DIDYNY STRÁNKY

Leukemy

Chriss a Juanna byli nerozlučný pár.Snad všechno dělali společně a zvlášť Juanna vypadala,že jí na jejich vztahu neobyčejně záleží.Když jednoho dne nepřišel Chriss do školy,chovala se zvláštně.Byla smutná,naštvaná a vypadala,jako kdyby měla neskutečný strach a starost.Samozřejmě-mohl být u lékaře,na něčím pohřbu nebo kdekoli jinde,ale Juanna dělala,jako by zemřel.

Ihned po škole utíkala k němu domů a bylo jí naprosto jedno,že se jí ostatní dívky posmívají.Otevřela jí Chrissova matka Niccoletta,která vypadala unaveně a vystresovaně.,,Pojď dál,Chriss se za chvíli vrátí,on je....u lékaře.Víš,necítil se moc dobře a nevypadá to s ním nejlíp..."Niccoletta se odmlčela a do očí se jí nahrnuly slzy.Juannu to však snad..nepřekvapilo?Jen smutně pokývala hlavou,obešla Niccolettu a šla si sednout k němu do pokoje.

Chriss se vrátil asi za půl hodiny.,,Nic netaj,vím,co se děje a kdes byl.Ven s tím,Chrissi."Chriss si povzdychl a spustil:,,Víš Juanno,nechtěl jsem ti to říkat,ale mám toto podezření už delší dobu-jen se touto návštěvou...doktora potvrdila.Víš,je to šíené,ale...našli mi...leukémii."Vytryskly mu slzy smutku a beznaděje.Jenomže Juanna se ani nerozbrečela,ani se s ním nerozešla,pouze pokývala hlavou,vzala si kabelku a odešla pryč.

Chrissův stav se prudce zhoršoval-zvlášť,když s ním teď nebyla Juanna.O dva měsíce trpce prožitých bez ní skončil na nemocničním lůžku.Sám a opuštěný.

Jeden mrholivý den,kdy pršelo a sněžilo nějak tak napůl a bylo to typické počasí,při kterém lidé obvykle umírali,přišla.Posadila se na nemocniční postel a zahleděla se do jeho smutných oříškových očí.,,Chrisi,neměla jsem ti to říct tak brzo,ale už je to jedno-Chrissi,umíráš.Ale ted k tomu,co ti chci říct.Víš,Chrissi,existují rčité věci,které umí rozdělit lásku,třeba tato nepříjemná nemoc.Ale tu naší nerozdělí,to mi věř.I já jí měla.Taky se naše cesty nerozešly."Chriss se na ní udiveně podíval.,,CO,cože,proč ty jí můžeš přetrpět a já o kousek později musím naši lásku takhle zničit...",,Klid,nerozrušuj se.Víš,ani já ji nepřetrpěla.Tu málokdo přetrpí.Já jí podlehla,ale miluji tě tolik,že jsem o tebe nechtěla přijít,nikdy.Ani po smrti.Tak jsem se vrátila.Jako...nevzdělanec tomu řekne duch,nebo anděl.Ale je to nepopsatelná síla,ztvárnění lásky.Miluji tě,Chrissi.A naše láska přečká i smrt,obě smrti.Půjdeme spolu a budeme navždy šťastní."Juanna odpojila pípající přístroje,vzala Chrisse za ruku a odešli navždy snít  a milovat se.

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.