DIDYNY STRÁNKY

LOPEZ

Bezva.Dneska v pět mě čeká první trénink karate.Je v tělocvičně naší nový školy.Máma se nabídla,že mě doprovodí,ale když už budu mít trapas jeden,nemusí být rovnou dva.Možná že nechápete čeho se bojím?proč tam nechci jít?Je to z jednoho jediného důvodu-nechci dělat karate.Prostě nevím,ale cítím ke karate ne odpor ale pocit jakože NE.Nechce se mi tam a nevidím důvod proč nezahnout za roh a utéct.Ale máma měla dnes naneštěstí schůzku takže šla se mnou celou cestu a až pár metrů od školy jsme se rozloučily.V batohu jsem měla pití a nějaké sportovní oblečky.Jakmile jsem vešla do školy,panovalo hotové pozdvižení.Všichni lítali úplně všude,protože vedle byl vyráběcí kroužek pro malé děti.Ihned jsem uviděla asi patnáct kimon,takže šatna B je šatna karatáků.Sotva jsem se převlékla moc hezký kluk(ne,v karate se nezamiluju!!!!!)zavolal:,,Nástup hola!"Nevěděla jsem co to je ,nástup hola' ale až do té doby než ke mně přidusala veliká robusní holka(ale ne tlustá prostě celkově obřích rozměrů)se žlutým páskem a řekla pobaveně:,,To znamená nástup v doju."Aha.A co že je to dojo?,,Prostě tělocvična"vypozorovala můj výraz tas krátkovlasá holka.Byla divná.Opálená,ohromná,krátkovlasá.,,Mimochodem já jsem Kate.Ale říkej mi Ketty.Je to lepší.Anebo Sakujama.Ach!"Aha,takže tu máme jednu vadnou nadšenkyni.Měla jsem sto chutí vylovit mobil,vyfotit ji a dát ji na Face s titulkem:,vadná karatistka aneb monstrozní Sakujama'.Jenže vzpomněla jsem si,že se začíná.Vyběhla jsem do chodby a všimla jsem si že před dveřmi se každý uklání.Asi tradice?Tak jsem se taky uklonila a to se vší parádou až dolů.Zaslechla jsem v tu chvíli chichotání vadný Sakujamy.Co jsem zas provedla?Když jsem vstoupila,všichni si edli s patama na zadku a zavřeli oči a řikali nějaký divný ,oss'.Nevěděla jsem,co to je ale radši jsem opakovala.Sensej-to byl takovej padesátník s prořídlejma vlasama ale svalnatým tělem a hollywoodsým úsměvem(mámin typ)nám vyprávěl o kultuře karate.Že toto je prý ,dojo' neboli posvátná místnost,které se jen TROCHU vždycky před dveřmi ukloníme.Že to s tím ,oss' je prý nástup(další uklánění doju).No a pak?Pak nás pěkně prohnal!50 kliků,50 výkoků,něco jako žabáci 8 krát přes tělocvičnu a sklapovačky.Pak nám ukázal asi pět chvatů a ty jsme se celou dobu učili.Když byl konec,oddychla jsem si.Věděla jsem strategii.Řeknu mámě,že jsem uřícená a nezvládám to a ona mi dovolí tam přestat chodit.Jenže to by sensej nemohl říct:,,Příští týden je soustředění.Byl bych rád,kdyby tam jela Lopez protože je to docela nadaný nováček.No a pak řekl ještě jednoho nováčka a kdy a jak.To ne já na soustředění nechci jet!Když jsem kvapila z šatny,odchytla si mě vadná Sakujama a najednou nějak padla řeč.Teda spíš žvanila o tom jak je karate její život a celou cestu předváděla chvaty a kopy.Prakticky jsem ji nevnímala ale už ted jsem byla deprimovaná.Nedělala jsem si ani trochu naděje,že by karate bylo můj osudový koníček.Vzepřu se a tůdle.A na soustředění mě nikdo nedonutí.NE.