Nelly

Lehké zamilovat,těžké zapomenout - Kamarádi?

Lehké zamilovat,těžké zapomenout

Kamarádi?
Když mi Nick napsal,že by měl v pátek čas a ptal se mě,jestli bych k němu nepřišla,měla jsem divný pocit.Ještě se ani pořádně neznáme a on mě už zve k sobě domů?Padla i zmínka o tom,že by mě znásilnil nebo něco tak.Přemýšlela jsem nad tím,ale těžko jsem tomu věřila.Chce být jen kamarád,vtloukala jsem si do hlavy.Stejně ho já za více nepovažuju a ani nebudu.
Jenomže Harry měl už plány…
„V pátek v 6 hodin večer přijď ke mně.Koupil jsem lístky do kina.“ Usměje se,když se loučíme před školou.
Jak mu to,ksakru,říct?!
Znervózněla jsem „No,ehm…víš,já…“
Harry se na mě podíval nechápavě.
Uklidnila jsem se a podívala jsem se mu do očí „Rodiče mě přihlásili do kurzu malování,protože prý trávím hodně času osamotě.“ Zalžu.
Proč mu to jednoduše neřeknu?Na to se taky ptám.Přece mi nebude zakazovat se kamarádit s jinými kluky,takový on není.Ale něco v srdci mi říká,že mu to nemám říct,alespoň ne teď.
„Victorie,ty lhát neumíš.“ Zasměje se nad mým překvapeným pohledem.
„Ale to není lež.“ Zase zalžu.
„Tak zajdeme za tvými rodiči,že potřebuješ z toho tvýho kurzu uvolnit,že máš něco ohledně školy.“
Překvapí mě jeho reakce „To nebude nutný…“
„Victorie,proč mi lžeš?Kam doopravdy jdeš?Žádný kurz malování nemáš.Tví rodiče by tě nikdy na nic takovýho nepřihlásili.“
Jak to může vědět?
Povzdechnu si.
„Tak proč?“ naštvaně se na mě podívá.
S pravdou ven,Victorie!Nedopadne to dobře,pravdu mu neříkej.Řekni mu to!Ne,zalži mu.
„Jdu za jedním kamarádem.“ Přiznám se.Je to fakt tak těžký mu to říct?Už jsem si myslela,že to nebude rozebírat,ale on prostě musí.
„Pozval tě k sobě domů?“
Přikývnu.
„Můžu vědět,kdo to je?“
Protočím očima „Nemusíš vědět každý detail.Nemusíš vědět s kým se scházím. Nepodvádím tě,to tě ujišťuji hned.“
„Mě o to nejde.Jen chci vědět,s kým trávíš čas.“
„A já snad vím,s kým ty trávíš čas?“ řeknu naštvaně.
„Klid.“ Obejme mě.
Když mě pustí,řeknu mu to „Nick…“
„Užij si to s ním.“ Zamává mi a kráčí pryč.
Naštval se snad?Měl vůbec důvod?
Nickovi jsem zavolala a řekla jsem mu,že můžu.Řekl mi svou adresu a já se jí teď snažím najít.Chvíli bloudím,ale hned,jakmile uvidím velkou vilu,je mi jasné,že jsem tu správně.Když jsme spolu volali,říkal mi,že jeho rodiče jsou na nějaké večeři,takže máme dům jen pro sebe.Že to zní,jako kdyby se mnou chtěl mít něco víc.Ale hned mě ujistil,že samozřejmě jen na kamarádské věci.
O pár minut později zaklepu na dveře a v nich se objeví Nick.Chvíli na něj zírám, jako smyslu zbavená.
Já jsem si oblékla modré šaty s bílými květy,které mi sahají pod kolena a k tomu modré baleríny,nesnáším podpatky,a k tomu jsem si vzala jen malou kabelku, kde jsem si dala pár drobných,kdyby něco,mobil a klíče od domova.
Ale on má na sobě jen lehké kraťasy.Mám vynikající výhled na jeho vypracované břicho.
„Ehm…Ahoj.“ Zasměje se.
Ježiš!Vždyť já na něj čučím jak na slaninu!Victorie,vzpamatuj se!
„Ahoj.“ Řeknu trochu nervózně.
Pozve mě dál.Já se usadím na měkké bílé pohovce a Nick mi donese limonádu s ledem.
Hned jakmile se posadí i on,zeptá se mě „Víš,já jsem zvyklej chodit takhle po domě.Byl jsem v naší rodinné tělocvičně,takže jsem se řádně zpotil a navíc je venku příšerný teplo.“
„Chápu.Jen no víš,trochu nepříjemný mi to je.“
„Doběhnu si pro něco nahoru.“ Řekne a zmizí na schodech.
Já zhluboka dýchám a napiju se limonády,která mě příjemně zchladí.
Po chvilce přiběhne Nick.Zašel si pro to triko,které jsem po něm tak žádala.
„Měl bych návrh.“ Pronese a zůstane stát několik metrů přede mnou „Venku máme bazén,nechtěla by sis zaplavat?Osvěžili bychom se a mohli bychom si povídat.“
„Nápad to je úžasnej,ale nemám plavky.“ Namítnu.
Nezmiňoval se mi o tom,že bych ji je měla vzít.A doufám,že po mě nebude chtít,ať jdu naostro,nahá.A ve spodním prádle?Zamítám.
„Počítal jsem s tím.“ Usměje se a přejde k malé skříni ze které vyndá tašku.Z té tašky vyndá něco a hodí to po mě.
Nechápavě se na něj podívám a hned si uvědomím,že mi hodil plavky.Modro-bílé plavky.Hodně mě to překvapí,jak může vědět mé číslo?!
„Nemyslím si,že toto bude mé číslo.“ Namítnu.
„Ale bude.Mám svý zdroje,který mi tvoje číslo řekli,takže neboj.“ Usměje se.
Kdo?Kdo mu mohl mé číslo říct?
„Může vědět jaký?A taky může vědět,jak se tvářili prodavačky,když viděly,jak kupuješ dámský plavky?“ trochu se uchechtnu,ale snažím se tvářit se naštvaně.
„Já je nekupoval.“ Zavrtí hlavou a já pochopím,že mi nic víc neřekne.
Jdu nahoru po schodech do koupelny,kde si zajdu na WC a převléknu se do plavek.Nejsem stydlivá,ale ukázat se mu hned v plavkách?Je jasné,že na koupališti se tak ukazuje každý,i cizím lidem.Ale … nevím,nějak se mi to nezdá.Když jdu po schodech dolů,uvidím Nicka v plavkách s úsměvem na tváři.Trochu se stydím,ale i přesto dojdu na jejich zahradu k bazénu.Nick skočí do vody,ale já se zastavím.Když mě spatří,nechápavě se na mě podívá. 

