Girlspace.com

Láska v kostce- druhá část

...Nastal den párty. Táta mě přivezl k velkému domu. Než jsem vystoupila, zkontrolovala jsem, jestli je to správná adresa. Ale i bez adresy jsem poznala, že je to on. Všude byly balónky, okolo postávali lidi a pili kolu. Některé jsem dokonce znala. Vystoupila jsem a šla jsem rovnou k otevřeným dveřím. V té chvíli do mě vrazil kluk v kostkované košili a s nagelovanýmy vlasy. Když jsem se vzpamatovala z té rány, všimla jsem si, kdo to do mě vlastně narazil. Sám oslavenec osobně. Pomohl by vstát a slušně se omluvil. Jako omluvu mi nabídl něco k pití. Souhlasila jsem a tak jsem ho následovala až do nitra toho paláce, kde se oslava konala. ,,Tady bydlíš?" zeptala jsem se. ,,Jo," odpověděl. ,,líbí se ti tu?" ,,Velmi." řekla jsem stydlivě. Podal mi pití a hned si namíchal svoje. Ťukli jsme si a on mi to tu ukazoval. ,,To takhle ukazuješ svůj dům každému?" zeptala jsem se. ,,Ne, jen VIP hostům." řekl a trochu se začervenal. Když jsme šli velkou chodbou kde bylo jen málo lidí řekl: ,,Sluší ti to." ,,Děkuji." řekla jsem a začervenala jsem se. Pak mi ukazoval pokoje a vyprávěl mi rodinné historky, které byly často velmi vtipné. Snažila jsem se spíš chichotat než smát. Věděla jsem totiž, že kdybych se smála, tak bych se brzo začala řehtat a to bych nerada. Bylo super tu být s ním, poslouchat jeho historky a popíjet kolu. Pak jsme došli do chodby, kde bylo mrtvo. Nikde nikdo. Ptala jsem se, jak je to možné, že dole je tak narváno, a tady ani noha. Odpověď jsem dostala za chvíli. Prý tu není slyšet hudba, takže tu nikdo nechce být. To chápu. Petr pouští skvělé písníčky. A tady skutečně nebylo slyšet ani hlásku. Pak jsme došli až k posledním dveřím, které byly až na konci chodby. Narozdíl od ostatních dveří, byly tyhle jakby osamocené. Petr je otevřel a já jsem spatřila nádherný pokoj plný knih a videoher. Vypadal jako kříženec knihovny a obchodu s elektronikou. Byla to nádhera. Zadívala jsem se na police plné knih. ,,Naši mě nutí věčně studovat." řekl Petr ale tak jako by trapně. Pak jsem šla hlouběji do jeho pokoje. Sedla jsem si na jeho židli, kterou měl u počítače. Pak ke mě přišel a já jsem mu zapla poslední knoflíček u košile. Jenže místo poděkování se mi dostalo něčeho mnohem lepšího. Něžně mě políbil. Byla jsem jako v sedmém nebi. Bylo mi úplně jedno, kdo tu může přijít, kdo nás může vidět nebo dokonce vyfotit. Nechala jsem se unést do světa, kde neexistují starosti. Byla to nádhera. V hlavě jsem si vybavila svoje šaty a jeho košili. Pak jsem tomuto začala říkat láska v kostce.

+1

Příběhy a povídky

Autor: Lagoona Blue   |   Publikováno: 31.08.2015   |   Zobrazeno: 643x