Kakajíčko s Otys

Můj nejhorší trapas! (Aneb jsem prostě magor #4)

Vítám vás u mého dalšího článku. Jak už jste si mohli všimnout z názvu, tak to bude další můj trapas. Tenhle trapas je asi můj nehorší, takže myslím, že to bude celkem zajímavé čtení... Jinak ještě před tím, než někoho nebo něco pořádně 'zhejtuju', tak bych chtěla ještě vydat přibližně 2 články a pak se konečně vrátí ta stará Otakarka! 

Ale myslím si, že už se můžeme vrhnout na samotný článek...

Každý den jezdím ze školy autobusem v 14:45, ale jelikož mám dnes 5 hodin, tak mi jede autobus v 13:30 a jelikož končíme v 12:30 a měla jsem hodinu čas, tak jsem šla se spolužačkama do DM, knihovny a nakonec jsme zašly do Poe Poe, protože jsem i když jsem měla oběd, tak jsem měla hlad, protože jsem prostě nenažranec. V Poe Poe jsem si koupila pizzu a abych ji měla jak nést, tak jsem si k tomu koupila i krabici. Byla jsem tam s dvěma spolužačkama a jelikož jedna z nich bydlí v tom stejném městě jako chodíme do školy, tak jsme se v půlce cesty rozdělily a šla jsem jsem na bus s tou druhou spolužačkou, (se kterou btw sedím).

Jak jsme šly na ten busák, tak jsme si to chtěly zkrátit jednou uličkou a byl tam led a já jsem samozřejmě měla mega klouzavé boty a Štěpka (ta spolužačka, se kterou sedím) mi celou cestu říkala, ať neuklouznu a co myslíte, že se nestalo? No, samozřejmě, že jsem uklouzla, jinak bych to ani nebyla já. Takže jsem s tou pizzou v ruce spadla, málem mi vypadla z krabice, Štěpka se tam smála jak největší retard, já jsem se k ní připojila a k tomu jsem tam jak největší vorvaň pokoušela zvednout. 

Ehm... Ano... Vorvaň...

Ale to ještě není ta úplně nejvíc trapná část. Kdyby se mi stalo jen tohle, bylo by to v pohodě, jenže co následovalo potom, bylo tisíckrát horší... 

Se Štěpkou jsme na busák došly tak akorát, zrovna mi přijel bus a jelikož jí jel až ve 14:45, tak mě šla ještě doprovodit. Nasedám ve městě, kde chodím do školy, pak jsou další 3 zastávky a pak vysedám já. Rozloučily jsme se, tak nějak jsem nasedla i s tou obří krabicí do busu a všechno bylo fajn. Až na chvíli, než se mě nějaká paní zeptala, jestli si může přisednout, protože jinde nebylo místo. Ne, že bych ji nechtěla pustit nebo tak, s tím jsem neměla problém, ten problém byl v tom, že ještě než se mě zeptala, tak jsem užírala pizzu, takže jsem si nechala otevřenou krabici. Na tu pizzu a krabici jsem totálně zapomněla, takže jsem té paní milým hlasem, řekla, že jo a kam myslíte, že jsem si sedla? No, samozřejmě, že na tu pizzu, kde nebylo zavřené víko. A koupila jsem si zeleninou pizzu, na kterou přidávají i kečup a zrovna jsem měla bílé kalhoty. No, takže jsem si samozřejmě s těma BÍLÝMA kalhotama sedla do toho ČERVENÉHO kečupu, takže to vypadalo, jako kdybych zrovna dostala krámy, což bylo naprosto skvělé. Naštěstí si ta paní přisedla poslední zastávku, než jsem měla vysedat, takže jsem si říkala, že už to prostě nějak přežiju.

... No, radši jsem se z té krabice nezvedala a když jsem myslela, že už to být lepší nemůže, tak jsem se spletla... Poprosila jsem tu paní, jestli by mi uhla, že potřebuju vysednout. zavřela jsem tu krabici a radši jsem si ji dala i s tou rozmáčklou pizzou za prdel, aby nešel vidět ten kečup. Ale jelikož jsem to tak nešikovně chytla, tak mi všechna pizza z té krabice vypadla a já jsem zahodila krabici a začala jsem sbírat tu pizzu. No, jelikož ta pizza spadla na zem, tak jsem se musela zohnout a šel hrozně vidět ten kečup na mých riflích. nějací kluci, kteří seděli kousek ode mě se začali brutálně smát, dokonce víc než Štěpka, když jsem spadla na zem (a to už je co říct, když se někdo směje víc jak Štěpka...). No a tak jsem na ně prostě přes celý bus řvala, že je to kečup. Všichni se na mě začali otáčet a já jsem v tu chvíli myslela, že se asi zabiju. Předtím jsem horší trapas snad nikdy nezažila... 

No, prostě jsem tam sbírala tu pizzu ze země a řvala přes celý bus, že je to kečup, ti kluci se pořád smáli a já jsem mezitím přejela zastávku, kde jsem musela vysedat. Vysedla jsem na té další zastávce a společně se mnou vysedali i ti kluci, kteří se mi smáli, poslední věta, kterou jsem od nich slyšela, kterou na mě promluvili, nebo spíš, kterou na mě zakřičeli byla: ,,Krvavá Marry!!!" a opět výbuch smíchu. 

Chtěla jsem okamžitě jet domů, ale bus domů mi jel až za hodinu od toho, co jsem vysedla. Mámě se mi opravdu volat nechtělo, takže jsem prostě myslela, že tam budu čekat hodinu s kečupem na riflích... Ale naštěstí jsem potkala mamčinu kamarádku, která zrovna jela tím směrem, kde bydlím, takže mě hodila domů. 

Zážitek to byl opravdu "skvělý" a vzpamatovávám se z toho ještě teď. 

Holt tohle se opravdu může stát jen mně. 

PONAUČENÍ: Nikdy nejezděte domů busem s pizzou v krabici... 

Tohle by byl celý trapas, doufám, že vás aspoň trochu pobavil a líbil se vám. K příštímu článku jen prozradím, že bude společný s jednou osobou a u dalšího článku TAKOS! 

+19

Jídlo a recepty

Autor: Otakarka El. Petřinská   |   Publikováno: 05.01.2017   |   Zobrazeno: 1114x