Nelly

«Nejnovější články | Nelly

Vytvořit blog | Nápověda

Kluk z „pasťáku“ - 8.kapitola

Kluk z „pasťáku“

8.kapitola

Lepšil jsem se?
Zlepšil jsem se.A to hlavně co se týče chování.Už jsem měl úctu k dospělým,poslouchal je a snažil se dělat to,co mi říkali.Ale ve škole mi to moc nešlo.Z propadajícího jsem se dostal na trojkaře.Měl chuť jsem se zlepšovat a snažil jsem se dělat vše,co by mi můj prospěch zlepšilo.

A taky,že se mi to dařilo.Nechápal jsem,proč jsem to nemohl udělat před tím.Než jsem ztratil Clare.
Mé vzpomínky na to vše se mi pořád vracely,ale já jsem je ignoroval. Začal jsem novou kapitola svého života,kterou už nepromarním tím,že se budu ulejvat.Budu pracovat,najdu si byt,kamarády a vše začnu odznova.Bude to fajn.
Od Clare jsem už žádný dopis nedostal.Nevím proč.Zda můj dopis vůbec dostala.Zda si ho vůbec přečetla a nevyhodila ho.Pořád se mi tyto otázky motaly v hlavě…
To,co jsem si přál a myslel,nemusí být vždy pravda…
V mých 18 letech mě odvezli z pasťáku domů.
Čekal jsem,že mě za branami pasťáku přivítá rodina,ale nedočkal jsem se.Ani mí kamarádi,nikdo.Ačkoliv mě to hodně zarazilo,vzchopil jsem se a za pár peněz,které mi dali vychovatelky z pasťáku za mé vzorné chování jsem zaplatil autobus.Jakmile jsem vystoupil,díval jsem se na dům,kde jsem předtím bydlel jako omráčený.Nebyl to už náš dům. Žluté stěny přebarvily na krásně modré,rozbitá a špinavá okna vyměnili za krásně bílá a čistá okna.Střechu,ve které byla děravá nahradili krásnou bílou střechou.
Že by mí rodiče takhle krásně opravili náš dům?
Chvíli jsem zapochyboval a radši jsem se podíval na popisné číslo domu.Bylo pořád stejné.Ale,když jsem přišel blíže k domu,u zvonku bylo napsáno:

Houstovi

Díval jsem se na tu jmenovku jako sen.V tu chvíli někdo otevřel dveře.
„Dobrý den.Přejete si?“ zeptala se dívka.
Podle mě jí mohlo být tak 28,víc ne.Zřejmě si tento dům koupili s jejím partnerem.Ale kde potom bydlí mí rodiče?
„Dobrý den.“ Řekl jsem po chvíli „Nebydleli zde náhodou Gournovi?“
„Ale ano,jistě,že bydleli.Ale dům dali na prodej a my si ho koupili. Hledáte je snad?“
„Jsou to mí rodiče…“ řekl jsem sklamaně.
„Víš co?Pojď dál.“
Cítil jsem se divně,ale neodmítl jsem.Starý nábytek vyměnili za moderní,který se mi moc líbil.
„Byl jsem v pasťáku…“ řekl jsem po chvíli a usadil jsem se na pohodlnou červenou pohovku.
Dívka se na mě podívala mile,což mě velmi překvapilo „Tak to máte štěstí.Já jsem v pasťáku pracovala.V Ostravě.Už je to docela dlouhou dobu,asi 5 let.“
Odešla těsně předtím,než jsem tam došel já,pomyslel jsem si.
„Tu bydlela moje rodina…“
„A ty teď nemáš kam jít?“ zeptala se mě mile.
Já přikývl.
„Chceš zavolat na nějakou ubytovnu?Půjčím ti pár stovek,najdeš si práci.“ usmála se.
„Nene,děkuji.“
Potom jsme se rozloučili a já jsem šel vstříc novému životu.Celá mě ta záležitost dost překvapila i naštvala.Má rodina se na mě vykašlala, nenechali mi tam vzkaz,prostě nic.
Věděl jsem,že si rychle musím najít bydlení a práci.
Sice by mi ten její návrh mnohé usnadnil,tak proč jsem ho nevzal?
Protože jsem plnoletý a musím se starat o sebe sám.Nemůžu se spoléhat na druhé.Ta dívka byla moc milá a já bych jí zbytečně přidělával další potíže.Musím se osamostatnit.
Jenže,kam mám teď jít?Napadl mě jeden můj fajn kamarád ze základní,ale jestli bydlí ještě pořád u rodičů,nevím.
Štěstěna mi přála…