Útes jednorožců-Kapitola 12.

«Nejnovější články | ♥Stories and my World♥

Vytvořit blog | Nápověda

Čekala jsem dlouho. Všechny věci pomalu mizely s pokoje a já seděla na holých parketách. Obdivovala jsem svůj nový svetr, kalhoty, tričko a boty když se přede mnou otevřel duhový tunel.
,,Dasty, jdeme!´´ zavelela jsem a Dasty honem skočil do tunelu. Já se také odpíchla od země a zmizela v tunelu.
Zatímco jsem plula v tunelu jsem přemýšlela co doma budu dělat. A spíš kde se objevím. Na dohled byl už konec tunelu a tak jsem se přetočila aby můj dopad byl co nejměkčí.
ˇˇ
Přistála jsem na stole v jídelně. Emma, Elise, Agnes, Antoinetta a táta právě večeřeli. Všichni na mě udiveně koukali.
,,Marianne?´´ zeptal se táta.
,,Tati? Jsem doma!´´ vykřikla jsem a seskočila ze stolu. Běžela jsem ho obejmout.
,,Ach, Marianne. Moc si nám chyběla posaď se, a vyprávěj!´´ pobídl mě. Já si sedla vedle Emmy a začala vyprávět.
,,Byla tam máma. Učí tam. Svoji smrt sehrála!´´ začala jsem hned.
,,Dobře, Marianne. Co dál?´´ zeptal se mě nejistě táta.
,,Pak mi Agáta, správkyně křídla LIDÉ půjčila knihu o učitelích. Našla jsem tam mámu a dozvěděla jsem se pravdu. Tak jsem vlítla do její pracovny a zmrazila jsem ji!´´
,,Nádherná pohádka. Jak si ji zmrazila?´´ válel se smíchy táta. Emma, Elise, Agnes i Antroinetta vypryskly smíchy.
Bylo mi to jedno. Připravila jsem si svoji sílu. A pak jsem hodila obrovskou kouli přímo na zeď. A k tomu přidala další dvě.
Smích ustal. Všichni se koukali na zeď.
,,Jak to děláš?´´
Pustila jsem další kouli. A pak šáhla na stůl. Začal pomalu mrznout.
,,Ty jsi Elsa z Ledového království!´´ vykřikla Agnes.
,,Co?´´
,,To je nějaká nová pohádka. Agnes ji zbožňuje!´´ oznámila Emma.
Chtěla jsem Agnes ukázat že nejsem Elsa a tak jsem vzala vodní kouli a poslala ji po stole. Všude kapala voda.
,,Bože, to je nový ubrus! Jak ho usuším?´´ bláznila Antoinetta. Rozsvítila jsem tedy ruku a přidala kousek ohně a pomalu jsem chodila vedle stolu a ubrus schnul.
Po dlouhém vypravování a vysvětlování jsem šla navštívit Ruth a Mary. Otevřela jsem dveře ale jejich pokoje byly prázdné. Jen na stole ležel dopis. Otevřela jsem ho a vytáhla starý zmuchlaný papír.
Marianne, musíš odsud pryč! Dohodni se s Lilienem a na konci vánočních prázdnin sebou vezmi i své sestry.
Mě a Mary Antoinetta vykázala, neboj se, brzo se uvidíme a vše bude jako dřív. Tvůj otec tady s ní zůstane a tvé sestry a ty budete v bezpečí. Teď ale musíte držet při sobě.
Ruth
Neváhala jsem a běžela do svého pokoje. Sedla jsem si na zem, přitiskla k sobě Dastyho a začala komunikovat.
-Liliene, pomoc mi!-
Vzápětí se mi ozval.
-Všechno vím, Marianne. A mám také nápad!-
-A ten zní jak?-
-Každé sestře dáš sto procent magie. Ty budeš mít sice sto dvacet dva procent magie, ale s tou to už hravě zvládneš. Když ovládáš o čtyři sta procent větší magii, tohle pro tebe bude jako facka. Stejně tě ale budu učit, kdyby se rychle zvedla. Hned po Vánocích poletíš do školy.- pak ukončil spojení.
