Kluk z „pasťáku“ - 1.kapitola - Nelly

«Nejnovější články | Nelly

Vytvořit blog | Nápověda

Kluk z „pasťáku“ - 1.kapitola

Kluk z „pasťáku“

1.kapitola

Den,kdy jsem se dozvěděl,že mám jít do pasťáku.
Moje chování nebylo nějak obzvlášť dobré.V mnoha případech překračovalo mez,kterou si škola určila.Mým chováním jsem urazil učitele i některé žáky.Sám jsem seděl v ředitelně hned několikrát za hrubé porušení školního řádu.Nikdy jsem si nemyslel,že takhle skončím…
V ten den mi bylo několik měsíců 13 let.Nevěděl jsem nic moc o okolním světě.Vůbec mi nedošlo,že škola dává informace o mém chování sociálce.A když se nezlepším,dostanu se do pasťáku.Nic o tom jsem nevěděl.Choval jsem se jak přitroublej idiot s rejstříkem plným nehezkých až strašných stížností.
Když se mi dostal do rukou dopis z sociálky,nevěřil jsem svým očím.
Kvůli nevhodnému chování vašeho syna a i vašeho potvrzení o nevhodném a sprostém chování,jsme došli k závěru. Úřad Sociální péče Ostrava rozhodl o přemístění vašeho syna do Diagnostického ústavu Ostrava.V tomto ústavu bude váš syn pobývat tři měsíce.Po uplynutí této doby bude váš syn přemístěn domů a my vás budeme po pár dnech informovat o dalších krocích.
Nevěřil jsem tomu.Ale když jsem spatřil razítko sociálky i pasťáku, zjistil jsem,že je to pravda.
Uvědomil jsem si,že to zašlo až moc daleko,co se týče mého chování a školního prospěchu.Rodiče mě posílali do školy,ale já do ní nechodil. Neměl jsem chuť na školu.
Ani mě tak neohromilo to,že moji rodiče na mě podali stížnost,že jsem nezvládatelný.Spíše to,že to není legrace.Jdu do diagnosťáku na tři měsíce.Bez přátel,bez domova,bez rodiny,bez koholiv.Jdu tam sám na vlastní pěst.Nejvíce mě ohromilo to,že se musí, jít ihned sbalit, protože za pár hodin si pro mě přijedou a odvezou mě tam.Mám jen pár hodin než skončím v „blázinci“.

Až to zažijete,pochopíte,jaké to je a začnete si více vážit všeho.
Nikdy jsem netušil,že se někdy dostanu do pasťáku.Ale,když jsem si balil,došlo mi,že je to realita.Zatímco si všichni budou běhat po venku, smát se a trávit čas se svými nejbližšími a kamarády,já budu v uzavřené budově s dalšími zvrhlíky.Je to strašný pocit.
Když jsem uviděl poprvé v životě budovy pasťáku,chtěl jsem,aby to byl jen sen.Spatřil jsem děti,které si hrají na hřišti.Někteří byli vysmátí a jiní seděli na lavičkách se smutným pohledem v obličeji nebo si nudně povídali s jinými dětmi.
Šlo jen o to sem zapadnout.Udělat něco,co mi pomůže.Ale co?Odjak- živa jsem neměl problém někam zapadnout.Všude mě přijali takového,jaký jsem,i když je to mnohdy štvalo.Já,přezdívaný problémák třídy,jsem si vždy našel nějakou narážku na každého.Úctu, poslušnost,to jsem postrádal.A proto žiji zde,v pasťáku.

Dali mě do pokoje s rivalem.Přeháním?Ani si nemyslím.Dá se říct,že jsme se skamarádili a byli jsme něco jako parťáci.Když jsme dělali nashvály,tak jedině spolu.On pomáhal mě a já zase jemu.Věděl jsem,že jestli se nezlepším,začne toto být můj domov do 18 let.
Učení mi šlo stejně blbě.Ne,že by tam nebyli dobří učitelé,ale mě se prostě nechtělo učit.Když už musím bydlet tady,tak mi alespoň s učením dejte pokoj!,říkal jsem si vždy,když mě vychovatlka/ vychovatel vedl do učebny.Každému byl přidělen jeden učitel na všechny předměty.Na mě zbyl jeden mladší učitel.Z mýho pohledu byl strašnej a pořád mě nutil k tomu,abych se učil,psal úkoly,které mi zadával a lepšil se.
Mé první dny v pasťáku byli docela zlé.Bral jsem to na lehkou váhu. Moc mě neštvalo,že tu můžu zůstat až do 18 let.Moc jsem si to ani neuvědomoval.Spíše jsem se snažil přežít.Snažil jsem se zapadnout a docela mi to šlo.
Skamarádil jsem se s Johnem,který zde zůstane do 18 let.Nedávno oslavil v pasťáku 14 let.Ani nevím,proč jsem se s ním skamarádil. Zabil učitele,protože ho,podle něho,štval.V jedno přítomnosti jsem se docela bál,abych ho nenaštval a nedošlo k tomu,že by mi něco udělal. Ale pod tím,že zavraždil člověka,se skrýval hodný kluk.Podle mě pochopil,že to nemá cenu.Nemá cenu tu dělat problémy a štvat vychovatele.Pak by se nemusel dostat na nějakou kvalitní střední školu.Udělat si maturitu atd.
Taky tu byla Jessie.Krásná dívka.Dostala se tu,protože spolu se svou partou kradla,kouřila a pila alkohol.Na mě působila příjemným dojmem.Ani bych nepoznal,že někdy žila v pasťáku.Zřejmě jí to taky došlo.
Ono to po čase dojde každému.Nemá cenu dělat blbosti a poručovat zákony,když potom skončíte zde…v pasťáku…
Vždycky když někomu vyprávím svůj příběh,něvěřím tomu,že se toto stalo zrovna mě.Vždycky,když řeknu-žil jsem v pasťáku,vždy si vzpomenu na ty časy,co jsem si užíval a nechápal nic.Jaký je život pro člověka,který je zavřený ve vězení?Tak jsem nechtěl skončit.