Nelly

Lehké zamilovat,těžké zapomenout - Vře to ...

Lehké zamilovat,těžké zapomenout

Vře to mezi náma

 „Prej…že umíš udržet tajemství.Jojo,to tak možná ve svým snu.“ Pohlédnu na Natally. 

„O čem to mluvíš?“ zeptá se mě nechápavě a dopisuje si probranou látku ode mě do svého sešitu.
Co by beze mě dělala?A co bych já dělala bez ní?Ona zabraná do mobilu,který se jí nějak zázračně podařilo skrýt před tou strašnou učitelkou.Já zabraná do psaní.Někdy se jedna z nás obětuje,zní to divně,píše zápisy a důkladně poslouchá,zatímco ta druhá dělá to,co chce.Věřte mi,že učitelé na této škole se na vás vykašlou.Je jim jedno co v hodině děláte,proto se nás radši ani moc na nic neptají a radši mluví oni sami nebo píší na tabuli.Ale když máte v jakékoliv hodině mobil,hned je to natolik strašné,že vás někdy pošlou k řediteli.Nedáváš pozor,tvoje mínus,pak se nediv,když propadneš,řekla jednou Fisherová.My se snažíme nepropadnout,jak řekla ta chytrá Fisherová,my si navzájem pomáháme.Nudí mě to,ale co bych neudělala pro svou kámošku,když ona mi to zase někdy oplatí.
„Proč jsi to vykecala Nickovi?“ řeknu vážně.
Natally si povzdechne „Já ho zabiju.“ podívá se na mě. „Fajn,trochu jsem tebe zneužila ve svůj prospěch.Ale já musela.On je tak sladkej,já prostě musela!“
Protočím očima „Tys ty plavky i kupovala,že?“
„Jo.A nestály málo,to ti říkám.“ Zasměje se.
„To to chceš jako zaplatit?“
Zazubí se „Ne.Nick to zaplatil.Ale…řekni,že ty plavky nejsou hezký!“
„Okey.Styl máš.Ale než něco takovýho uděláš,zaskoč za mnou a řekni mi o tom. A nebo mi napiš,ať si vezmu s sebou plavky.“ Zarazím se,když si něco uvědomím „Počkat.Tu něco nesedí.Tys mě dobrovolně pustila k Nickovi,k tomu všeho v plavkách a do jeho domu?“
„Jo no.Taky se divím.Ale nějak jsem z něj cítila,že s tebou nechce nic mít.Jen jsi mu prý připadala fajn.“ Usměje se a podá mi můj sešit „Dík.Příště se na mě spolehni.“
„Takže jsi mě přeci jen odpálkovala kvůli Nickovi.“ Řekne mě známý hlas.
Otočím se a spatřím Harryho,který se na mě dívá.Snaží se vypadal vážně,ale ve skutečnosti se směje.Harolde,to na tobě poznám!
„Já nikoho neodpálkovala.Jen potřebuji být i s jinými kluky.Jinak se zcvoknu.“ Nahnu se a chci ho políbit,vidím,že i on chce,ale zarazí se.
„Z koho se zcvokneš?Ze mě?“
„Ne.Z toho,že se o mě až přehnaně staráš.Nech mě být i s jinými kluky.“ Řeknu trochu víc vážně.
Jo,docela mě to štve.Pořád se mě ptá,kam jdu,s kým tam jdu,kdy se vrátím atd.
Natally vstane a zašeptá mi „Neřvěte,jsme ve škole!Radši jdu,stejnak si musím něco vyřídit.Budu čekat u osmnácté učebny.“ Odejde.
„A jak si můžu bejt,ksakru,jistej,že se s nima neopiješ a nevyspíš?A neděláš ty náhodou to stejný?“
Povzdechnu si „Fajn.Zjistila jsem,že mi nevěříš.Ale to by kluk svý holce měl,ne?“
Obejde stůl a sedne si vedle mě,na Natallyino místo „Neměl,když mu jeho holka nevěří.“
„Harolde,uvědomuješ si,že mám i svůj život?Nechám tě žít a volně lítat,když mi to dovolíš i ty.Nick je kamarád a ani nic víc nebude.I kdyby jsem nikoho neměla, stejně by jsem ho nechtěla.Prahne po něm Natally a já svý nejlepší kámošce nebudu kazit plány.“
Harry se na mě vražedně podívá a odejde.Jo,doslova odejde a mě nevěnuje ani úsměv ani krátký pohled na mě.Nic.Ani polibek mi nedal.
Za pár minut od toho,co odešel mi zapípá mobil

Harry
Poslední dobou to mezi námi hodně vře.Kvůli Nickovi.Dnes v 6 hodin v restauraci,kde jsme byli minule.Teď se musím odreagovat.Je pátek,takže se nemáš proč vymlouvat,že nemůžeš.Brzy spát jít nemusíš a tvým rodičům něco nakecej.