Takže ségry se mnou budou ve škole. Uvidí mámu. A už pořád budeme spolu. Hlavním problémem ale bylo, jestli se já, Emma, Elise, Agnes, Agáta, Ralin, Lana, Ester a Zora vejdeme k jednomu stolu. Myslím si, že Lana si bude rozumět s Agnes, Ester se skamarádí s Elise a Emma se přidá k Ralin a Zoře. A pak tu budu já a Agáta.
ˇˇ
Ráno jsem vyběhla do zahrady. Už to tu nebylo tak hezké. Ani ten sníh tu nebyl. Vzala jsem zase své schopnosti a z nich vydala stříbrnou záři. Začalo mírně sněžit. Emma vykoukla z okna svého pokoje. Hned vyběhla ven.
,,Jak to děláš?´´ vykřikla ve dveřích.
,,Neboj, brzy to budeš taky umět.´´ odpověděla jsem jí a kouzlila dál. Pokryla jsem holé stromy, šedivé záhony i spící Stockholm. Město rázem ožilo a ven vyběhly děti s zářivými čepicemi na hlavě.
Pak jsem se podívala na sebe. Nové conversky nebyly nejvhodnější boty do zimního období. Ani slabá větrovka nebyla nic moc. Emma vedle mě měla na nohou kozačky s kožichem a dlouhý kabát ke kterému ladily její rukavice s čepicí.
,,Antoinetta vyhodila všechno tvé oblečení které v domě zůstalo. S tátou si mysleli, že už se nikdy nevrátíš.´´ oznámila mi Emma když viděla jak se třesu zimou.
,,My už se nikdy nevrátíme, Emmo. Zůstaneme u mámy a budeme bydlet ve Vílí rokli vedle Agátina domku.´´ odvětila jsem.
,,Já vím že sis to nevymyslela, Marčo. Ty bys nám nikdy nelhala.´´ objala mě a pomalím krokem jsme se vydali domů.
ˇˇ
Byl Štědrý den. Přivolala jsem sníh a už ráno ozdobila strom ve velkém salonku. Pomohla jsem kuchařům a sloužícím v kuchyni, naaranžovala jídelní stůl, na všechny dveře pověsila vánoční věnce a v ještě větším sále jsem pomáhala dalším sloužícím připravit stůl na dnešní večírek. Odházela jsem cestičku a menší parkoviště u našeho domu. Poté jsem běžela do podkroví za naší domácí švadlenou a roznesla všem v domě šaty na tento den. Běhala jsem ještě do kuchyně a odnášela snídani na stůl. Pak jsem zdobila zábradlí a zapálila jsem všechny svícny co jsme v domě měli.
Když už jsem měla všechno hotové, vytáhla jsem zpod postele pár dárků. Parfém pro Antoinettu, květinovou čelenku pro Emmu, plyšovou hračku ve tvaru princezny pro Agnes, sáčky a lahvičky na bylinky pro Elise a tátovi dám nový hrnek. Vše jsem pak pečlivě zabalila a donesla pod vánoční stromek. Doufala jsem, že se budou rodině líbit.
Když všichni vstali a pochutnali si na snídani, šli jsme zkontrolovat přípravu večírku. Vše už bylo hotové a nádherné. Antoinettě se to velice líbilo a táta spokojeně pomlaskával. Pak jsme několikrát obešli dům a vše zkontrolovali. Pak už byl čas na oběd.
Ten proběhl velice rychle a hladce a když se po dlouhém odpoledni přitáhl večer, nemohla jsem se dočkat. Těšila jsem se až dostanu dárky. A byla jsem i napjatá jak se budou mé dárky líbit ostatním.
