Kakajíčko s Otys

«Nejnovější články | Kakajíčko s Otys

Vytvořit blog | Nápověda

Trapas v obchoďáku! (Aneb jsem prostě magor #2)

Vítám vás u mého dalšího článku. Jak už jsem říkala v minulém dílu mého trapasu, jsem na ty trapasy prostě odborník a to bych ani nebyla já, kdyby se mi žádný nestal... Už to nebudu zdržovat a přejdeme na ten trapas:

Včera jsme byly s mámou ve městě, protože jsem si potřebovala vyřídit kartičku na autobus, tak jsme zašly do mé školy, aby nám na to dali razítko. Samozřejmě, že tam nikdo nebyl, tak jsme tam zvonily asi 15 minut a taky tam byla jiná paní se svou dcerou. No, asi po těch patnácti minutách jsme to s mámou vzdaly a ta paní s dcerou taky. Pak jsme šly do Calzanatty, abych si koupila nějaké rifle do školy atd. Máma si zkoušela nějaké tričko a řekla mi, ať jdu za ní a ať jí řeknu, jestli jí to sluší nebo ne... Co si myslíte, že se stalo? Omylem jsem odhrnula jinou kabinku a tam si zrovna nějaký kluk (bylo mu asi tak 20) zkoušel rifle. Měl na sobě jen boxerky a já jsem tam pořád stála, byla jsem úplně mimo. Začali se tam dívat i jiní lidi a ten kluk tam pořád stál jen v těch boxerkách (byl z toho asi taky úplně mimo...) Máma se divila, kde pořád jsem, tak vylezla z kabinky a myslím, že z toho byla celá na prášky. A až se ten kluk konečně "probral", tak si začal rychle oblékat rifle a šel pryč. V tu chvíli jsem myslela, že je snad po mně... Čekala jsem, že na mě začne ten kluk řvát, nadávat mi apod., ale on tam prostě stál. No a já jsem jen čekala co se bude dít dál... Řekla jsem mámě, že už mám hlad a chci jít na oběd. Tak jsme to zaplatily a šly jsme na ten oběd... Kousek od toho obchodu je restaurace, tak jsme tam šly. Sedly jsme si k nějakému stolu a kdo si myslíte, že seděl u vedlejšího stolu vedle nás? Samozřejmě, že ten kluk z kabinky... V tu chvíli jsem se cítila ještě víc trapněji než v tom obchodě... A ten kluk se na mě celou dobu díval. Pak mu máma řekla, že se za mě hrozně omlouvá atd. ten kluk se usmál a řekl, že je to dobrý, ale myslím, že to moc dobré nebylo... Dívalo se na něj asi 10 lidí, kteří čekali až se uvolní kabinka a ten kluk prostě jen řekl: ,,Jo, to je dobrý..." Cítila jsem se trapně i za toho kluka a bylo mi ho mnohem víc líto než těch kluků v kině... Máma šla na záchod a ten kluk tam pořád seděl a mně bylo furt líto toho kluka, tak jsem se řekla, že za ním chvíli půjdu a omluvím se... Ale já jsem tak nějak "stydlivá", takže jsem tam pár sekund u něj stála, až se mě ten kluk zeptal, jestli něco chci... Řekla jsem mu něco jako: ,,Jo! Ehm, teda ne... Promiň..." V tu chvíli si ten kluk o mně musel myslet, že jsem úplně blbá. A taky se v tu chvíli vrátila máma z WC, takže zaplatila a šly jsme. Ten kluk tam pořád seděl a já měla celou cestu k busu a v buse výčitky svědomí, že jsem mu neřekla ani to blbé: ,,Já se omlouvám."

To byl snad nejhorší trapas, který se mi kdy stal... A myslím na to snad každou minutu.

No, jak už jsem říkala v minulém díle: Dilinou se nestaneš, dilinou se narodíš... Pokud se vám stalo něco podobného, určitě to napište do komentářů, za každý koment budu ráda!