Girlspace.com

Mrtvý blog aneb jak jsem se změnila...

Užje to dva roky. Dva roky, co jsem tu přidala poslední článek. Tohle je příběh o tom, jak se změnila holka, která tak dbala o svůj vzhled, sledovala trendy a vesele psala články. Dnes už je to jen znuděná osmnáctka, která neví, co s volným časem. Ještě před dvěma lety dbala na to, jak vypadá, dnes je vzácnost vidět ji v něčem jiném, než jsou tepláky, volné tričko a mikina přes hlavu. Ještě před dvěma lety si četla zprávy o nejnovějších módních trendech na internetu, dnes už nedbá o nic jiného, něž o to, aby se ve svém oblečení cítila dobře, nehledě na to, jak v něm vypadá. Ještě před dvěma lety potila krev, jen aby mohla zveřejnit plnohodnotný článek, dnes píše už jenom proto, že nemá co dělat a náhodou si vzpomněla na svůj starý, již dávno mrtvý blok. Je mi potěšením vidět, že zdejší blok jako takový ještě existuje, i když už nejsem jeho součástí. Je půl jedné ráno, já popíjím pivo z kelímku s brčkem, protože už mi je 18 let. Vlastním elektronku, i když jsme ještě před pár lety kouření odsuzovala. A proto nikdy nic a nikoho neodsuzujte, protože nikdy nevíte, jakou cestou váš život povede. Vidím to sama na sobě. Furt chodím do školy, ale už to není ta jednoduchá základka, kde šlo všechno tak lehce okopírovat od spolužáků. Už je to gympl, kde si učitelé více všímají podobnosti prací od svých studentů. A pak je tu pandemie. Období, kdy si člověk naplno uvědomí, zda je extrovert anebo introvert. Jsem jeden z mála šťastných lidí, co jsou introverti a karanténu si užívají, protože jejich rodiče chodí do práce a tak jsou cellý den sami doma. I tak je ale škola těžká. Musíme dělat prezentace, vypracovávat dokumenty, anebo posílat audio nahrávky různých textů, které si musíme sami připravit. I tak je tu ale nuda. Nuda tak velká, že mě donutila oživit tento blog. Nuda tak velká, že mě třeba přivede zpět na cestu tohoto blogu. Ale už to nebude jako dřív. Za klávesnicí už nesedí ta malá, životem neproškolená holka, ale zkušená dívka, která už si zažila lecos, dokonce i to, o čem říkala, že nikdy nehodlá zažít. A proto nikdy neříkejte, že něco nezažijete. Protože život vás navede přímo na cestu za tím. Snad v tomhle příběhu není moc gramatických chyb – přece jen to píšu po pár pivech, jen tak z nudy, o půl jedné ráno. Ale třeba si to nikdo nepřečte. Třeba se tento příběh ztratí mezi ostatními, které vyjdou později, v mnohem přijatelnější dobu. Ale to nevadí. Pro ty, co si toto přečetli, doufám, že jsme jen zbytečně neplýtvala vašim časem, a snad vám tento příběh ukázal, že nikdy si nemáte být příliš jistý v tom, co vám život nabídne. Protože pak vás zavede úplně jinam, než jste původně očekávali.