Nelly

Je to kluk pro mě? -10.kapitola

             Je to kluk pro mě?

10.kapitola

Po chvilce přijde Cloe a na mě vrhne překvapivý,ale legrační pohled. Nemám chuť jí říkat o tom,jak jsme se udobřili.Nechci vzpomínat na to,co se stalo před tím.Bude všechno jako dřív.Tančit a kamarádit se s Thomasem bude vždy jen můj sen,který se nikdy nesplní.Ne,když bych měla přijít o kamarádky. 

Když jdu po týdnu na kontrolu do nemonice,kam mě odváží Christian, jediný,kdo má řidičák a byl ochotný mě svézt,doktor mi řekne pozitivní zprávu. 

Otok již zmizel a můj kotník se lepší.Když mi sundá obvaz,občas mě to zabolí,ale je to rozhodně lepší,než to bylo.Mojím tělem projede radost a div neskáču-protože nemůžu-,když mi doktor řekne,že již za týden,pokuď se bude vše jen zlepšovat,mi sundá obvaz,půjdu na rentgen a,když bude vše v pořádku,ještě pár dní si poležím,aby se to vyhodilo a opět mohu tančit.
S Thomasem i Milly se vídám ve škole.Oni si nevšímají mě a já zase jich.Ale je mi zle z Thomase,že poslouchá Milly.Že,však to chce,se mnou netančí.S trenérkou jsem se od té doby nesetkala,jen jsem jí poslala SMSku,na kterou mi následně odpověděla.Ale vím,že z toho musí být nešťastná.Stejně jako já.
Kotník se mi hojí a na další kontrole je vše v pořádku.Když jsem po rentgenu,řekne mi doktor,že kotník je zahojený.Potom přijde zdravotní sestřička a s její pomocí zkouším chodit bez berlí.I přes menší bolest,chodím.Doktor mi řekne,že bych ještě pár dní měla chodit s berlami a kotník mi znovu převáže.Za pět dní se mám znovu dostavit.
Během těch pět dní si užívám s Cloe a Alexis.Mezi námi je vše jako dřív.
Třetího dne od mojí poslední kontroly sedím v lavici vedle Alexis a za mnou sedí Cloe.Jsme na hodině biologie.
Učitel biologie prohlásí „Rozhodl jsem se,že pro veškeré opakování bude nejlepší forma referátů.Budete přizařeni do dvojice,většinou dívka a chlapec.Referát budete vytvářet ve dvojici.Bude ručně napsaný a známka,kterou vám dám,bude platit pro oba dva.“
Já šeptnu Alexis „Tak to jsem zvědavá,s kým budu.“
Ona se jen zasměje.
Učitel vyndá ze své tašky dvě malé papírové krabice.Na jedné je napsáno děvčata a na druhé kluci.Po pár sekundách řekne „Každý student nebo studentka z vaší třídy si vylosuje jeden lístek,kde bude napsáno jméno jiného studenta nebo studentky z vaší třídy.Půjdeme podle toho,jaké známky jste dosáhli v bilogii..“
První-kdo by to čekal?-šel Thomas.Nejlepší známka v bilogii patří jemu.Já jsem,myslím,druhá.
Nečekala jsem,že se to stane.Ale když přečetl „Terry Linzen“, poskočila jsem nadšením.
„Dobře,Terry,pojď sem.“ Když jsem přišla,pokračoval „Shodněte se na jednom čísle od jedné do deseti.“
Thomas mi naznačil,že jemu to je jedno.
Vybrala jsem si prostředek „Pět“ řekla jsem.
Nemůžu uvěřit,že mám dělat referát s Thomasem.Nevím,jestli je toto osud.Vždy se najde něco,co mě a Thomase,spojí.
Za celý čas jsem jako omráčená a nenapadne mě se podívat na Milly. Ale když mě učitel pošle zpátky na své místo a losovat jde Alexis, neubráním se pohledu na Milly.Ta na mě vrhne vražedný pohled. Něco,jako by říkala,tohle ti nedaruji!Mám chuť jí říct,že za to nemůžu. Vždycky,když byly referáty,jsme se mohli dát do skupiny tak,jak jsme chtěli.Ale teď to udělal formou losování.Takže za to fakt nemůžu.
Když se zase přenesu do reality,všimnu si učitele,jak se dívá na nějaký papír,potom prohlásí „Vaše téma je AIDS.“
Téma mě moc ani nepřekvapí,jako to,co má na papírku Alexis.Když jí učitel pobídne,aby to jméno přečetla,trhavým a nervozním hlasem přečte „Lucas Wilson.“ 

Další kapitolu přidám dnes do dalšího článku.

Děkuji za přečtení!Komentář či pluska potěší.