Útes jednorožců-Kapitola 13.

«Nejnovější články | ♥Stories and my World♥

Vytvořit blog | Nápověda

Zatímco mě Emma táhla chodbou do velkého sálu kde bylo spoustu jídla a hlavně sladkostí, všímala jsem i všech lidí kolem. Hlavou mi proletěla otázka: Znají rodiče vůbec všechny lidi nebo vyvěsili po celém Stockholmu plakáty?
Emma mě dotáhla až k Nettě a tátovi. Pokoušela jsem se jí vyškubnout ale pevně mě držela.
,,Marianne je nám to moc líto.´´ objala mě Netta.
Pak mě zase pustila, pohladila mě po vlasech a šla za dalšími hosty. Cestou do velkého sálu jsme potkaly Elise která sbírala bylinky z klobouků nic netušících dam a Agnes, která si cpala do kabelky s princeznou co nejvíc sladkostí a růžových dortíčků. Potichu jsme se smály a pokračovaly v cestě.
Když jsme se nacpali dortíčky táhla mě Emma celým domem to jejího pokoje. Každý se nám klaněl a já jsem se taky klanila. Když jsme se dostaly ke dveřím (po asi půlhodinové cestě) a otevřely jsme je, čekal tam na Lilien. Emma rychle zabouchla dveře a běžela do rohu pokoje kde skočila za ohradu jejího králíka Kiki.
,,Liliene!´´ vykřikla jsem a objala jsem ho. Pomalu mi začal roztávat v náručí a první a poslední co řekl bylo: ,,Zítra brzo ráno čekejte všechny v tvém pokoji.´´
Pak se vypařil.
Emma na mě udiveně koukala.
,,Lilien, ředitel školy.´´ prohlásila jsem s úsměvem a poupravila si čelenku.
Pak jsme zase vyrazily dolů. Když jsme běžely chodbou abychom stihly závěrečný tanec, zastavil nás táta.
,,Miláčkové, někoho vám představím.´´ pousmál se a dovedl nás k jedné rodince. Bohaté dámě, ještě bohatšímu pánovi a jejich synovi. Jejich syn měl hnědé vlasy, modré oči a byl slušně oblečený. Bylo mu tak čtrnáct či třináct let.
,,To jsou mé dcery, Marianne a Emma. Mám ještě dvě ale jedna si někde povídá s bylinkářkou a druhá si hraje na princeznu.´´
Rodinka se nám poklonila a já s Emmou jsme udělaly to samé.
,,My jsme Colinovi. To je můj muž Charlie a můj syn Band.´´ představila je paní. Dlouho tam mlela o všem možném a poslední věta byla: ,,Byla bych ráda kdyby u vás Band mohl na pár týdnů zůstat. Věřím, že se k němu budete dobře chovat.´´
Koulela jsem očima. ,,Omlouváme se, ale to nepůjde.´´ promluvila.
,,Jaké nepůjde? Máš snad nějaký zvláštní program?´´ rozzuřil se táta a v očích mu nebezpečně blýskalo.
,,Zítra se vracím do školy.´´ odpověděla jsem s klidem.
,,Jsou přece vánoční prázdniny, Marianne. Neblázni!´´ zasmál se táta.
,,Já si nedělám srandu tati! Je nebezpečná.´´ pohlédla jsem na něj a pohlédla si na ruce.
,,Kdo? Magie? Vždyť žádnou nemáš, miláčku. Zase si četla nějakou pohádku.´´ smál se mi. I rodina Colinových se přidala, jen Emma se nesmála.
Měla jsem zlost. Vzala jsem si svoji magii a vytvořila sluncevodní kouli. Napřáhla jsem se a vyslala ji na otce. Nedokázal se vyhnout. Půlku těla měl popálenou a druhou půlku mokrou.
,,Marianne, to přeháníš!´´ vykřikla Emma a vzala mě okolo pasu a pevně držela. Věděla jsem, že na tohle mé ruce nestačí. Použiji celé tělo.
