HryProDivky.cz
Jak to probíhá na psychiatrii
Sama jsem byla na psychiatrii 3x, takže o tom napíšu. Pro začátek je ale nutné dodat, že každá psychiatrie funguje jinak, každé oddělení funguje jinak, a v každém městě to funguje trochu jinak. A já budu psát jen o těch, na kterých jsem sama byla.
V tomhle článku probereme dětskou psychiatrii v Brně v Bohunicích. Příště Černovice, a pak ten program pro PPP, kde jsem byla.
První jsem měla jít na psychiatrii ještě předtím, než jsem onemocněla anorexií. Vlastně krátce předtím, než to propuklo...Ironie. Šla jsem tam kvůli problémům se spaním a kvůli depresím, úzkostem nebo naopak manickým stavům, a taky kvůli jednomu nepěknému zážitku s halucinacemi a výpadkem, kdy jsem chvíli nevnímala a nepoznávala lidi kolem. Byl to šok, jedna osoba se ke mně v tu chvíli zachovala moc ošklivě, šla jsem pro tátu do hospody, kam šel sledovat hokej, a když jsem tam přišla, opilí chlapi po mně začali házet skleničky a křičet na mě, a ten někdo se mě tehdy vůbec nezastal a z toho šoku mi to asi vyvolalo tenhle výpadek...
Takže měli podezření na schizofrenii, a já nastoupila na dětské. Bohužel, když jsem přišla na příjem, nastala první katastrofa :D Začali mi přehrabovat tašku a zabavovat úplně všechno. žehličku na vlasy, mýdlo, veškerou kosmetiku, věci do vlasů, prohlížet knížky a deníky, dokonce mi brali i tkaničky a pásek z županu, sluchátka, mobil...všechno. A já se vyděsila a začala hrozně brečet a brát si své věci zpátky. A oni, místo aby tam na to byli připravení, řekli, že jsem nebezpečná, a dali mě na dospělé uzavřené oddělení, kde jsem neměla ze zákona co dělat...No a tam jsem ,,za trest byla týden zavřená mezi dospělými a těžkými případy, za mříží, nemohla vůbec ven, ani na hodinu na zahradu, i když ostatní chodili, ani do dílny, a doslova jsem tam byla jako vězeň na pokoji s ženskou, která jenom spala nebo blábolila...Taky se tam skoro nedalo jít do sprchy, protože na to byla vyhrazená hodina denně, a sprcha se nedala zavřít, nebyla tam žádná zástěna, sice ta hodina byla rozdělená, v jednu chodili muži, v jednu ženy, ale nešlo zavřít dveře a tam nebyla ani zástěna. Všude mříže, na oknech, na dveřích a vypadalo to tam úplně jak věznice a jenom do mě horem spodem cpali léky...
Po týdnu, když jim došlo, že by z toho mohl být průšvih, že strčili dítě na takovéhle oddělení, mě doslova čapli a dali na děstké. Stylem: SBAL SE, JDEŠ NA DĚSTSKÝ! A pak mě opravdu jako nebezpečného šílence čtyři sestřičky v obestoupení kolem mě odvedli na dětské. jenže to jsem si moc nepomohla.
Jak to tam probíhá? Denní program je následující. 6:30 budíček, rozcvička, pak snídaně, pak komunita, kde se sejdou doktoři sestřičky a pacienti a vždycky byl vybrán jeden, obvykle nějaký VP jedinec, který si sedl před ostatní a vykládal, jak se cítí. Byli to pokaždé ti samí... pak se jde do školy. Ovšem do školy...mají tam dvě třídy a jejich vlastní rozvrh, který je ale uzpůsoben prvnímu stupni základní školy. Takže předměty jako prvouka, slabikáře, písanky, v matematice vybarvování čísel podle barviček...a nezájem, že jste třeba v osmí třídě nebo že jste dokonce na střední a je vám 17. Jistě, ti starší si někdy mohli dělat věci do své školy, pokud je s sebou měli. Ale často tam opravdu i ti 15+ prostě vybarvovali čísílka...
Po dvou hodinách školy svačina, a pak zpět do školy na další dvě hodiny. A jednou týdně místo druhé části školy skupina - kde jsme si sedli s psychologem a mluvili. To bylo fajn.
Pak oběd, po obědě hodina klid na pokojích, a pak se chodilo do dílen, na zahradu nebo si vás vzal psycholog nebo psychiatrička na nějaká vyšetření.
Asi ve tři svačina, a pak volno do večera, popř. návštěvy od rodičů. A v 8 večer spát. Ano, i ti, kterým je skoro 18. Bohužel se tam v přístupu nedělají rozdíly mezi tím, zda vám je 8 nebo 17 a tři čtvrtě...Ke všem se tam chovají stejně a mají stejná pravidla.
Co se sprchování týče, opět na to byl vyhrazen jen krátký čas, takže se často nedostalo na všechny a bylo normální mýt se tam ve volných chvílích v umyvadle...A záchody...otevřené. Normálně jste vešli na záchody, a tam byly prostě mísy. Bez dveří. Jen kabinky a takovou malou plastovou závorou, která ale zakryla maximálně tak váš hrudník, když jste si sedli...Takže i když tam bylo záchodů víc, chodili jsme po jednom :( Nebo jste holt museli počítat s tím, že je na vás vidět. Pokoje po dvou, až po pěti, podle velikosti pokoje.
