HryProDivky.cz
Mé blogy
Amira, egyptská princezna-příběh-kapitola7
Amira, egyptská princezna-Christine Frasseto (kapitola7)
http://www.howrse.cz/
Paprsek světla se váhavě prodral prasklinou ve skalní stěně a dopadá na hlavu nehybné kobry... Nepohnula se ani o kousek! Zavrtím hlavou, abych zahnala bláznivý pocit neporozumění, který mě přemáhá při sledování toho podivného výjevu. Jako hypnotizovaná sleduju, jak světlo pomalu nabírá na síle a přesouvá se dolů po těle hada. Světlo přechází do oranžova, pak do žluta a pak mizí a obrys kobry zůstává v uklidňujícím pološeru. Najednou se mi podlomí kolena. Moje pocity mě doslova posadí na zadek. To světlo je bez pochyby východ slunce a ten had je malba na kamenné stěně schodiště. Jak dokázala malba vytvořit tak realistický dojem? Jak mě donutila uvěřit, že vidím živou kobru? Malíř si zřejmě všiml toho světelného efektu a využil ho k vytvoření zprávy pro ty, kteří tudy prochází. Ale co chtěl vyjádřit? A proč zrovna had?
Závěs a hliněný střep pouštím na zem, už mi k ničemu nejsou. Pomalu jdu směrem k neškodnému hadovi. U monoteistických náboženství je had symbolem zla. Stačí se podívat na to, co se stalo s Adamem a Evou, když uposlechli hadovo pokoušení... Ale v jiných vírách hadi představují nesmrtelnost, nekonečnost, základní síly, které vedly ke vzniku života... Ve starém Řecku to byl Uroboros, had požírající svůj vlastní ocas. Byl symbolem sebeoplodňování a nekonečné obnovy. Egypťané uctívali Urea, posvátnou kobru, ochránce faraonů. Stejně to dělali i rolníci, protože je hadi zbavili hmyzu a myší! Tahle zpráva je na mě trochu moc podprahová. Jak ji rozluštím? Jak tak stojím před kobrou zírající na mě hrozivýma zelenozlatýma očima, vybaví se mi egyptská legenda, která mě jako malou hrozně děsila. Je to legenda o zlém hadovi, pánovi zlých sil, které se vzbouřily proti světovému řádu, strašlivém Apopovi...
Obrovský had Apop každé ráno útočil na nebeský koráb slunečního boha Ra. Snažil se zabránit mu v tom, aby dojel do svého cíle. Eset použila všechna svá kouzla, aby Apopa zbavila smyslů a orientace. Bastet, kočka boha Ra, ho rozsekala na kousky velkým nožem. Sutech na něj zaútočil svou harpunou. Obránci zvítězili a obzor se zbarvil do červena hadí krví. Apop nicméně nikdy nepřestal bojovat. V poledne vypil všechnu vodu v nebeské řece, aby zastavil průvod slunečního boha. Následovníci boha Ra ho naštěstí donutili vyplivnout životadárnou tekutinu a v noci se obloha na západě znovu zabarvila hadí krví.
Myslím si, že tato legenda z doby faraonů skrývá univerzální poselství. Pokud Apop neustále prohrává, ale nikdy není zcela zničen, pak jeho existence musí být součástí vesmíru. Připomíná nám křehkost všeobecného pořádku. Je třeba neustále pokračovat dál, aby síly chaosu nemohly převzít vládu nad světem. Hm, filozofická chvilka, to se mi nestává! Představa boha Ra, jak posílá Apopa zpět do stínu, mě uklidňuje. Tlumené světlo, které se prodírá prasklinou ve stropu jeskyně, mě doprovází na cestě zpátky nahoru po schodech. Jsem odhodlaná vrátit tento příbytek do původního stavu. Ne z hnidopišství, jako když leštím salon krásy mojí tety na konci dne, ale z úcty k archeologickým zásadám. Až na místo nálezu dorazí „šéfové“, bude to tady vypadat skoro jako když jsem sem poprvé vstoupila. Pokusím se znovu pověsit ten závěs. Vzpomínám si, že když jsem ten závěs strhla, tak se na zem rozsypaly nějaké kameny. V tu chvíli jsem myslela jen na tu kobru, ne na to, jak dám závěs zpátky. Prohlížím si kousek závěsu, který tam zůstal viset a snažím se pochopit, jak ho tam vlastně původně pověsili. Zároveň rukou přejíždím po štítu vchodu do jeskyně a po kusu závěsu, který z něj visí. Vypadá to, jakoby do skály vyryli drážku, konec závěsu drželi nad drážkou a pak ho přibili palicí pomocí hrotů vyrobených z kamene a dřeva. Zdá se, že pod závěsem na konci oblouku je nějaký výklenek... Rukou hledám pod závěsem a narazím na výklenek vytesaný do skály. Když budu mít štěstí, najdu tři nástroje, které používali sânkhové: dřevěnou palici, měděné dláto a leštící kámen. Stojím na špičkách a šmátrám uvnitř výklenku. Soudě podle povrchu věci, na kterou jsem rukou narazila, mě žádné tesání nečeká. Jsem zklamaná, ale ze zvědavosti ten předmět vytáhnu z výklenku ven. Ach můj bože! Je to svitek pergamenu nebo papyru, okraje se trochu rozpadají. Moc dobře vím, že takový materiál vyžaduje velmi opatrné zacházení. Je třeba ho nejdřív zvlhčovat a narovnávat, ale v záchvatu nadšení neodolám a začnu ho rozmotávat. První vybledlá písmena vypadají jako řečtina, nejspíš starořečtina. Sakra, proč jsem se učila číst hieroglyfy, ale ne řečtinu! Nevadí, přenechám to odborníkům. Neochotně dám svitek zpátky do výklenku, složím závěs na začátku oblouku a odcházím pryč. Naposledy se podívám na slunečního boha Ra s nadějí, že mi posvítí na cestu.
Zpátky jdu stejnou cestou, kterou jsem přišla. Nejdřív ve stoje, pak na všech čtyřech a pak se plazím jako had. Jako bych napodobovala vývoj od batolete do dospělosti, ale pozpátku...
Když konečně projdu všechny chodby a jeskyně a můžu se zase vzpřímeně postavit, přivítá mě vítězné svítání. Zhluboka se nadechnu a vítám probouzející se údolí. Po tíživé temnotě v podzemních chodbách si libuju ve všech barvách údolí. Odstíny písku, okrové barvy, skal a porostu. Když se podívám do dálky, vidím řadu nasvětlených hřebenů, jak se vyjímají na vycházejícím slunci. Mám dost sil, abych se dostala až tam? Mohla bych zjistit, kde zhruba jsem. Musím najít cestu vedoucí kolem koptských klášterů, které jsou stále v provozu. Až se tam dostanu, najdu způsob, jak kontaktovat archeologický tým v Alexandrii. Určitě si dělají starosti, co se stalo s jejich stážistou. A podělím se o svůj objev s univerzitou a mým profesorem archeologie. Určitě budou vědět, na kterou státní památkovou službu se mám obrátit, abych zajistila odhalení i ochranu toho starobylého místa. A požádám Johna, aby mě vyzvedl ve svém starém autě. A možná dostanu i něco k snědku od dobrých mnichů v klášteře!
Komentáře
Queen Chrysalis(حصان عربي)
sânkhové- to zas nevím, kdo to je. Ani mi to nejde napsat, aby se to přeložilo, ale možná tohle má význam slova těch, co stavěli ty pyramidy. Co já vím...