HryProDivky.cz
Do jaké míry nám rozumí zvířata
Zdar lidojedi, v dnešním článku se vám pokusím vysvětlit, do jaké míry nám naše zvířátka rozumí. Dopředu chci říct, že nejsem ani vědec, ani veterinář ani zvířecí telepat, ale pocházím ze zvířecí rodiny, a od malička jsem vyrůstala mezi kupou zvířat, babička měla vždycky mezi 6ti a 23mi kočkama, plus teta se strejdou psi, papoušky, myši, dokonce tarantuli, my doma vždy psi, kočky, křečky, rybičky, a já sama mám kocourka.
Takže jsem od narození vyrůstala s nimi. I tak bude relevance tohoto článku opřena pouze o mé osobní zkušenosti a poznatky se zvířaty, plus informace, které jsem za ty roky o zvířatech načetla. Nic, jdeme na to.
Nebudu se tady úplně bavit o signálech, a o tom, jak se zvířaty komunikovat neverbálně a pomocí signálů, to třeba příště. Spíš bych tu chtěla vysvětlit, do jaké míry rozumí zvířata lidské řeči.
Všichni víme, že například pes se dá dobře vycvičit, a rozumí celé řadě povelů, zná tedy určitá slova, také tón hlasu, a z toho vyvodí, co ta slova znamenají, a co se od něj chce. I kočka rozumí, dokonce se dokáže naučit víc slov, než pes, ale ten rozdíl je, že kočka udělá jen to, co sama zrovna chce.
Naše řeč je pro zvířata, asi jako pro vás cizí jazyk. Když přijedete do cizí země, jejíž řeč neznáte, ze začátku nebudete rozumět žádným slovům, a budete chápat nanejvýš tak neverbální signály. Ale když budete v dané zemi žít déle, lidé tam na vás budou mluvit, budete v jejich řeči poslouchat písničky a televizi, a budete tím obklopeni, začnete se daný jazyk postupně učit. Dojdou vám některá slova, pochopíte některé věty, prostě se to naučíte.
I dítě, když se narodí, tak neumí česky ( nebo ve Francii francouzsky, v Rusku rusky atd.) Ale tím, že na něj rodiče mluví, a že tu řeč vnímá všude kolem, se jí prostě začne učit. A jasně, lidský mozek je vyvinutější, než zvířecí, i tak to ale mají zvířata do lidské míry stejně.
A pokud na vaše zvířátko často mluvíte, ukazujete mu určité věci ( podporujete například pamlskem atd.), mluvíte doma mezi sebou, a zvíře to slyší...tak se některá lidská slova naučí.
Dokáže se docela dobře naučit své jméno, a jaký druh je. Kočka ví, že je kočka. Respektive neví to od jakživa, ale ví, že v souvislosti s ní používáte slovo kočka, a tak se to naučí, a ví, že když se řekne kočka, je řeč o ní. Stejně tak se naučí, masíčko, papu, kokínko, ne, nesmíš, různá slova jako miláček, atd. A je na nich vidět, že tomu rozumí. Že chápají význam těchto slov nebo že si ho přiřadí k určitým věcem.
Stejně tak zvířata vědí, když o nich mluvíte. Proto se ten pes tak dívá a naklání na stranu, když si o něm s někým povídáte, není blbej, moc dobře ví, že se bavíte o něm :D
No, jak zařídit, aby se vaše zvíře naučilo co nejvíce slov? Co nejvíc na něj mluvte. Mluvte s ním, zdravte ho, podívejte mu, co jste přes den dělali. Čím víc s ním budete mluvit, tím víc slov se dokáže naučit a poznat jejich význam. Zvíře vám nebude rozumět každé slovo a celé věty, tuplem ne věcí, které se ho netýkají, jako zapnout počítač, zaplatit v obchodě, jet na úřad nebo nalakovat nehty, ale bude rozumět určitým slovům.
Můj kocour umí například slova TAK DOBŘE. A ví, že je to opakem NE, protože chce často chodit čuchat ven před byt, a je na něm vidět, že moc dobře pozná, když řeknu NE, ale když řeknu TAK DOBŘE, PŮJDEME, nastartuje se u dveří, a už ví, že se jde.
Pes mých rodičů zase moc dobře pozná JDE SE K PANÍ DOKTORCE. a snaží se zdrhat. Ví, co ta slova znamenají. Že se jde k veterinářce nebo že přijde veterinář. Stejně tak jsem si všimla, že dokáže reagovat na urážky, například na slovo tlustá vrčí.
Můj kocour rozumí i slovu HRÁT, protože to se pak vždycky nastaví do polohy na hraní. A nebo čeká, až přinesu kuličku, a začnu s ní házet. Ví, že to znamená, že si budeme hrát.
Takže je opravdu dobré na zvíře hodně mluvit a povídat si s ním, protože pak vám bude lépe rozumět.
