Nelly

Lehké zamilovat,těžké zapomenout - Úvod 1.část

   Lehké zamilovat,těžké zapomenout          

                                               

Život je někdy těžký.Někdy jsme rádi,že žijeme.Jindy svůj život nesnášíme.Jindy ho milujeme. 

Ale jak se cítíte,když vás osud postaví přes to nejtěžší rozhodnutí?
Zamilovat se je lehké.A já jsem tomu podlehla.
Miluji Herolda.Jsme spolu již půlroku.Nemůžu si představit život bez něho.
Ale když se objeví nový kluk,Nick,vše se změní.Harryho/Herolda/to docela štve,že se kamarádím s někým jiným.S Nickem jsme jen kamarádi.
Nebo ne?

Úvod
Jak to vše začalo

1.část

„Neblbni!Máš holku.“ Řeknu seběvědomě Harrymu,který svůj nos tiskne k tomu mému „Herolde…“
„Myslíš Hannah?Ta je tak blbá.“
Vstanu a upravím se „Tak proč sis s ní něco začínal?“
„Já ani nevím.“
„Tak by sis měl pěkně rychle uvědomit,kdo je vlastně tvá holka.“ Namítnu.
Když už se chystám k odchodu Harry mě chytne za ruku.Ale já se mu z jeho tisku vymaním.
„Prvně si to ujasni,potom by mohlo něco být.“ Usměji se a odejdu.
Harry je můj kamarád již od 4.třídy základní školy.Byl docela oblíbený a hezký.Ale mě nikdy nenapadlo,že bych s ním měla něco víc.Taky,že nemám.Jen on by chtěl.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Harry-Nemohl bys dneska přijít?
Victorie-Pokuď máš jasno,klidně.
Harry-Chceš něco vědět?
Victorie-No?
Harry-Odkopl jsem ji.
Victorie-Kvůli mně,jo?
Harry-Ne,kvůli bílýmu zajíčkovi.Samozřejmě,že kvůli tobě.Kvůli komu jinýmu?Stejně byla blbá.
Victorie-To blondýny bývaj…
Harry-Ale ne všechny,to musíš uznat.
Victorie-Možná jo.Kdy bys chtěl přijít?
Harry-Nech otevřený okno v tvým pokoji.Do devíti přijdu.
Victorie-To se mám jako jak asi vytratit z rodinné večeře?
Harry-Zrovna dneska?
Victorie-Jo.
Harry-Řekni,že si unavená.
Victorie-V 9?
Vždyť víš,že já chodím spát minimálně po půlnoci.
Harry-Nějak to ukecáš.
Victorie-Doufejme,že jo.Musím jít hlídat sestru.V devět.
Harry-Jasně.V devět.
Victorie se odpojil/a.
Harry se odpojil/a.
Mé rodiče není tak lehké nějak ukecat.Ale snad to výjde.
Rodinné večeře mám docela ráda.Vždy se sejdeme celá rodina.Přijede i babička s dědou z města vzdáleného přibližně 50km.Navečeříme se a potom hrajeme různé hry a povídáme si.Většinou se to prodlouží tak,že babička s dědou u nás přespávají.Ale teď to budu muset nějak ukecat.
Harry,pamatuj,že to dělám pro tebe!
Scházím po schodech do obýváku kde na mě čeká Isabell,má mladší sestra.
„Přijdeme do tří.V ledničce máte oběd,tak ho potom jen ohřej.Nezapomeň,že Isabell nesmí oříšky.“ Připomíná mi má mamka,která se upravuje.Chystají se s taťkou na pracovní setkání.
„Mami,proč nemůžu oříšky?“ zeptá se Isabelll.
Mamka si vzdychne „Zlato,“ podívá se na Isabell „Oříšky nemůžeš proto,že se ti po nich udělají vždy pupínky.“
„A proč se mi udělají pupínky?“ zeptá se zvědavě.
„Tomu se říká alergie.Když něco sníš a potom se ti objeví pupínky,je možnost,že jsi na to jídlo alergická.“ Vysvětlím Isabell.
Isabell se zamyslí a po chvíli dodá „Já mám alergii na oříšky?“
Někdy mi Isabell leze pěkně na nervy.
„Ano,máš.“ Vrhnu po Isabell vražedný pohled.Ta se usměje a rozloučí se s mamkou i taťkou.
Potom se s nimi rozloučím já.Když odejdou,odeberu se s Isabell do jejího pokoje.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Je to výtečné!“ řekne strýc George.
„Mary,u tebe je to vždy to nejlepší jídlo,co jsem kdy jedla.“ Usměje se babička Sarah.
Mamka vaří opravdu výtečně a vždy si na jejich jídlech pochutnáme.Když spatřím hodiny,které ukazují půl deváté,sedíme celá rodina v obývacím pokoji. Smějeme se,hrajeme společenské hry,soutěžíme a povídáme si.
„Já už půjdu.“ Vstanu.
Všichni se na mě překvapeně podívali.
„Proč tak brzy?“ zeptá se překvapeně strýc George.
„Ségra,s tebou něco je.Nepamatuji si,kdy jsi šla tak brzy spát.“ Zasměje se můj starší brácha Ben.
„Zítra se musím učit na přijímačky na vysokou.Chtěla bych toho zvládnou co nejvíce.“
„Ségra,ty jdeš na vysokou?“ zeptá se podiveně Ben.
„Máš nějakej problém?Nemůžu za to,že ty seš tak línej,že sis nedodělal ani maturitu.A místo toho tu jen sedíš a čučíš na telku.“ šibalsky se usměju na Bena.
