Slohovky :D

Utopená - Horor - 26. část

26. část 

Ještě před začátkem bych ráda podotkla, že se tu vyskytne taková krvavé scéna, takže... :D

Barbara zde už byla dva dny. Zatímco první den umírala strachy, dnes se prostě... nudila. 
Ve stodole toho nebylo moc co dělat, zvlášť, když byla dívka svázaná. 
Bála se o Alexe. Co teď dělá? Hledá jí vůbec? Záleží mu na ní tolik, aby riskoval svůj život nějakou potrhlou hrou s šílenou vražedkyní? 
"Máme s tebou velké plány, Barbaro," promluvila znenadání blondýna. "Budeš v našem plánu hrát tu nejdůležitější roli." 
"Co chcete udělat?" zasípala dívka. V krku měla sucho. Její věznitelé jí nedávali ani najíst, ani napít. Byla zesláblá a to tu trávila teprve druhý den. Co bude dělat zítra? Nemyslela si, že by tu mohla vydržet déle. 
"To tě nemusí zajímat," odsekla žena. 
Dveře od stodoly se otevřely. Barbara chvilku nadějně doufala, že přijde její přítel, jenže se spletla. To se akorát vrátil pomocník zlé ženy. 
"Našel poslední stopu. Můžeme začít." 
Na obličejích obou lidí se objevily úšklebky. 
"Co?" zeptala se slabě. "Začít s čím?" 
"S tímhle!" zakřičela žena a než se dívka vzpamatovala, blondýna jí do ramena zabodla nůž. 
"Arggg!" zakvílela Barbara v agónii. Nikdy nezažila takovou bolest. 
"Nekřič," poručil muž, avšak to se v její situaci zdálo nemožné. Po tvářích se jí začaly kutálet horké slzy, slzy bolesti. Její rameno nepříjemně pulzovalo bolestí. Když svým modrým okem zašilhala ke své pravé straně - tam, kde z ní trčel nůž - mohla vidět, jak jí po oblečení stékají pramínky krve a vytváří tak krvavou, bolestivou cestičku. Krvácení ne a ne přestat. Jako by z rány každou chvíli vyteklo víc a víc krve. A čím víc krve vyteklo, tím větší byla bolest. 
Barbara nevěděla, s čím jí porovnat. Cítila v rameni všechno. Bolest, jak krev vytéká ven, i čepel nože. Bylo to víc, než nepříjemné. 
Dívka vzlykla, což zapříčinilo, že k ní žena nonšalantně došla. 
"Jestli nezmlkneš, bude to bolet ještě víc," pohrozila, jako by kárala malé dítě. Její hlas zněl... skoro hladově. Jako by toužila dát víc bolesti. 
"Krávo," procedila dívka skrz zuby. Bolest jí zamlžovala pohled. 
"Tsk, tsk, tsk," zavrtěla žena hlavou, káravě. "Takhle se se mnou nemluví, děvče." Jako kdyby po tom žena prahla, vzala za tupý konec nože, ale nevypadala, že by jí ho chtěla vytáhnout z rány. 
Otočila jím. Kroutila jím v Barbařině rameni, aby dívka cítila co největší bolest. A povedlo se to. 
"Prosím, přestaňte," kvílela v pláči. Pulzující bolest se změnila na stejnoměrnou, stále se rozvíjející. Z rány pořád vytékala krev. Netušila, kolik jí celkem bylo, jen doufala, že neumře na vykrvácení. To by nechtěla. Vlastně, nechtěla umřít ani nijak jinak. Celkově se jí ještě nechtělo umřít. 
Žena se výhled na dívku v bolestech evidentně užívala. Otáčela nožem různými směry, povytahovala ho a zase vracela zpět do původního stavu. 
"Vždyť jsem ani nezačala," zamrkala nevinně svýma modrýma očima. Po chvilce, která Barbaře trvala jako milion let, způsobené bolestí, vytáhla blondýna nůž ven. 
"Tohle je jen začátek toho, co tebe a Alexe čeká. My neprohráváme. My jen vyhráváme." 

Už teď vám chci prozradit, že tenhle příběh NEBUDE mít šťastný konec. Já nevím, já zkrátka nejsem zastáncem šťastných konců. Připadají mi... já nevím, moc nereálné. Možná bych tenhle blog měla přejmenovat na "TRAGÉDIE" :D

+1

Příběhy a povídky

Autor: Caliopeia   |   Publikováno: 28.04.2016   |   Zobrazeno: 584x