Nelly

Nový příběh?

Je pravda,že bych měla dopsat ty staré příběhy,ale nějak se mi do toho nechce.Snad je někdy dopíšu.

Ale mimo to jsem přemýšlela o nových příbězích a včera večer,jelikož jsem měla pár chvil času jsem napsala pár slov o příběhu,který se v nejbližší dobře chystám psát.

1.Mé srdce tluče mužskou krví

Obálka:

Popis:

Příběh odehrávající se v 20.století plný napětí,lásky,smutku,radosti i dobrodružství Vás jistě nadchne. 

Denise je mladá žena plná sebevědomí,odvahy a toužby po dobrodružství.Se svými rodiči a dvěma mladšími sestrami bydlí v malém městečku blízko Osvětimi.Ona i celá její rodina žijí v chudobě díky stavění koncentračních táborů.Denně se potýkají s nedostatkem potravy,vysílením díky náročné práci a strachu z toho,zda si pro něj nepřijdou a neodvezou je do koncentračního táboru.
Denise byla odjakživa plná energie.Často pomáhala rodičům se sklizní a domácími pracemi,jezdila s otcem na trhy a tak se klidně i pár měsíců neviděla s matkou.Její otec byl šťastný,že nevychovali nějakou městskou dámu a,že jeho dcera dokáže i velmi dobře manuálně pracovat.Avšak její matce se nepozdávalo to,co Denise dělala.Většinou to byla mužská práce,a kvůli tomu,že v jejich rodině byl jediný muž její otec,někdo přeci pomáhal musel.Jenomže její matka si nebyla tak jistá,zda by to měla mít právě Denise.Někdy se jí zdálo,zda náhodou nevytvořili v Denisině duši i pár mužským stop.
Denise i její rodina si žila na tu dobu docela spokojeně.Dokud se nestalo něco,co jejich život zcela obrátilo na ruby. 

Ukázka:

Už pár minut jsem jen tak bezvýznamně seděla v mé posteli a dívala se z okna na východ slunce.Paprsky slunce mě na pár chvil oslepovali,ale já se stále dívala z okna na fascinující přírodu.Přes pole nedaleko našeho zchátralého domu přeběhlo pár zajíců a za nimi se neskutečnou rychlostí něco pohybovalo.Zbystřila jsem.Chvíli mi trvalo,než jsem přišla na to, co to může být.Byl to lovecký pes.Ne,počkat.Nebyl sám.Za ním běželo několik dalších psů. Hned jsem si uvědomila,co to pro nás může znamenat.Mohla bych dále pozorovat psy,kteří se neúprosnou rychlostí pomalu přibližují k zajícům,ale stejně bych došla ke stejnému závěru jako vždy.Chytili by je,přinesli lovci,který čeká někde za keřem nebo se nenápadně blíží na nimi.Lovec by zajíce stáhl z kůže a opekl na ohni nebo jej přinesl do koncentračního tábora. Lovci lovící pro svůj užitek jsou nám ukradení.I kdybychom byly za to,že ty zajíce patří nám, nemáme je jak chytit.Ale lovci lovící pro koncentrační tábory jsou pro nás akorát tak přítěží. Už jsme zažili pár lovců,kteří se pozvali do našeho domu,vyjedli nám všechno jídlo,které jsme měli,vypili všechnu vodu a prohledali vše,zda tu neschováváme něco,co bychom mít neměli.Kdyby něco našli,odvezli by si mého otce nebo rovnou všechny do koncentračního táboru.Sama jsem,ale však byla přesvědčená,že nechybí moc dlouhá doba a dostaneme se tam tak jako tak.
Rychle jsem vstala z postele a běžela do pokoje mých rodičů.Stará a rozpraskaná podlaha vrzala pod mýma nohama.Snažila jsem se chodit pomaleji,aby to vrzání nebylo tak slyšet,ale bohužel jsem si moc nepomohla.Podlaha mě strašně studila,protože jsem měla holé nohy. Byla jsem oblečená jen do lehké noční košilky.Když mi byla zima,ze skříně jsem si vytáhla kožíšek po mé babičce a zachumlala se do něj.Sice byl trochu špinavý,zaprášený a nahnědlý,ale bylo hlavní,že mě ve studených nocích dokázal zahřát.
Zaklepala jsem na dveře a vtrhla do pokoje rodičů.
Začala jsem na ně pokřikovat „Vstávejte!Lovci!,“ Začala jsem jimi třást a skákat po posteli.
Matka se na mě dívala tázavým pohledem,zatímco otec se začal bleskurychle oblékat. Nevšímla jsem si,co dělají dál a rychle běžela do pokoje mých sestrech.Vtrhla jsem jim do pokoje a začala s každou z nich třást.Eve bylo čerstvých šest let,zatímco Gabrielle bylo několik měsíců dvanáct let.Mě,jakožto nejstarší dceři,bude za necelý měsíc osmnáct let.

Děkuji za přečtení!

Poprosím do komentáře názor.