Utopená - Horor - 7. část

7. část

Barbara už nic nechtěla řešit. Byla na to moc unavená. Věděla, že má ještě spoustu nedodělaných domácích úkolů, ale v tuhle chvíli jí to bylo lhostejné.
Únavou se svalila na postel a za chviličku se z jejího pokoje ozývalo pravidelné oddechování.
Ovšem, kdyby byla vzhůru, dívka by si všimla, že v pokoji není sama. V nejtemnějším koutku místnosti stála tmavá postava.
Postava pomalu natáhla ruku špinavou od bahna ke spící dívce. Špinavými prsty se jemně dotkla její bledé tváře a zanechala na ní hnědé otisky. Barbara ze spánku něco zamumlala - postava ruku znovu odtáhla - ale spala dál.

Všude okolo ní vládla nepříjemná mrazící zima. Dostala se jí všude, pod šaty, do očí, do úst. Chtěla se odtud co nejrychleji dostat. Záhy však zjistila, že se nemůže ani maličko pohnout. Snažila se ze všech sil, jako kdyby jí šlo o život, stejně neuspěla. Tak se proti své vůli uvolnila a nechala se unášet dál a dál.
Nacházela se pod vodou, to jí bylo jasné. Co jí však jasné nebylo, bylo to, jak se sem dostala. Když svýma očima pohlédla nahoru, vysoko nad hladinu, rýsovaly se nad ní dvě postavy. Jedna tmavovlasá a jedna světlovlasá. Muž a žena.
Domyslela si, že to byli oni, kdo jí sem dostali a vzali život. Vzplál v ní vztek, horký jako oheň, a toužila po odplatě. Bohužel nemohla nic dělat. Všechno kolem ní zčernalo a ona umřela...

Barbara se trhavým pohybem dostala do sedu a rychle oddechovala. Srdce jí bilo jako splašené.
"Co to bylo?" zachrchlala. Musela si odkašlat, aby se její hlas dostal do normálu.
Co to bylo za sen? Tu otázku se pokládala pořád a pořád dokola.
"Má to snad spojitost s Annie?" přemýšlela dívka nahlas. Nevěděla.
Podívala se na hodiny, kolik je hodin a odpověď jí překvapila. Byly skoro dvě hodiny v noci. Zvláštní, ani si neuvědomila, kdy a jak usnula.