Ehm,cože?Kvůli Nickovi?Není to náhodou kvůli tvý,až vražedný starostlivosti? Nejsem malá holka.Nepotřebuju ti sdělovat všechny informace.Jsem svobodná bytost.Nejsem si jistá,jestli se mi to chce zase rozebírat.Jsem nešťastná z toho, jak to poslední dobou mezi námi je.Je to pár dní,možná týden,co přišel Nick a my se už doslova užíráme.Řešení by bylo,nekamarádit se s ním,ale copak to jde?Nemůžu ho odmítnout.Ne,když chce být kamarád.To musí Harry pochopit.
Mobil si zastrčím do kapsy u mikiny,vezmu si věci a jdu k učebně,kde nám má právě začínat hodina s tou nejpříšernější učitelkou na celý týhle škole.U učebny uvidím sedět na zemi Harryho,když ke mně vzhlédne,přikývnu mu.Je mu jasné, že mu kývám na to,že dojdu a tak mu už nepíšu na mobil.

„Slečno Werdová,můžete si zopakovat mnou otázku?“
Odvrátím oči od skicáku,do kterého si kreslím.Lidi,ne.To jako fakt?Fisherka mě bude týrat,zase!Tón jejího hlasu se mi nelíbí,doopravdy ne.
Když na ní tak pitomnělá čučím,odpoví si sama,jak chytrá to ženská,zopakuje svou otázku,kterou já opět nevnímám.
„Victorie!“ zakřičí Fisherová a já leknutím poskočím.Přijde ke mně rázným krokem a ač nechci,vytrhne mi skicák „Po hodině.Teď k tabuli a řádně poslouchej v mým hodinách,jinak si pozvu tvé rodiče.“
Je pravda,že tento rok docela na školu kašlu.Nechce se mi učit a nenávidím třičtvrtě učitelů na týhletý prokletý škole!
S nechutí se vydám k tabuli,Fisherová usedne za svůj stůl,bedlivě pozoruje mé spolužáky.Po chvilce mi podá nějaký papír „Opiš a vypočítej.Ostatní otevřít sešity a počítejte také.Kdo bude mít,může mi odevzdat na známky,což byste měli být všichni,protože v nejbližší době na to očekávejte písemku.A nepřejte si mě,když dostanete špatnou známku.“
Já si od ní papír vezmu a začnu opisovat.Hm,bezva,řeknu si sama pro sebe,když se podívám na to,co jsem opsala.Nerozumím tomu a to ani trochu.Opíšu všechny čtyři příklady a obrátím se k Fisherové,která se na mě dívá.
„Řekni,že si děláš srandu,že nevypočítáš ani jeden.“ Zakroutí hlavou.
Zhluboka se nadechnu a vydechnu.Zakroutím hlavou,jako právě před pár sekundami ona.Zatímco mí spolužáci,až na pár vyjímek,pilně píší do svých sešitů a počítají,já stojím před tabulí jak blbec,slušně řečeno.
Fisherová mi naznačí,ať jdu k ní a já tak udělám.
„Dívala jsem se na té známky z jinch předmětů.Jsou dobré,lepší než ty,které máš u mě.Nechápu,proč se nesnažíš i v mých hodinách.Není tak těžké to učivo, které s vámi probírám.Tyhle příklady jsou jednoduché.Bude z toho zachvíli test a ty,jak vidím já i ty,bys měla pět.Je možné,že ti nějaký předmět nejde a já chápu,když to je zrovna ten můj,ale snažit by ses mohla.Nekreslit do skicáku, nebýt na mobilu,nehrát piškvorky s Natally a nekecat s ní,nepsát něco do sešitu,který s mým předmětem nemá nic společného,soustředit se a dávat pozor.Zapnout mozkové závity a zapojit mozek.Věřím,že ty bys dosáhla lepších výsledků,ale ty nechceš.“ Promluvila mi do duše.
Dívala se na mě,ale já odvrátila pohled k mým spolužákům.
„Nech si to projít hlavou,ale přemýšlej o tom.Zlepšit by ses měla.O velké přestávce přijď ke mně do kabinetu.Nebudeme mluvit o tom,neboj.Přijď.“ usmála se.
Ona se usmála!Poprvý co jsem si to všimla.Taky,že já si moc věcí nevšímám. Šla jsem si sednou zpátky na své místo vedle Natally,která,jak jinak,byla na mobilu.
„Mluvila ti to duše?Mě taky jednou vytáhla a kecala mi samý nesmysly.Ale já mám proti ní prostě nechuť a odpor.“ Šeptla mi Natally.
„Jo no.A vzala tě potom do svýho kabinetu?“ zeptala jsem se zvědavě.
Natally zakroutila hlavou.
„Divný.Mě jo.Řekla mi,že se mnou nechce probírat mé výsledky v jejím předmětu,ale něco jiného.“
„Překvápko.“ Zazubila se.
Já se zasmála a dloubla jsem Natally.Projela jsem pohledem celou třídu a všimla si Fisherová,jak se na mě dívá.Přikývla jsem hlavou a usmála jsem se.
Natally jsem pobídla,ať otevře sešit a taky píše,ale ta mě jen odbyla „Ani náhodou. Nebaví mě to a nechápu to.A co se týče toho testu,zajdu za ní potom a ona mi to doufám nějak vysvětlí.“ Zase se zabořila do svého mobilu.
Vzhlédla jsem a viděla jsem Fisherovou,jak se dívá směrem,už ne ke mně,ale k Natally.Vstala,já jsem jí ihned dloubla do boku a ona na mě zasyčela,ale hned jak si všimla Fisherové,mobil schovala pod lavici.
„Mohu se zeptat,Clarková,proč nepíšete příklady a čučíte do toho vašeho mobilu?“
„Nechápu to.“
„A to se mě nemůžete zeptat?“ Fisherová došla ke svému stolu,vzala nějaký list a když došla zase k našemu stolu,podala ho mě i Natally „Tohle počítejte do konce hodiny,já budu s ostatními probírat něco dalšího ohledně těhle příkladů. Po hodině mi to odevzdáte a obě dvě se dostavíte následující přestávku,velkou, do mého kabinetu.“ Vrátila se zpět.
„Tak jsme v tom obě.“ Povzdychla si Natally.