Mobily...Mobil tam mít u sebe většinu času nemůžete. Je zabavený na sesterně a v čase od 3 odpoledne do 8mi si ho můžete půjčit a někomu zavolat, napsat smsku, občas vám ho na chvíli nechali i jen tak, na nějaké hraní, internet...ale věštinou jen zavolat a vrátit. Někteří tam měli i notebooky, ale to neradi viděli, ale ti starší si je brali do školy, ale pak je museli vracet
Nesmíte tam mít žádnou svou kosmetiku snad kromě mýdla, žádné voňavky a líčidla, žádné žiletky, samozřejmě, fén ani žehličku. tyhle věci u sebe zase můžete mít na dospělém, tam to neřeší. A nic, na čem se můžete oběsit, žejo :D Tkaničky v botách, pásky...Nic. A když vám padají kalhoty, vaše smůla. Nesmíte mít u sebe elektroniku, jen na sesterně a vzít si jí jen na povolení. Vzhledem k tomu, že jsou tam opravdu často děcka okolo 16-17, a ne jen ti okolo 10ti, mi to přijde dost drsné.
O víkendech se nedělo nic. Ale mohli jsme si vzít mobily k sobě na pár hodin. A samozřejmě mohly chodit návštěvy téměř kdykoli, ale hodně děcek odcházelo na víkendy na propustku domů.
Co se jídla týče, nebylo to nic moc, ale jíst se to zase dalo. Já teda nebyla nadšená, protože jako tanečnice jsem zvyklá jíst prostě jinak, mít tu stravu nějak uzpůsobenou, a nejsem takový ten rohlíkový typ, který by snídal každý den chleba nebo rohlík a marmeládou nebo se šunkou, a svačil zase rohlík nebo hrneček cereálií...Ale obědy se daly, dalo se to jíst, a někdy dávali i celozrnný chleba, i tak ale lituji, že jsem si s sebou nevzala zásoby vlastního jídla, protože tam jsem tomu moc nedala.
Co bylo pozitivní? Byly tam vážně moc fajn děcka, to musím říct, a taky mi tam upravili léky, díky čemuž jsem začala dobře spát a trošku se uklidnila. Taky se mnou udělali mnoho vyšetření a zjistilo se, že schizofrenii opravdu nemám, což je dobře. Ale jinak to tam spíš stálo za starou belu, a jsem fakt ráda, že jsem tam byla jen tři týdny.
Co se týče personálu, byl tam jeden moc fajn psycholog, sestřičky byly většinou taky docela hodný, vychovatelka ze zahrady byla úplný anděl, super ženská a skvěle se s ní povídalo, chovala se k nám prostě jako k normálním lidem, a ne jako k narušeným dětem, ale byla tam úplně příšerná doktorka. Ta, co mě vyšetřovala. Tehdy jsem dostala zprávu, ve které se v podstatě psalo, že jsem dementní. Ale já byla jen utlumená silnými dávkami léků, na které jsem ještě nebyla zvyklá, a tak jsem byla taková trochu leklá, a navíc jsem byla ještě hrozně vydeptaná z toho, jak mě na týden zavřeli na to dospělé uzavřené oddělení, což prostě udělat neměli. Navíc, když jsem se s nimi neprala ani nedělala scény, jen se na příjmu rozbrečela, na což by na psychiatrii opravdu měli být připravení...A ty učitelky tam...nebyly zlý, ale chovali se ke všem, jako kdyby nám bylo pět. navíc spousta děcek dostávala ráno léky a bývalo jim třeba špatně nebo usínaly, což je logické, když ze začátku berete léky, tohle se děje, a k tomu tam taky moc nepřihlížely. Další problém byli VIP. Oblíbenci. Hodně se tam dělaly rozdíly podle toho, s čím jste tam byli. A ti ,,oblíbenci" měli výhody oproti ostatním a zacházelo se s nimi o moc lépe, dostávali přednost při výběru jídla, při výběru dílen, daleko víc se s nimi pracovalo, povolovalo se jim i to, co bylo oficiálně zakázané, a celkově to tam měli o dost lepší, já k nim bohužel nepatřila. Jeden chlapeček se tam dokonce začal snažit dostat se mezi ty oblíbence, a přestože měl jinou diagnozu, než oni, tak se začal chovat tak, aby si mysleli, že má tu zvýhodňovanou. Vlastně si tím ubližoval, a když jsem se ho ptala, proč to dělá, řekl, že proto, aby měl taky ty výhody. Což je dost strašné, vezmeme li v úvahu, že to byl desetiletý chlapeček, nejmladší na oddělení, s ADHD, kterému umřel taťka...
No...nebylo to tam fajn, asi to bych k tomu řekla. Je to takové hezky vymalované vězení :D Kde sice nějaká léčba a pomoc probíhá, ale rozhodně vám to prostředí nepomůže, spíš naopak.