„Nikam nepůjdu,dokuď mi neřekneš,kdo jen ten tvůj zdroj.“
Nick se usměje,chytne mě za nohu a snaží se mě stáhnout od vody.
Ale já se rychle postavím a odstoupím pár kroků „Slyšel jsi,dokuď mi to neřekneš,do vody mě nedostaneš.“
„Ále …“ zasměje se.
Já se snažím svůj smích schovat pod pokrývkou naštvanosti a vážnosti „Fajn,tak si jdu sednou a až změníš názor,zavolej mě.“ Řekla jsem vážně a šla jsem si sednout na zahradní posezení.
„Okey,vždycky každýho přesvědčíš,to se mi nelíbí.“ Zašklebí se „Natally.“
Proč mě to nenapadlo?S Natally jsme nejednou vybíraly plavky a ona nějak zjistila mé číslo.Je zblázněná do Nicka a chce ho.Takže mi mohlo docvaknout,že jí mé číslo plavek dá hned,jakmile jí o to požádá.Jen aby k němu měla blíž.
„Že mě to nenapadlo…“ zamumlám.Rozběhnu se a skočím do vody.Když se vynořím,uvidím Nicka,které je od mého činu celý mokrý.Když ho spatřím, propadnu záchvatu smíchu.
Nick ke mně připlave a podívá se mi do očí „Nebuď na ni naštvaná.Nechtěla mi do říct.“
Podívám se mu také do očí „Je do tebe totálně zblázněná.Řekla by ti všechno.“
Nick se zarazí,ale hned se zasměje.Připlave ke mně blíže.Já neodplavu.
„Kamarádi?“ zeptá se mě.
Přikývnu.

Zítra kapitola spisovatelky.Omlouvám se za případné překlepy,ale neměly by tam žádné být.

Děkuji za přečtení!