#Hashtag

#Hashtag∆Smrt stínů 0.část

Běžím a snažím se je setřást. Obě strany se mě snaží chytit, prý jsem pro ně moc nebezpečná. Ale já vím pravý důvod. Beze mě tu druhou stranu nezničí. Jsem jejich tajná zbraň proti nepřátelům, která je může ale i zničit. Narážím do větví, zakopávám o kořeny stromů a kameny ale pak se ocitám na volném prostranství. Západní louka. Přesně půlnoc. Květiny se začínají pomalu otevírat a vyzařovat světlo různých barev. Musím rychle zmizet. Probíhám mezi květinami a znovu zakopávám, tentokrát ale padám na zem. Zvony v dálce bijí na poplach kvůli požáru. Ne, kvůli požáru to není. Je to kvůli mně. Konečně si uvědomuji, co jsem způsobila. Proč jsem to už dávno neukončila? Stačilo vzdát se svého života a za to bych dostala to, po čem už tolik let toužím. Uznání. Zachránila bych statisíce životů. Pro některé bych byla zrádce, pro některé zachránce ale byla bych to já. Ta nerozhodná tikající bomba, tak jak mě nazval prezident. Dospěla jsem k rozhodnutí. Vzdám se, i když ve mně věří tolik lidí, věří, že ukončím válu, už dál ale nemůžu. Vím, že když se nevzdám válka bude pokračovat, ale když se naopak vzdám a budu sloužit jedné straně, druhá naopak přitvrdí! Je to začarovaný kruh, který nikde nekončí. Za mnou se ozve hlas, který tak dobře znám. "Vojíne? Vstávejte!" zavolá a já se na povel otáčím na záda. Než ale nějak zareaguju, je pozdě. Calwen je probodnutá skrz na skrz a mrtvá padá k zemi. Modré chladné oči mě nelítostně sledují, jako kdyby chtěli provést to samé s semnou. Vstoupám si a on kývá hlavou směrem k lesu. Jako černý stín ale při svítání mizí. S křikem od nouhou až po hlavu. Teď až si pořádně uvědomuji jak velkou chybu jsem udělala. Já nejsem ta, která udává pravidla. Prezident se mýlil. To slunce udává pravidla.

Tohle byl pilotní díl z mé nové povídky "Smrt stínů". Chtěli byste pokračování? Budu moc ráda za ohlasy atd. Nevím proč ale skloubila jsem povstání a stíny, něco jako temnotu. Takže doufám, že se vám bude tahle povídka líbit! Tak... ALOHA