HryProDivky.cz
Nikdy jsem tě ale neviděla... - 7. Část
Zora Pavlíková
'Měla jsem...' odpověděla jsem, vypnula Wattpad a zaklapla notebook.
Neměla jsem sílu na další zprávy.
"Ona za to nemůže..." zamumlala jsem. Je to moje vina, že mě každá zmínka o ní rozruší. Od její smrti už uplynulo pár let, vzpomínky mě však trápí dodnes.
"Proč se o to vlastně tolik zajímáš?" ozval se jízlivý hlas za mnou. Po zádech mi přejel mráz, srdce se mi rozbušilo ve zrychleném tempu.
"Co tu děláš?" zavrčela jsem a otočila se. O stěnu mého pokoje se opírala dívka přibližně mého věku. Její oblečení se skládalo pouze z dlouhého, bělostného laboratorního pláště. Sněhové kudrnaté vlasy jí splývaly kolem ramen do poloviny zad. Propichovala mě mrtvým pohledem svých černočerných očí.
Nad mojí otázkou se pouze uchechtla.
"Zorrie, Zorrie..." zasmála se maniakálně. "Já se neohlašuji. Já se zjevuji."
"Ale stejně," nedala jsem se, "upozornit mě by nebylo na škodu. Takhle mi jednou přivedeš infarkt."
Rty, natřené černou rtěnkou se jí roztáhly do škodolibého šklebu.
"O to se taky snažím..."
