Slohovky :D

Dark lover - 10. část

10. část 

Ve škole probíhalo všechno, jako obvykle. 
Hope pohled na smějící se Paris a Robina už nebolel. Někdo jiný totiž její rány zcela zahojil. 
Rafael. 
"Ahoj Hope," pozdravil jí někdo za ní. Dívka se otočila a spatřila za sebou Thomase. V ruce držel jemnou, rudou růži. Musela uznat, že mu to sluší víc, než obvykle. 
"Pamatuji si, že dnes máš svátek... A tak jsem ti přinesl aspoň tohle," řekl tiše Thomas a podal jí růži. 
"Dík," zašeptala Hope v odpověď. Oba dva na sebe hleděli. Pohledem jako první uhnula Hope. 
"Musím běžet na hodinu," vymluvila se a odkráčela rychle pryč od chlapce. Jeho přítomnost jí jaksi děsila. Thomas byl... moc zvláštní kluk. Dosud si to neuvědomila, ale vznášela se kolem něho jakási aura smutku, věčného žalu, jako by prožil něco moc, moc tragického. 
Proč si toho Hope doposud nevšimla? 
Ten zvláštní lesk v Thomasových modrých očích, který se objevil pokaždé, kdy na ní pohlédl. 
Ten bolestný úsměv, který se mu zkroutil na tváři vždy, když ho od sebe Hope odháněla. 
A bolest v jeho hlasu, když jí dnes předával růži. 
Tvářil se přitom tak nešťastně, jako by už předem věděl, že dívka růži odmítne. 

--- 

"Hej, Hope!" zavolal někdo za ní. Domnívala se, že to je Thomas, jako vždy, ale byl to pro změnu Robin. Paris nikde poblíž nebyla, Hope ji minimálně nikde neviděla. 
Už bylo po škole, po vyučování. Ona pospíchala na hřbitov, aby mohla znovu strávit čas se svým andělem. Nebylo ji příjemné, že jí Robin zdržoval. 
Zamračila se na něj. 
"Co ode mě chceš, Robine?" otázala se ho nepřátelsky. On se jen podivil jejímu chladnému tónu. 
"Copak nemůžu jít se svojí kamarádkou na hřbitov?" 
Ne, prosím, jen to ne, zaúpěla Hope v duchu. Za jeho přítomnosti by se Rafael jistě neobjevil. A jediné, po čem nyní toužila, bylo vidět ho. 
"Ne," odsekla. "Co by tomu řekla Paris?" Robin ublíženě zamrkal svýma zlatavýma očima. 
"Ale my... teda, já ne..." 
"Ušetřím ti vysvětlování, Robine. Nechoď za mnou. Už nikdy. My dva jsme spolu skončili." 
"Hope, to není tak, jak to vypadá!" Chlapec vypadal doopravdy nešťastně, Hope pro něj byla vším. Ani moc nevěděl, proč si začínal něco s tou hloupou Paris. Možná proto, aby Hope žárlila, aby věděla, že on není samozřejmostí. Moc se mu to nepovedlo. 
Ale dívka ho už neslyšela. Sprintovala si to ke hřbitovu. 

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.