Večeře byla výborná. Miluji grilované maso z grilovanou zeleninou a k tomu puding s ovocem v čokoládě. Vše mi náramně chutnalo jako všem ostatním. Táta byl zjevně velice spokojený a hned jak se kolem mihl sloužící hned mu naporoučel ať vyřídí že večeře byla mimořádně výborná. Antoinettě také velice chutnalo a několikrát si přidala. A co teprve my čtyři! Jedly jsme jak o závod. Sice jsem se nemohla v bílých šatech s bílými růžemi hýbat ale to mi bylo v tu dobu fuk. Rozpustila jsem si vlasy a daly si do ní květinovou čelenku kterou jsem dostala od Liliena.
Když jsme všichni dojedli, vstali jsme a já se sestrami jsme utíkali ke stromečku. Táta s Antoinettou se tvářili trochu nejistě, ale to myslím každý rodič o Vánocích. Co když se nám dárky nebudou líbit?
ˇˇ
Ležela jsem na posteli a plakala. Přehrávala jsem si tu chvíli.
Přehrabávala jsem celou hromadu dárků. Vždyť tam musí být něco pro mě! Hrabala jsem dál a když už z té hromady nezbylo nic, koukala jsem se vyjeveně na tátu a Nettu.
,,Nic?´´ zeptala jsem se jich.
,,Nic!´´ zařval na mě táta a mrskl o zem s hrnečkem který se mu před pěti minutami strašně líbil. Hrneček se roztříštil na tisíc kousků. Rozeběhla jsem se k němu a zkusila jsem alespoň něco poskládat.
Z oka mi ukápla slza. Plazila se mi po tváři. Ne, nesmíš brečet!, poručila jsem si.
,,Marianne, mi jsme nevěděli že se ještě někdy vrátíš. Mysleli jsme si že tě odtamtud už nikdy nepustí. Že si tě nechají navždy.´´ prohlásila smutně Antoinetta.
,,Já vím že jste se mě chtěli zbavit. Nejsem jako sestry, jsem jiná.´´ vyrazila jsem ze dveří a rozeběhla se do svého pokoje. Před bránou už čekala stovka hostů a všichni si radostně povídali. Po deseti minutách k bráně přistoupili sloužící a na cestičce pomalu šel táta s Nettou. Potom se zastavili a vzrušeně ke svým hostům promlouvali. Poté ustoupili stranou a řada hostů se valila do domu. Hned jak první překročil práh domu, začalo být v domě živo. Koukala jsem se na další přijíždějící hosty. Dole začala hrát hudba a v chodby se naplnili lidmi držící sklenice vína.
Někdo by zaklepal na dveře. ,,Dále!´´ pípla jsem a když se otevřely dveře divila jsem se že mě ten člověk vůbec slyšel. Naštěstí to byla jen Emma.
,,Marianne, něco pro tebe mám.´´řekla když ke mně přišla. ,,Já jsem věděla že se vrátíš ale věděla jsem že rodiče by ti ten dárek sebrali.´´ podala mi maličkou krabičku. Poděkovala jsem a vzrušeně ji otevřela.
Byl v ní nádherný řetízek s ptáčkem. Hned jsem si ho dala na krk a objala Emmu.
,,Díky moc, Emmo.´´ poděkovala jsem.
,,Není zač, Marčo. Ale teď už pojď, budeme se bavit!´´ vytáhla mě z pokoje.
Nemohly jsme otevřít dveře protože tam stál hlouček lidí. Emma pořádně zabrala a vysoký muž vylil svoji sklenici vína na šaty své ženě s kterou se právě bavil. Ta na nás tázavě pohlédla.
,,Jedno z pravidel z ní: Nestůjte před dveřmi, blokujete tak východ z pokoje. A další pravidlo zní: Klaňte se Marianne Gardeer, Emmě Gardeer, Elise Gardeer, Agnes Gardeer, Braddley Gardeerovi a Antoinettě Ric.´´ prohlásila Emma dřív než žena. Té uvázla krutá slova v krku a poklonila se nám.