HryProDivky.cz
Utopená - Horor - 13. část
13. část
Alex se pobouřeně podíval blondýně do očí a zamračil se. Zatínáním pěstí si dodával odvahy.
"Kde je?" zařval, v návalu chtíče bránit svojí přítelkyni. "Co jste jí udělali?"
Žena se usmála. Nebyl to však ironický, či namyšlený úsměv. Blonďatá žena se opravdu usmívala, což v té situaci působilo značně nepatřičně. V jiné chvíli by ovšem byla krásná, pomyslel si Alex. Pak si v duchu dal facku. Jak může takhle přemýšlet?
"Nemusí se jí nic stát, Alexi," zašeptala žena. "Můžeš jí zachránit."
Pomalým krokem se vydala k chlapci. Lem jejích bílých šatů se u podlahy rozvlnil.
"Zahrajeme si hru." Stejně rychle, jako před chvílí, obešla chlapce, a přitom si ho přimhouřenýma očima prohlížela.
"Jakou?"
"Uvidíš časem. Možná při ní rozluštíš i jistá... nikdy nevyřčená tajemství," pousmála se.
"Dobře," odpověděl Alex, plně si vědom toho, že kdyby jen malinko neuposlechl, pomsta by se nevyhnula Barbaře. "Co je to za hru?"
"Nijak přesně se nenazývá," odbyla ho žena. "Prostě ti nejprve řeknu úkol, nebo hádanku - říkej si tomu, jak chceš - a ty budeš hledat určitá místa. Na každém nalezeném místě najdeš další hádanku, která tě povede k dalšímu cíli. Začne zítra, o půlnoci. Je ovšem už jen na tobě, kdy s tím začneš ty. První místo, kde najdeš první hádanku, je tento pokoj. Vydej se sem o zítřejší půlnoci. Ne dřív. Můžeš dýl, dřív nikoli. Je ti vše jasné?" vyštěkla žena. Alex přikývl. Cítil se divně, že si domlouvá podmínky s vražedkyní.
Žena se opět usmála, ale tentokrát v tom úsměvu nebyla žádná vřelost.
"Dobře." To bylo to poslední, co chlapec slyšel předtím, než ho pohltila temnota.