Snažila jsem se. Zkoušela jsem to ze všech sil. Byla jsem už vyčerpaná ale nevzdávala jsem to. Emminy ruce pomalu mrzly. Emma sice brečela bolestí ale pořád mě pevně držela. Zabrala jsem ještě víc a Emma se proměnila v led. Cítila jsem to. Led. Blyštivý studený led ve tvaru Emmy.
,,A sakra. To sem podělala.´´řekla jsem a vzala můj osobní ruční super krb a začala ji rozmrazovat. Pomalu z ní okapávala voda a začala se trochu hýbat hosté ztichli jen ten kluk se smál jak na lesy.
,,Další která si hraje na Elsu z Frozen!´´ řehtal se na celé kolo. Byla jsen mimo a tak jsem se zeptala: ,,Řekne mi už konečně někdo kdo to Frozen je?´´
,,To je přece nejlepší pohádka na světě!´´ přiskákala Agnes. Elise zase přiběhla k Emmě a pohlédla na mě. Pak mě objala a řekla: ,,My ti pomůžeme, Marianne. Máš to těžké.´´
,,Musím vám něco říct. Hned. Teď. Do. Mého. Pokoje. Musíme. Jít.´´ oznámila jsem a použila větší sluneční záření aby se Emma zase vrátila do pohybu. Když jsme došli a nahoru ke mně do pokoje, chodby se vyprázdnily. Netta s tátou měli na programu ,,Životopis dcer´´ kde o nás říkali úplně všechno. Štvalo mě to.
,,Zítra v půl sedmé ráno, tady u mě v pokoji. Ty si vezmi Emmo Kiki, Elise si vezme Sophii a ty Agnes přijdeš s Miou. Jasné? Přijdu vás vzbudit.´´ rozkázala jsem v pokoji. Povídali jsme si ještě dlouho a když hosté pomalu odcházeli, usnuly jsme na jedné hromadě. Holky spaly, ale já jsem nemohla usnout. Tulila jsem se k Emmě a slyšela jak něžně chrápe. V tom se otevřely dveře a vstoupili Colinovi s tátou a Nettou.
,,Bande, jaká se ti líbí nejvíc, ty můj cukroušku?´´ zeptala se ho paní Colinová.
,,Všechny jsou hezké. Ale hned jak jsem spatřil Marianne, mé srdce mocně tlouklo a jenom po ní touží.´´ básnil Band.
,,Skvěle. Vybrali jste si a teď můžeme jít sepsat smlouvu o budoucím snaťku. Za kolik let?´´ zeptala se vzrušeně Netta.
,,Třeba až jí bude devatenáct. A našemu cukrouškovi dvacet. Budou úžasný pár. A ještě k tomu má ta holka úžasné schopnosti.´´ zaradovala se paní Colinová a Band se ke mně potichu připlížil. Pohladil mě po vlasech a řekl: ,,Za sedm let budeme svý.´´a odešel.
Kruci, sakra, kruci, sakra! Copak si mám vzít tohohle rozmazleného spratka? Vždyť to s ním nepřežiju. A mám jedinou šanci jak se tomu vyhnout.
Brzy ráno když dům spal jsem se přikradla do kuchyně. Vzala jsem velkou kudlu na vepřové maso. Do misky si vymáčkla kečup a zředila jsem ho vodou. Namočila jsem do něj nůž a šla jsem zpět do pokoje.
Nůž jsem položila na podlahu. Vypadal strašidelně, úplně jako od krve. Pak jsem probudila holky, vše jim řekla a ty nadšeně souhlasili. Pak jsem vzala nůžky a nenápadně jsem ustřihla kousek šatů všech sester. Poházela jsem je po pokoji a na zeď stříkla trochu kečupu, jako že tam někoho zabili. Pocákala jsem i koberec a musela jsem i na jednorožčí zeď. Vzala jsem si hřeben na srst a ,,učesala´´ Dastyho. Chlupy jsem pak z hřebenu vytáhla hodila je k Dastyho pelíšku a stříkla na zeď trochu kečupu. Pak jsem ještě vysypala pár granulí z misky a převrhla misku s vodou.
Vše bylo tak strašidelné že jsme stály uprostřed pokoje a tiskly se k sobě. Pak se před námi objevil tunel a my do něj naskákaly.