Nelly

Lehké zamilovat,těžké zapomenout - Mám toho pokrk

Lehké zamilovat,těžké zapomenout

Mám toho pokrk

Sedím v učebně a doslova čučím do sešitu do,kterého jsem si opsala pár příkladů na učivo,kterému nerozumím.Nick sedí vedle mě a dívá se na mě.
Bouchnu tužkou o stůl a povzdechnu si „Tohle nikdy umět nebudu.Nevychází mi to.“
Nick se usměje „To mě na začátku taky ne.Občas mi to také nevýjde,ale hodně ti pomůže tohle,dívej.“
Ukázal mi jakousi „fintu“,které jsem porozuměla.To bylo asi tak jediné,čemu jsem co se týče tohohle učivo porozuměla.
„Dík,že tu se mnou trávíš čas,ale je to marný.“ Řeknu po chvíli,kdy mi další dva příklady nevyšli.
„Neděkuj a snaž se.Když budeš pořád mluvit o tom,že je to marný,tak si ničím nepomůžeš.Něco počítat blbě…“ vzal si můj sešit a prohlédl si to,co jsem napsala.Zakroutil hlavou a začal mi vysvětlovat.
Je pravda,že jsem se více dívala na něj než na to,co píše a ani jsem neposlouchala to,co mluví.Necítila jsem k němu lásku,to v žádném případě.Ale něčím byl jiný.Dokonce i jiný než Harry.

„Děláš si srandu?“ zakřičela jsem naštvaně.
Vedle mě seděla Natally se smutným pohledem a dívala se z okna.Kroutila jsem hlavou nad tím,co udělala.Nad tím,co jí udělal James,Harryho kamarád.
„Bože.Můj život je fakt fajn.Nejen,že mám s tím idiotem doučování,ale byla jsem u něj i doma!Mohl mi udělat to stejný….Bože,promiň.“
Nebyla jsem hysterka,ale tohle mě naštvalo a to hodně.Ale nechápala jsem, jaktože v takových chvílích dokážu myslet jen sebe.
„Proč ses nechala?“
„Já…donutil mě k tomu.Bránila jsem se,ale nešlo to.Byl moc silný a…“ po tváři jí stekla slza „svlékl mě a potom to udělal.Když jsem chtěla utéct,dal mi facku a ještě více přitvrdil.Bylo mi jedno,že jsem nahá,vyběhla jsem z toho domu jsem, jak jsem mohla.Ihned jsem běžela někam pro své věci a potom hned za tebou. On mě znásilnil,chápeš Vicky,znásilnil.Já mu věřila.Myslela jsem,že to někam dotáhnem.“ Zavzlykala.
„Chápu tě,ale tos musela hned do jeho domu?“
„Tys udělala to samý.“ Bránila se „S Nickem.Vůbec jsi ho neznala a už ses mu ukazovala v plavkách.“
Nad tou vzpomínkou jsem se zasmála,ale když mě spatřila Natally,zase jsem nahodila chápavý a smutný výraz.
„Tobě je úplně jedno,co se mi stalo.Ty si myslíš,že si vymýšlím.Tebe zajímá jen ten tvůj Harry,že?A co Nick?Kdy už mu řekneš,ať ti to nedělá,že máš Harryho?!“ zakřičela na mě.
Zhrozila jsem se.Tohle je má nejlepší kamarádka?Opravdu?Nevyměnil ji někdo? Tohle není Natally.Obzvlášť u posledních slov jsem se otřásla.Já jsem s Nickem nic neměla,nemám a ani nebudu mít.Je to blbec,přiznávám.
Než jsem se nadála,zjistila jsem,že Natally v mém pokoji už dávno není a jak jsem zjistila,tak ani v domě.Fajn,jen si jdi.
Nepoznávala jsem jí.A ani sebe.Nemusela na mě tak vyjet,ale já jsem se nemusela tvářit,jakože je mi to jedno nebo,že jsem na ní dokonce naštvaná. Byla jsem,to přiznávám,ale nemohla jsem se vcítit do pocitu,který ona měla, protože jsem nikdy znásilněná nebyla.Zato ona ano.Je mi jí líto,a to hodně. Ale nedala jsem to znát a to je blbě,hodně blbě.
Přišla jsem snad o svou nejlepší kamarádku?
Bude na mě vždy naštvaná,že jsem jí nepodržela?
Bylo mi blbě.Ze sebe samotné.

