HryProDivky.cz
Vím, vím...
Hey^^
Eh... Pamatujete na tu slíbenou CP? ^_^" no... Není. Ale přísahám, že to zítra vydám! Možná... Pokud nebude den podobný tomu dnešnímu... Nikdy bych nevěřila, že napíšu něco o svém dni, ale.. Jo. Je to tady.
Tak dnes to vypadalo, že bude úplně normální den. Ne. Dnes to vypadalo, že to bude úplně úžasný den. Měla jsem být doma sama. Rodiče jeli někam s kamarády, babička měla celodenní a sestra šla na oslavu ke kamarádce. Jako perfektní den to jen vypadalo. Byl by perfektní, kdybych se neprobudila s nesnesitelnou bolesti hlavy a krku. Řekla jsem si, že to mi den nezkazí. Pak se sestra zeptala, kdy vyjdeme ( to vyjdeme je důležité) a já jsem odpověděla, že pěšky je to tam 30 minut. Sestra ztichla a zapnula pohádku. Ona civěla na pohádku a já obdivovala úžasně animovanou kočku ( o tom snad jindy).
Bylo dvacet a pohádka měla za chvilku skončit. Sice jsem tam na ni už deset minut hučela, že se musí připravit, ale ona musela vidět pohádku... Bylo 30... Pohádka skončila a my běhaly po domě jak šílené, protože jsme něco nemohly najít. Pak mi sestra řekla, že bereme koloběžku... Měla jsem chuť ji uškrtit. Celou cestu mi říkala, že chodit se může i s koloběžkou...
Když jsem se vrátila domů, tak jsem se podívala na film, vyžrala jsem ledničku a pak jsem měla v plánu nakrmit psa, když v tom mi z práce volá babička, že volala sestře, že to nebere a že ji zabije. Slíbila jsem jí, že pro ni zajedu. Taky jsem o ni měla strach. Bylo půl osmé a ona se měla vrátit v sedm. Celá udýchaná jsem tam dojela, zazvonila jsem a když ty malé .... *počítá do deseti, aby nerozflákala stůl* děvčata vyšla začala se mi smát a volaly na mě, ať jedu domů. Naštěstí tam byla maminka jedné z těch * opět počítá* děvčat. Pozvala mě dovnitř. Následovalo domlouvání a dohadování. Domluvili jsme se, že počkám, dokud neskončí stezka odvahy. Mezitím mě sestra několikrát poslala někam, její kamarádky si ze mě i z maminky oslavenkyně dělaly srandu.
Když jsme vyjely, sestra si ze mě stihla ještě udělat ma*ora a trochu mi zanadávat.
Doma jsme se pohádaly a pak nastala ta fáze, že jsme na sebe byly tak naštvané, že jsme spolu nemluvily...
Doufám, že vy jste neměli takhle pošahaný den. Snad jste někoho nachytali a dnešek si užili...
Monsters don´t sleep under your bed..they scream inside of your head..bye..
