HryProDivky.cz
LOPEZ
O přestávku to doopravdy vyšlo.Develope si mohla vrhat ty svoje smrtící pohledy třeba tisíckrát,ale já ji ignorovala.Bavila jsem se s Remmy.Byla moc milá a její hnědé kudrny a zelené veliké oči,které ještě podtrhovala řasenka mě okouzily.Myla daleko milejší než Develope.Divila jsem se,že je Develope tak oblíbená zatímco Remmy ne.Pak jsem ale pochopila.Remmy má svoji partu.Na krasobruslení,kam chodí.Nepotřebuje mít za partu nudný holky typu vlezdoprdelky Tenn,nudné Jennifer nebo hloupé Amandy Britney.Měla lepší lidi.Až když mi to říkala,pochopila jsem,že sport je k nečemu dobrý.Možná bych neměla odsuzovat vadnou Sakujamu...cože?Co mě to popadlo?!Proč myslím na vadnou Sakujamu a na dnešní trénink,když mě to ani trochu nebaví?Začala jsem znovu myslet na soustředění.Jak to jen přežiju?
Jenomže jak jsem přišla do doja,všechno bylo jinak.Šuškalo se jenom o soustředění,jako kdyby to byla spása boží.Všichni natěšeně poskakovali a domlouvali se,kdo s kým bude na pokoji.Ještěže to není velké soustředění v chatkách.To bych se nestyděla simulovat nemoc...no jasně,simulovat nemoc!Fingovat střevní chřípku a každejch pět minut odběhnout na WC by nebyl špatnej nápad!Ale pořád jsem nechápala,proč nadělají kolem jednoho pitomýho soustředění v horskejch pustinách kde není ani wifina tolik cavyků.Kéž bych nemusela jet.Ale fingování nemoci je extra dobrý,nepojedu!Samolibě jsem se usmála na vadnou Sakujamu,když si povídala s jedním blondátek,kterýmu říkali Duckie podle jeho kačerovytýho obličeje.Kdyby jen věděla jakou fintu chystám,ta posedlačka.Jenomže všechno zkazil sensej.Jakoby věděl co se chystám udělat.Prohlásil:,,A ne aby někdo na poslední chvíli fingoval nemoc!"Je jasnověděc?Nebo jsem tak průhledná?Nebo karatisti,co cvičej každej den získávají nějakou schopnost vidět lidem až do žaludku?Četla jsem,že když někdo trénuje,zvlášt nějakej takovejhle duševní sport,že má potom um předvídat,vidět co si lidé nahrubo myslí.Achjo.Sensejova slova mi ležela v duši.Jako kdybych takovejhle podraz nemohla udělat.Něco mě tížilo ve svědomí.A navíc máma není hloupá,přišla by na to.Tak dobře,asi budu muset jet.Když skončil trénink a já jsem s radostí vyběhla ven,že je to za mnou,dostihla mě vadná Sakujama.,,Čau!Trénink byl super co?S kým jseš na pokoji?Klidně můžeš bejt se mnou a s Catherine.Jmenujeme se podobně,dobrý co?",,Hmmm,bezva,ale já už budu muset,měj se a uvidíme se...",,Už zítra přece!"Nojo,vždyt se jede už zítra!Budu muset balit!Nojo zítra ve čtyři odpoledne u autobusu u školy.Ach jak já se netěším!,,OK,budu tam,jen mi to nějak,no vypadlo z hlavy!",,Tak zítra!"Věděla jsem přesně co se jí honí hlavou:,Ach já se těším.Miluju karate,moje karate,jsem Sakujama,KARATEEEE!'Ale taky jsem přesně věděla,co se honí hlavou mě:,Karate nikdy!'Jestli tohle soustředění přežiju,ukecám mámu abych tam už nemusela chodit.Ale vnitřně jsem sama se sebou jaksi nebyla spokojená.Tohle přece nechci.Karate mi jde a já...proč ho vlastně nenávidím?Kvůli Sakujamě?Blbosstt.Najednou jsem cítila zvláštní nadšení.Nadšená z karate?Já?V duchu jsem si přehrávala všechny chvaty.A myslela jsem na toho kluka co když jsem tam byla poprvé volal:,,Nástup!",na Lea.Stop,je to možné,že bych...měla ráda karate?Bylo to zvláštní,to ano,ale cítila jsem se jaksi nadřazeně nade všemi.Nad Develope,Chrisem i Elleonore a vlezdoprdelkou Tenn.To tím že dělám karate?Jako Remmy s bruslením?Je to fakt?Že mě baví karate a chystám se s ním pokročit?Opravdu,jsem to já?Cítila jsem,že když myslím na chvaty a kopy jsem štastná.To není možné.Anebo jo?Druhé verzi jsem začínala čím dál tím víc věřit.Nebo už jsem jí uvěřila?
