Dark lover - 12. část

12. část

Hope otevřela oči. Probudily jí ranní sluneční paprsky, hrající si na její tváři.
Rozhlédla se kolem sebe, ale nikde kolem sebe neviděla svého anděla. Na chvíli se zděsila, že to celé byl jen nějaký překrásný sen, a že nyní je navždy ztracen.
Tyto obavy však z ní rázem opadly, jakmile zmerčila připravenou bohatou snídani na jejím stole. K ní byl přiložen lístek:

'Byla jsi unavená. Už si usínala, princezno. Nemohl jsem tě nechat spát na hřbitově, to by se neslušelo. Ani by to nebylo vhodné místo ke spánku pro někoho tvého formátu. Odnesl jsem tě domů a položil na postel. Jsi tak sladká, když spíš. Tak... nevinná a bezbranná. Tvůj Rafael.'

Hope cítila, jak se její rty zkroutily do spokojeného úsměvu. Jestli byl tohle sen, tak pokračuje. A nechce se z něj probudit.
K snídani jí anděl připravil míchaná vajíčka, k tomu slaninu a párky. Odněkud sehnal i její oblíbený pomerančový džus, který Crixellovi obyčejně doma neměli.
Hopin úsměv se ještě prohloubil. Její oblíbené jídlo k snídani.
"Děkuju ti, Rafaeli," zašeptala k prázdné místnosti, i když věděla, že jí nemůže slyšet.
Dala se do jídla. Pomalu a důkladně přežvykovala každé sousto. Byla sobota, nechtěla nikam spěchat.
Její otec byl pryč i přes víkend. Obyčejně bývá v tyto dny doma, akorát nyní musel na nějakou pracovní cestu. Měl se vrátit v neděli večer. Věřil své dceři, že se o sebe postará. Bylo jí už přeci šestnáct.
Hope zasněně hleděla z okna na prosluněnou zahradu. Představovala si, že tam někde na ní čeká Rafael. Jak k ní běží, skoro letí. Jak jí bere do náruče a líbá po celém těle.
Dívka tudíž věděla, kam se po snídani vydá.
Na hřbitov, za jejím andělem.

Komentáře