Gallifreyské noviny

Tajemství úplňku

Přicházím k vám s rudýna rukama, očividně jsou od krve. Chci vás obejmout. Jaká bude reakce? (Vyvarujte se větám, co se stalo a podobným, prosím...) Mad Doctor Basil Disco :)

"Děkuji," zašeptám slabě a v křeči spadnu na kolena na zem. Všude je tma a já vidím jen Tebe. Na zemi nůž.
"Děkuji," zašeptám znova. Cítím, jak mi sněhově bílé triko nasává rudou krev. Je zima. Předpovědi říkali, že by sněžit nemělo. Jenže jako zázrakem z inkoustového nebe začnou padat vločky. Bílé a nevinné. Poletují nebem a hledají své osudové místo, kam by dopadly. Krčím se u země a zvednu ruce do odmítavého gesta. Nechci obejmout. Už jen kvůli Tobě. Bylo by to pro Tebe ještě horší.
"Děkuji," zašeptám naposledy. Patnáct ran v mém břiše udělalo své. Zavírám oči a už necítím nic, jen chlad. Mé tělo již bez známek života dopadá na zem a Ty si postupně uvědomuješ, co jsi provedl. Pomohl jsi mi a přitom jsi udělal to nejhorší co udělat můžeš.
Mé tělo už hodiny leží promodralé na zemi, zbrocené temně rudou krví a obalené kousíčky ledových uměleckých děl. Ležíš vedle mě a rozhoduješ se jestli, to udělat nebo ne. Ještě jednou se ti v hlavě promítne celý výjev. Vezmeš ten nůž a probodneš se. "Je mi to líto." Slova ti zmrznou na rtech.
A tak o úplňku 24.12. se půlnoční hřbitov stal naším společným hrobem...

+6

Příběhy a povídky

Autor: Slečna z Gallifrey   |   Publikováno: 09.07.2017   |   Zobrazeno: 559x