Následující den se Natally domluvila s třídní a přesedla si.A hádejte koho ke mně přisadila?Naštěstí nikoho.Sedět se mi s těmi barbínami fakt nechtělo.Aby mi říkaly,jak jsou všichni krásní,že se líbali s tím a s tím a další blbosti?Ne.Na to já nemám.To by ta holka skončila pod oknem.
Když jsem viděla,jak vchází do třídy a nemíří sem,aby si mohla sednou vedle mě,ale dozadu do poslední lavice,posmutněla jsem.Provedla jsem jí něco tak strašného?Ne,myslím,že ne.Nemá důvod,proč se ke mně tak chová.Ignoruje mě a vždy,když je přestávka radši uteče někam,aby se mnou nemusela mluvit. Alespoň tak jsem si to domyslela já.Co se týče Jamese,toho bych nejradši zabila. Za to,že mi zničil mé kamarádství a za to,že je takovej blbec,že znásilní holku. Je možné,že Natally to ze začátku chtěla,ale potom,když šel moc rychle,začala ho zpomalovat.On se jen uchechtl a dělal to dál.Možnost to je,ale už se asi nedozvím,jestli pravdivá.James se vyhýbal Natally,ale někdy mezi nimi proletělo pár sprostých slov.
Ale mě se nevyhýbal.Takže bych se ho mohla zeptat….
„Ahoj!“ zakřičel někdo.
Přestala jsem snít a podívala se na něj.Harry.
Počkat,poslední dobou kašlu na Harryho a jen se pořád doučuju s Nickem nebo plánuju,jak se pomstít Jamesovi,jak to urovnat s Natally a jak z ní něho z něho dostat,jak to bylo.Absurdní.Můj život má přednost.Navíc to v našem domě dost vře.Můj otec si z supermarketu přinesl celou bednu piv a za pár dní ji vypil. Nesvěřil se mi,jestli to je kvůli mně,že se stýkám i přes jeho zákaz s Harrym. Poslední dobou se se mnou ani moc nebaví.Brácha si ze mě dělá srandu,jako obvykle.Isabell dostala na své narozeniny,které měla nedávno,nějakou novou hračku s kterou si od rána do večera hraje na všechno možné.
A teď,samostatná kapitola,má matka.Celé dny sedí v jejím oblíbeném křesle a dívá se do prázdnoty,luští křížovky,dívá se bez zájmu na televizi nebo si čte staré knihy.Je nějaká divná,řekla Isabell.Souhlasím s ní.Pomalými kroky z ní chci vymanit,co za tím stojí.Proč je tak smutná a málokdy se jí na tváři objeví úsměv?Proč s mým otcem prohodí jen pár nutných slov a tím jejich rozhovor končí?Proč má matka tráví hodiny v koupelně,zamčená a sama,zatímco můj otec spí?Proč se má matka s nechutí vydává pozdě v noci za mým otcem spát? Proč má matka zrušila Isabellinu oslavu a nakonec měla jen malou,rodinnou?
Miliony otázek spočívající v tom jednom.Něco se děje s mou matkou.
Co se týče Isabell a jejímu přemlouvání mého otce.
Ptala jsem se jí,ona jen pokrčila rameny a řekla „Řekl mi pár slov na svou obhajobu.Že to myslí s tebou dobře.Že je na tebe milý a ty by ses mu měla podřídit.Měla jsi pravdu,nic s tím nenadělám.Omlouvám se.Jsem totálně nemožná i co se týče tohohle.“ Řekla sklesle a svěsila ramena.
„Neházej vinu na svou stranu.“ Usmála jsem se „Nevím proč,ale v naší rodině teď panuje neklid.Pořád se někdo hádá.Viděla jsi sama.Podívej se na naší matku o otce.Jediní,kdo se smějeme a dovádíme jsme my.Nevím,co se jim stalo.Ale pokusím se to zjistit.Nic bráchovy neříkej.Řeknu to tobě hned,jakmile něco zjistím.“
Ale když se vrátím k Harrymu.Mám pochybnosti.Můj otec mě pořád přemlouvá, ať se s ním nestýkám a naráží na náš vztah.Dohání mě k šílenství a ještě více to, že má matka jen přitrouble přikyvuje a nic nemluví.Nebyla před pár dny nebo týdny ona ta,která říkala,že si svůj život můžu vést sama?Že mi nikdo nemůže zakazovat s kým se mám stýkat.Sice ještě nejsem dospělá,ale k dospělosti mi chybí jen málo.I když v naší rodině je každý dítě,moudrá slova naší babičky. Pochybnosti o tom,že se mnou Harry kaje zlé plány.Nebudu ho soudit,to by jsem si namlouvala sama sobě,jaký on není.Ale budu o tom přemýšlet.
Mám toho dost.Opravdu dost.Rodina,Harry,Nick,Natally,škola a další věci. Denně si v hlavě přehrávám hádky v naší rodině a zkouším v tom něco najít, nějaký princip,proč je to tak,jak to je.Přemýšlím o Harrym a Nickovi.Přehrávám si mou hádku s Natally a zkouším,co jí napíšu nebo řeknu.Hledám vhodnou příležitost se jí zeptat,co se vlastně stalo,zeptat svého otce a matky proč jsou tak skleslí.Jsem velká.Nikdo mi nebude říkat,že jsem ještě malá a,že to nepochopím.Bez vysvětlení neodejdu.To přísahám.
„Vicky!“ zakřičí Harry.
Bože.Já ho tu nechala stát a koukala jsem do blba.

Problémy v rodině.Ani nevím,jak mě to napadlo a přiznávám,že sama nevím,co se Victoriiným rodičům stalo.Nějak to domyslím.

Děkuji za přečtení!

+8

Příběhy a povídky

Autor: Elhan   |   Publikováno: 09.05.2016   |   Zobrazeno: 633x