Gallifreyské noviny

žárlivá Tardis

Po snídani Doctor odvedl Sam do jejího nového pokoje. Byl trochu malý, ale Sam se to líbilo. Chtěla otevřít skříň, když to s ní trhlo k zemi.
Spadla a zády se udeřila o pelesť postele. Doctor k ní došel a chtěl jí pomoct vstát, ale skončil na zemi stejně jako ona. "Musíš vždycky tak žárlit, když je tu žena?" Zahudruje k někomu neviditelnému. "Počkej ke komu to mluvíš?" Sam ještě víc zbledla. "K Tardis. K budce, ve které zrovna jsme." Sam vykulila oči. "Pche. Ty můj Zlodějíčku. Starám se o tebe už od tvých 50. narozenin, kdy jsi byl ještě v plenkách." Ozvalo se mu v hlavě. Dost se toho lekl, nikdy se mu to ještě nestalo. Tardis ale pokračovala. "Řekl jsi, že mě miluješ a teď je tu nějaký nezkušený ucho, který mě má nahradit. Vím moc dobře, že ses do ní zamiloval..." Doctor si povzdechl. "Tardis, broučku, samozřejmě, že tě miluju, ale jsi budka. To nepo-" Tardis mu skočí do řeči. "Jen budka? Kolikrát jsem tě zachránila? Kolikrát jsem se starala, když jsi měl časovou horečku, leukémii nebo tuberkulózu? Co? Pokaždé jsi málem umřel a nezregeneroval. Kolikrát jsem tě prosila ať mi uděláš podobné tělo jako Lily? Ta potřebuje ženský vzor. Nechci do toho těla celá, to by mě zabilo, ale když tam bude jedna čtvrtina nic se nestane. Proč mi to nikdy nechceš splnit?" Doctor úplně zbledl. "Sam zabydli se, musím něco zařídit." Utekl pryč do Řídící místnosti. "Tardis nemám tušení jak chceš přenést své vědomí do těla." Kolem ramen se mu omotala deka. "To už si dokážu zařídit sama."
A tak šel splnit přání, které jí sliboval víc než tisíce let. Sestrojil kovovou kostru. Umělé orgány, svalstvo, kůži, estetický vzhled. Už pracoval jen na nervové soustavě. Když zapojoval poslední nerv, Sam k němu tiše přišla a pohladila ho po vlasech. Doctor to nečekal a ze zapojeného nervu vylétli jiskry do jeho obličeje a oslepilo ho to. Rána to bylo silná, až ztratil vědomí. Sam si k němu hned klekla a propleskla ho. "Doctore, prober se no tak prosím." Vedle ní si klekla druhá osoba. TARDIS. Zabalila se aspoň do prostěradla a koukla na Sam. "Jdi radši najít Lily a hlídej ji. Já se postarám o Doctora." Velmi pomalu ho vytáhla na lůžko, kde před chvílí ležela a ošetřovala ho. Oči mu zavázala šátkem a hladila ho po tváři.
"Brzy se uvidíme doopravdy." Políbila ho.
Doctor spal ještě další tři hodiny. S trhnutím se probral. "Kde to jsem?" Posadil se. "Jen klid Doctore, tvoje Tardis ti pomůže. Povedu tě Zlodějíčku." Poslepu si ji našel a chytil se jí. Tardis ho jemně objala. "Děkuju Doctore. Budeš zase v pořádku a promiň za to objetí." Pomohla mu vstát a pomalu ho vedla k Sam a Lily. "Tardis neomlouvej se. Jsi moje budka. Moje budka, která se o mě vždycky postará. Ať se děje, co se děje. A není pravda, že tě nemiluju. Už tak dávno jsi mi ukradla srdce." Tardis na něj jen koukne. "S tvou nynější povahou se tomu dost špatně věří Doctore." Jen se mu zakaboní obočí. "To dělá to obočí, ne Já..." Tardis mu skočí do řeči. "A Jsi hrubý, netaktní, neumíš se vůbec chovat. Tvé morální způsoby jsou otřesné. Dokud tu byla Clara, uměl ses podle těch kartiček chovat. A teď když je pryč, tak jsi je spálil. Poslední památku na ni. Vzpomínáš si na ni jen díky mým vzpomínkám." Doctor omdlí, vzpomínky na Claru, kterou si nepamatuje, ho ničí. Každá zmínka o ní v něm vyvolá vlnu beznaděje. A teď se zhroutil na úplné dno svých citů. Je to jako, kdyby si Donna začala vzpomínat na Doctora. "Ach jo, už zase. Doctore prober se. Hned!" Zvedala ho na nohy a podepřeného ho odvedla do ložnice k Lily a Sam. Posadila ho do křesla a sundala mu šátek. "Hmm oči máš v pohodě, jen ti to prosvítilo celou zorničku." Zase mu oči zavřela a zabalila ho jak kuklu do peřin. Sedla si k holkám a hrála si s nimi.

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.