HryProDivky.cz
Postřehy Úsvitu
Koně na útěku 2. část - Hříbě
Druhá část je tu jen pro vás, snad jste se těšili!
Sotva odbila devátá hodina ranní, vyskočila jsem z auta a hnala se ke stájím. Před boxy jsem málem srazila Dádu. "Našlo se?" Zeptala jsem se s nadějí v očích. Ona ale jen smutně zavrtěla hlavou. "Viděly jste ho?" Zeptala se na oplátku. Ale kladné odpovědi se nedočkala. Náš strach se zvětšoval s každou minutou. Než přišla vedoucí, prohledávali jsme okolí po svých. Dnes přišlo víc lidí a tak nám to šlo trochu rychleji.
Až když vedoucí přijela, mohli jsme vyrazit trochu dál a na koních. Jelikož jsem byla ve stájích nováček, dostala jsem údajně nejhodnějšího koně ve stájích -klisnu Winy. Všichni jsme své koně osedlali a společně před stájemi nasedli. "Dobře. Rozdělíte se do dvojic a vydáte se různými směry. Tomáš s Klárou, vy pojedete cestou k hornímu statku. Alice a Eliška prohledají les..." vedoucí nám všem určovala, kudy máme jet. Jen co to někomu řekla, daná dvojce se okamžitě rozjela daným směrem. "A vy dvě..." otočila se na nás. "Vy pojedete po cestě, u které jsi našla Andy." Podívala jsem se na Danielu a společně jsme vyrazily k silnici. "Nevěřím tomu, že by se od ní to hříbě oddělilo. Ti dva byli nejlepší přátelé!" Povzdechla si Danča. "A co když to hříbě někdo ukradl, když se Andy nedívala? Co když si někdo Andy nevšiml a myslel si, že hříbě se ztratilo? Co když ho teď má někdo z vesnice u sebe na zahradě?" Navrhla jsem, ale Dáda můj návhr zamítla. "To mi přijde moc jednoduché." Protočila jsem očima. "Ale můžeme se ve vsi alespoň zeptat ne?" S tím už ale souhlasila.
Vesnici jsme projížděli asi půl hodiny, ale moc lidí jsme nepotkali. Většinou jen nějaké staré babičky, které si vyrazily na nákup. Až po půl hodině jsme konečně potkali jednoho muže, který ho údajně viděl. "Večer jsem byl na procházce se psem. To hříbě co ho hledáte pilo támhle z toho potoka a tenhle hafan na něj začal štěkat. To hříbě se leklo a uteklo támhle k lesu." Zabručel muž neochotně. Poděkovaly jsem a rozcválaly se k místu, na které muž ukazoval. U potoka jsme doopravdy našly stopy od kopyt, které vedly k lesu. Vydaly jsme se po nich, ale mezi stromy se stopy začaly pomalu vytrácet. Na rozcestí jsme zmateně zastavily. Nevěděly jsme, kam jet a kéoně nervózně přešlapovali. Když náhle se z dálky ozvalo vyděšené řehtání. Neváhaly jsem a nechaly koně, aby se rozcválali za ním. Oba koně současně přeskočili kládu a po chvíli prudce zastavili a zmateně se rozhlíželi kolem sebe. "Bezva! Ztratili stopu!" Zabručela otráveně anča, kterou právě opustila všechan naděje, kterou před chvílí získala. "Buď v klidu. Musí tu být nějaké stopy nebo něco. Podívej se támhle! Pár stop od kopyt a myslím, že támhle v tom houští vidím chomáč bílých chlupů. To bude z jeho hřívy." Vydali jsme se po stopách, i když velice pomalým tempem. Osamělé řehtání se ozvalo znovu a my za ním okamžitě vyrazili cvalem. Konečně jsem zahlédla zelenou ohlávku malého hříběte, mezi stromy. Donutila jsem koně zastavit a opatrně seskočila na zem. Pomalým krokem jsem se vydala k hříběti, které na mě vyděšeně zírala. "Klid broučku, to jsem já. Copak mě nepoznáváš?" Snažila jsem se prcka šeptem uklidnit, když jsem si všimla jeho nohy, zamotané v trní. Otočila jsem se k Danče. "Zavolej Terce, je zraněný." Kamarádka přikývla, ale za chvíli zjistila, že si nevzala mobil. A já taky ne. Bohužel musela dojet s dvoumi koňmi zpátky ke stájím. Celou tu dobu jsem se pokoušela vymotat Benjamínovi nohu z trnitých šlahounů keře, ale nedařilo se. Hříbě bylo moc vyěšené a tak jsem ho mohla nejprve uklidnit.
Vyprostit z trní se mi ho podařilo až ve chvíli, když přijela Terka s Dančou a přepravníkem. Hříbě jsme do přeprvaníku naložily lehce, ale musela jsem zůstat s ním, protože v přepravníku strašně vyváděl. Hříbě dostalo pár mrkví a částečně se mi podařilo ošetřit mu nohu. Když jsme přijeli na ranč, všichni už na nás čekali a spoelčně jsme dovedli Benjamína do boxu, kde už na něj čekalo žrádlo i pitná voda. Nakonec jsme ho ještě společně vytřeli, vyhřebelcovali a obvázali mu zraněnou nohu. Podobně jsme se postarali o ostatní koně a byl čas jet domů. Byla jem si jistá, že dnes budu spát v klidu. Jediné, co mi to trochu kazilo byl pocit, že zítra musím do školy a ještě nemám hotové úkoly.
