky něžná. Nebyla sice královsky oblečená, a já vím proč. Na rameni ji visel šátek, a v tom šátku spalo malé dítě. Zadívala jsem se na něj. Bylo úplně stejné jako to lidské.
,,To je Voděnka.´´ řekla mi Hanka.
,,Já vím. Znám příběh sester. A jejího bratra.´´ odpověděla jsem.
,,Mohlo jich být pět. Jsou jen dva. A mohl být jeden. Nechápu jak to Vodislav mohl něco takového udělat. Nemilovala jsem ho, ale pak jsem si ho zamilovala. A pak ti dvojčátka. Snad se žije Vodomilovi dobře.´´ její hlas zněl smutně.
Babička odložila knihu, a Hanka se posadila do křesla. Slyšela jsem Lea jak cupitá po schodech.Cítila jsem vůni jídla a teplého čaje.
,,Děkuji ti, Leo.´´ řekla babička.
,,Já též.´´ ozvala se Hanka.
,,A já taky.´´ odpověděla jsem se smíchem.
Čaj byl jahodový. Bylo poznat že je domácí. Většinou domácí které dělá maminka nejsou dobré, ale tohle bylo výborné. Na tácu pak ležely křížaly, chléb a tvaroh. Všichni si vzaly chléb, namazaly ho tvarohem a k tomu jedly křížaly.
,, Anno, pochováš na chvíli Voděnku?´´ zeptala se Hana. A než jsem stačila něco říct, Voděnka už mi ležela v náručí. Na hlavičce jí vyrůstaly zlaté vlásky, a oči měla modré, skoro tyrkysové. Usmívala se a vypadala jako sluníčko. Oči měla pořád vykulené, a vtom spočívala její roztomilost. Ale nebyla podobná Hance. V ničem. Možná v úsměvu. Hanka měla vlasy takové světle hnědé. Ona je měla zlaté. Babička bílé. A já tmavě hnědé a kudrnaté.
Hanka už se vracela zpátky, a nesla jakousi dřevěnou skříňku. Vypadala jako z bukového dřeva, a byly na ní vyryté ornamenty. Zámek, který kdysi býval zlatý, byl špinavý a jen zřídka šlo poznat že se jedná o pravé zlato. Hanka skříňku otevřela. Byl v ní krásná náhrdelník. Třpytil se jako měsíc. Přívěšek ve tvaru ryby se pyšnil modrým démantem.
,,Na, vezmi si ho.´´ nabídla mi Hanka pak mě obešla a náhrdelník mi připnula na krk.
,,Děkuji, Hanko.´´ poděkovala jsem.
,,Vidím, že moc vodní oblečení nemáš. Vypadáš moc jako obyčejný, zranitelný a tupý člověk. Pořád žijete v bídě?´´
,,Ano. Maminka dělá příze, tká a během žní pracuje na poli. Tatínek pracuje jako dřevorubec, a během žní se přijde pomáhat také. A děda se stará o naše stádo koní.´´
,,A to máte jen koně?´´ zeptala se Hanka.
,,Ano. Všechny jiná zvířata jsme musely prodat, neměli bychom z čeho žít. Koně tahají stromy z lesa, a my vždycky dostaneme peníze za velmi silné koně, nebo za to že jsme dovezli pokácené stromy, nebo jiný náklad. A pak za zbytek peněz koupíme jídlo a necháme okovat koně. Maminku s tatínkem skoro nevidím, jsou pořád v práci. A dědeček ten se stará o koně.´´
,,A máš nějaké kamarádky?´´ zeptala se dlouho zamlknutá babička.
,,Měla jsem, ale ta mě podvedla. A utopila se když jsem lezla do vody. Byla moc hluboko a docházel jí dech. Nestačila vyplout nahoru a…´´ než jsem to dořekla rozbrečela jsem se.
Hanka si ke mně přisedla a pohladila mě po vlasech. ,,Zvědavosti předchází smrt.´´ řekla mi něžným hlasem.
,,Teď už nemám nikoho. Jenom Patrona.´´ oznámila jsem.
,,Kdo je Patron? Nějaký kluk?´´ zeptal se Leo. Jeho znal žárlivě.
,,Ne, to je můj tažný kůň. Děda mi ho daroval když mi byly dva roky. A na něm jsem se naučila jezdit. Dostala jsem ho jako hříbě. Pořád mě opatroval tak proto se jmenuje Patron.´´
,,Aha.´´ ulevilo se Leovi.
Věděla jsem že Leo si do mě zamiloval hned jak mě uviděl, ale nechám to plavat. Jsem tu přece proto abych zachránila Hanku a nejspíš i Voděnku. Babička si usrkla čaje a začala se vyptávat.
,,Kdy se vrátíme domů?´´
,,Cože, vy všichni domů?´´ divil se Leo.
,,Ano, my všichni domů. Jak jsme zjistily, já jsem Anny babička. A Voděnka je Anny sestřenice.´´

+2

Příběhy a povídky

Autor: arual   |   Publikováno: 13.11.2015   |   Zobrazeno: 602x