Kluk z „pasťáku“ - 3.kapitola - Nelly

«Nejnovější články | Nelly

Vytvořit blog | Nápověda

Kluk z „pasťáku“ - 3.kapitola

Kluk z „pasťáku“

3.kapitola

Dva měsíce za mnou,jeden přede mnou….
Vždy,když jsem si uvědomil,že už jen jeden měsíc,zalil mě šťastný pocit.Ale když jsem si vzpomněl na Clare,opět jsem byl na pochybách. Pořád jsem přemýšlel nad tím,co se stane po tom,co se vrátím zpět domů.Clare jsem si moc oblíbil.Bude mi chybět.
Ta doba,co jsem byl v pasťáku se mi zdála nekonečná.Ale na druhou stranu jsem byl s Clare.Čím dál tím víc jsem si jí oblíbil.Měl jsem jí moc rád a trávili jsme spolu mnoho času.
S mým chováním to nebylo o moc lepší.Spíš horší.Nezlepšoval jsem se.Neměl jsem chuť,protože jsem věděl,že mě od Clare oddělí.Spolu jsme štvali vychovatele,dělali blbosti,uráželi a smáli jsme se ostatním dětem a dělali si srandu ze všeho.Já to dělal kvůli nám obou.Byla to pro mě sranda.Ale začal jsem si uvědomovat,že to dál takhle nejde.
V „pasťácké“ škole to nebylo lepší.Úkoly,které mi zadával ten „vychrtlík s brýlemi“ jsem plnil jen,když se mi chtělo,což mockrát nebylo.Nebavila mě škola,nebavilo mě žít v pasťáku.

Mí rodiče mě nenavštívili ani jednou.Nevím,zda byli na mě naštvaní nebo náštěvy byli zakázány.Ale spíše si myslím,že se se mnou mí rodiče nechtěli setkat.Podle mě jsou na mě naštvaní.Za to,co jsem prováděl.Že jsem se sklamal.Že jsem kradl,pil alkohol,kouřil a na školu zvysoka kašlal.
Každého v pasťáku navštívila několikrát psycholožka.Ptala se na to, proč děláme to,za to jsme v pasťáku/zda nám to za to stojí/proč jsme takový jací jsme/že bychom se mohli zlepšit a další blbosti.Já jí někdy odmlouval a občas mi uletělo i sprosté slovo.Někdy mě opravdu vytočila.Ale jindy,hlavně ve společenských hrách nebo společenských diskuzí byla moc fajn.

Za ten poslední měsíc,co jsem tu byl se toho moc neudálo…
S Clare jsem měl pořád velmi blízký vztah a miloval jsem ji.Ale jak se čím dál tím víc blížil čas mého odchodu z pasťáku,potřeboval jsem si s ní o tom promluvit.
Když jsme seděli na lavičce,v rohu osamoceni,začal jsem „Clare.“ Hodil jsem na ní milý úsměv „Víš,že tě miluji.Ale co bude dál?“
Ona nezpakařila,úplně klidným,tichým a milým hlasem řekla „Neboj. Zlepšíme se a už se tu nikdy nevrátíme.Budeme spolu,pryč odsud. Budeme šťastní.Jen se musíme zlepšit.U mě,snad to nebude problém. Ale co ty?“
„Pro tebe vše.“ Usmál jsem se.
Dále jsme to neřešili.Prostě se polepšíme.Oba.Budeme šťastní.
U ní to snad nebude problém.Ale u mě?To mám poslouchat ty „vychrtlíky“ co si myslí,že vše umí?Řídit se pravidly?Pořád jsem pochyboval nad tím,jestli to zvládnu.Dá se říct,že jsem se možná o něco polepšil.Pro Clare bych udělal vše.Ale zvládnu to?
To byla otázka,kterou jsem si kladl celou dobu,co jsem byl v pasťáku. Učitelé mě štvali a já zase štval je.Nesnášel jsem školu,úkoly,učitele a lidi,kteří se myslí,že se všichni musí vše dokonale umět.
Nedokázal jsem říct Clare,že to nezvládnu.Nedokázal bych jí říct,že to pro ni nezvládnu.Pro ni bych udělal vše,ale pochyboval jsem.
Poslední dny,které jsem prožil v pasťáku mě doslova užírali.Je mi 14 let a 8 měsíců.V pasťáku jsem skoro tři měsíce.Je jen na mě,jak se můj život bude dále odebírat.Jestli ho prožiju v pasťáku do 18 let nebo jestli ho prožiju s Clare a mou rodinou.
Ach Clare!Dalas mi tak těžký úkol!
Pro někoho se do zdá lehké.Zlepšit se.Hlavně,když to nedělá jen sám pro sebe,ale i pro svou rodinou a svou lásku.V mým případě-Clare jsem miloval a nedokázal jsem si představit život bez ní.
Ale co se stalo,to se stalo…

Pokračování sem dodám co nejdříve.Moc vám děkuji za velkou podporu,co se týče plusek a komentářů.Jsem moc ráda,že se mé příběhy tak líbí.

Moc děkuji za přečtení!