HryProDivky.cz
Laura 5. část
Mezitím, co jsem spala mi přišla jediná zpráva.
"Odpusť Lauro"
Nic víc se v ní nepsalo a opět byla anonymně.
Ráno jsem zmateně četla zprávu a nic nechápala. "Co se stalo? Co ti mám odpustit? Odepiš, prosím"
Po napsání zprávy jsem se sbalila a spěchala na další chemoterapii. Pořád jsem čekala a hledala odpověď na jeho zprávu. Co mu mám odpustit? A proč? Jsem tak zahrabaná do myšlenek, že si ani nevšimnu kluka, do kterého vrazím. "Promiň... Jeremy? Co tu děláš v nemocnici?" V klukovi poznám spolužáka. Má na sobě nemocniční oblečení dobrovolníka. Je střední postavy, hnědé oči, tmavé polodlouhé zvlněné vlasy, na očích tlusté dioptrické brýle. "Mám tu brigádu jako dobrovolník. Už jdu pro tebe. Připravil jsem ti místo." Chytne mě jemně kolem ramen a odvádí mě k mému lůžku. "Takže víš, že umírám?" Kouknu mu do tváře. "Ty neumíráš Lauro. Stále máš naději. Jinak je 1. 6. Gratuluji ti k svátku." Malinko se začervenám. Úplně jsem na to zapomněla a to jsem si svátek chtěla užít. "Děkuju Jeremy. Jsi milej, že sis vzpomněl." Pevně ho obejmu a položím se na lůžko. Jeremy mi dá opatrně pod hlavu polštář a obratně mi zavede ke kanile hadičky.
Nedokončeno