Jak řekla,jsme v jejím kabinetě,jako poslušné ovečky.

„Sedněte si.“ Pobídla nás Fisherová a my tak udělala.
Ale v tu chvíli,kdy chtěla něco říct zaklepal někdo na dveře.
„Děláš si srandu?Co tu dělá Nick?!“ špitla jsem do ucha Natally trochu víc nahlas.
Natally jen pokrčila rameny.
„Nick vás obě bude doučovat.“ Řekla jsem s úsměvem Fisherová a Nick se usmál.
„Já nejsem až tak hrozná,takže můžu jít.“ Snažila jsem se z toho vykroutit a vstala jsem.
„Obě!“ zakřičela Fisherová a já si zpátky sedla „Dělá to zadarmo,za což by jste mu měli být vděčné.“
Chtěla jsem odseknout,já se neprosím!,dělat to nemusíš.Ale seděla jsem tam jak přikovaná.Vyřešili jsme kdy se budeme scházet a on rozhodl,že si každou z nás vezme po hodině.Takže půjdem samotný,fajn.Natally ho bude svlíkat pohledem a já tam budu sedět jak blbá.
„Chci si promluvit o tom dnešku.“ Řekl nervózně Harry.
Sedíme v restauraci a já popíjím kofolu a k tomu jsem si objednala kuřecí nugetky s hranolkami.
„Fajn.“
„Omlouvám jsem.Vyjel jsem po tobě.Jen jsem byl naštvaný a …“
„A?“
„Hannah přijede.“ Řekl sklesle.
„Vždyť bydlí zatraceně daleko!“ vykřikla jsem.
Harry mě vzal za ruku a naznačil mi,ať se sklidním.Jasně,jsou tu lidi.
„A proč vůbec?“
„Koupila si už letenku,nemůže ji stornovat.Říkal jsem jí,jak to je,ale ona řekla,že přijet musí stejně.Bude tu dva týdny,musí si tu vyřešit něco ohledně školy.“
Přerušila jsem ho „Ona tu chce studovat?!“
„Asi jo.“
„Super.“
Mluvili jsme a mluvili.Nejen o dnešku,ale o všem.Hlavně o nás.Dali jsem si trochu vína,ale jen trochu.No,když jsem přišla domů,nevypadalo to,že bych si dala trochu,říkal taťka. 

Je tu jedno info,které vám musím napsat.V pátek 13.5.,pro mě to není nešťastné číslo,jedeme se školou do Prahy se finále Rosteme s knihou-Souboj čtenářů.Budeme tam od ráno do večera,takže ode mě neočekávejte žádnou kapitolu.Užiju si to tam a v sobotu,pokuď nebudu zničená,písnu :-D

Zítra spisovatelka.

Děkuji za přečtení!