Když se rozloučím se všemi,vyšlapuji schody a těším se.Jo,těším se na Harryho. Mířím do svého pokoje a zamykám,pro jistotu.
Já otevřu okno a namířím si to ke skříni.Vytáhnu z ní pyžamo,triko krátkého rukávu a kraťasy.Převléknu se.Ne kvůli Harrymu,ale kvůli mé rodině.Rodiče by nebyli rádi,kdybych ležela v posteli v oblečení,co nosím normálně.Stojí si za tím, že mám spát jen v pyžamu.Abych si věci,které nosím normálně nezamazala a nepokrčila.
Převlečená vklouznu pod deku.Venku není nejtepleji a já právě sedím v kraťasích a krátkém triku na posteli před otevřeným oknem.
Divím se,že Harry Hannah opustil.Měl ji rád a já jí docela záviděla.Ulevilo se mi,když mi Harry oznámil,že to s ní skončil.Harry je volný.Vztah mezi námi by se dal zformovat něco mezi přátelství a láskou.Nejsem si vědoma,že bychom spolu chodili.Ale růžně se popichujeme a někdy dojde i na intimnější věci.
Z mého přemýšlení mě vytrhne tiché zabušení na okno.Uvidím Harryho a srdce mi poskočí.Jsem ráda,že je tu.Jdu k oknu a pomůžu Harrymu dovnitř.Sice bydlím v poschodí,ale Harry si vždy najde způsob,jak za mnou přijít.
Chytne mě kolem pasu a usměje se.Já se mu podívám do očí a také se usměji.
„Jaká byla večeře?“ zeptá se,když jeho ruce sjedou níže.Dotýká se mi pozadí,ale mě to ani v nejmenším případě nevadí.
„Moc dobrá ne,když jsi mě v polovině vyrušil.“
„Ještě mi řekni,že místo tohohle bys byla s tvojí rodinou a kecala o blbostech?“ zasměje se.
„Náhodou mám rodinné večeře ráda.“
Harry se usměje a krátce mě políbí.
„Nepřej si,když zjistím,že s Hannah pořád jsi.“
„Odkopla bys mě?“
Chvíli váhám nad otázkou,už chci odpovědět,ale Harry mě předběhne.
„To bys nedokázala.“ Usměje se.
„Myslíš?“ odtáhnu se a sednu si na postel.
„Ále,“ řekne něžně a posadí se vedle mě „tady je někdo naštvaný.“ Obejme mě,ale já se odtáhnu „Ty mi nevěříš?“
„Ne.“
Podívá se na mě „Potřebuješ důkaz?“
„Jo.“
Vytáhne z kapsy mobil a mě ho po chvíli podá.Uvidím na něm diskuzi po Skype se Sarah.Když si přečtu pár řádků,zjistím,že je to pravda.Rozešel se s ní.
Podám mu mobil „Jestli jsi jí opustil jen kvůli mně,tak chci abys věděl,žes to nemusel udělat.“
„Musel.“ Usměje se a začne mě líbat.
Já se nechávám.Po pár minutách skončí mé pyžamo na zemi a jeho oblečení taky.Máme na sobě jen spodní prádlo.Nic neříká,jen mě vášnivě hladí po tváři. Než se nadám jsme oba dva nazí.Modlím se,aby někdo nezaklepal na dveře. Lehneme si na postel a vášnivě se líbáme.
Když se ráno vzbudím,cítím na stehnu jemný dotyk.Harry!Ihned se vzpamatuji a zděsím se,když spatřím všechno mé oblečení na zemi.A zděsím se ještě víc,když na zemi uvidím i oblečení Harryho.
Harry se probudí a políbí mě.
„Víš,co jsme udělali?“
„Jo,vyspali jsme se spolu.“ Usměje se.
„A víš,co to znamená?“
„Spoustu věcí.“
„Že spolu chodíme.“ Podívám se na Harryho a ten se usměje.Chvíli se líbáme a potom se oblékneme.
„Docela mě překvapuje,že jsem pořád živý.“
„Proč?“ řeknu nechápavě a přetahuji přes sebe triko.
„Tví rodiče…“ zasměje se.
„Si myslíš,že jsem jim řekla,že se jdu právě vyspat s tebou?“
Oba jsme se zasmáli.
„Takže o tom neví?“
Zavrtím hlavou.
Harry přijde ke mně a chytne mě za boky.Políbí mě „Napíšu ti.“ Usměje se a už mizí v okně.
Ptáte se,proč to před našimi rodiči tajíme?Sice nám je 19 a tento rok děláme maturitu,takže by naši rodiče nebyli proti,kdybychom si někoho našli.Ti moji by byli možná i rádi.Ale zabili by mě,kdyby se dozvěděli,že je to Harry.Nemají jeho a jeho rodinu moc v lásce.Ani nevím proč.
„Ségra,proč ses zamkla?“ špitne mi do ucha brácha,když si děláme snídani.
Všichni ještě spí.
Mráz mi přeběhne po zádech „Abys mě nerušil.“ Odpovím s úsměvem.
„Já a rušit tě?“
„Ano,přestav si,že ano.Navíc by sis mohl svůj pokoj splést s tím mým.“ Zasměju se.
„Ale teď fakt.Proč ses zamkla?“ podívá se na mě.
„To tě nemusí zajímat.“ Vezmu si svůj talíř s rohlíkem,máslem a sýrem a jdu do svého pokoje.
Uff,už jsem si myslela,že přišel na to,že byl u mě Harry.Jemu osobně by to nevadilo.Ale kdyby to řekl rodičům… 

Děkuji za přečtení!