PřekladyCP#8- Za zavřenými dveřmi

«Nejnovější články | CreepyBlog

Vytvořit blog | Nápověda

Byl jsem adoptovaný. Nikdy jsem nepoznal svou pravou matku; spíše...jako malý jsem se s ní setkával, ale byl jsem příliš malý na to, abych si to pamatoval. Miloval jsem svou adoptivní rodinu. Byli na ke mně tak milí. Dobře jsem se najedl, žil jsem v teplém a pohodlném domě a mohl jsem zůstat dost dlouho vzhůru.

Dovolte mi říct v rychlosti něco o mé rodině: První tady byla matka. Nikdy jsem ji neříkal mami nebo tak; říkal jsem ji jejím křestním jménem. Janice. Nevadilo ji to. Říkal jsem jí tak dlouho a nemyslím si, že se tomu nějak divila. Tak či onak byla velmi laskavá žena. Myslím, že to byla ona, kdo navrhl, aby mě adoptovali. Někdy jsem na ni pokládal svou hlavu, když jsme seděli před televizí a ona mě lechtávala na zádech svými nehty. Byla jednou z těch Hollywoodských matek.

Za druhé, je tady otec. Jeho pravé jméno bylo Richard, ale nikdy mě neměl tolik rád a tak jsem mu říkal ´tati´v zoufalé snaze získat si jeho náklonnost. Nefungovalo to. Myslím, že bylo jedno, jak jsem mu říkal, nikdy mě neměl rád tak, jako jeho vlastní dítě. To je pochopitelné, proto jsem tomu nepřidával na důležitosti. Jeho nejpozoruhodnější vlastností byla jeho přísnost. Nebál se uhodit své děti, když udělaly něco špatně. Zjistil jsem to, když jsem ještě neuměl používat toaletu. Neváhal mě potrestat. No, jsem vychovaný díky jeho metod.

A nakonec je tady má sestra. Malá Emily byla opravdu mladá, když mě adoptovali, takže jsme byli zhruba ve stejném věku, ale ona byla o něco starší. Ačkoli, líbilo se mi myslet na ni, jako na moji malou sestru. Vycházeli jsme spolu lépe, než jiní sourozenci. Vždy bychom spolu nejradši zůstali vzhůru a povídali si. No, ona mluvila hodně; Já většinou jen poslouchal, protože jsem ji miloval. Bylo to skvělé rozvržení! Měli jsme málo pokojů a tak- protože když jsem byl menší nechtěl jsem spát sám- Měl jsem vedle její postele na podlaze matraci. To bylo místo, kde jsem od té doby spal. Ale bylo to v pohodě, protože jsem byl rád, že jsem s ní a vždycky jsem se cítil jako ochrana mé malé sestřičky.

Vše se změnilo v jednu příšernou středeční noc. Byl jsem doma a dával jsem si šlofíka, když malá Emily otevřela hlavní dveře. Zvuk otevírajících se dveří mě probudil a tak jsem vyšel dolů přes chodbu do obýváku. To jsem si vzpomněl, že je středa. Nikdy jsem neměl moc pojem o tom, jaký je den. Vlastně jen řeknu: moje vnímání času bylo STRAŠNÉ. Ale přesto jsem věděl, že byla středa, protože Emily se právě vrátila domů z jejího setkání mladých členů církve. Vešla do dveří, objala mě a za ní následoval táta a Janice.

„Zdřímnul sis dobře?“ Zeptala se Janice škádlivě, když si prohrabávala vlasy. Jen jsem zavrtěl hlavou a odfrkl si takovým způsobem, který jasně vyjadřoval, že škádlím s ní.

„Neodsekávej takhle své matce!“ řekl otec drsně s autoritou v hlase. Zabouchl za sebou dveře a pověsil kabát.

„Jen jsem vtipkoval…“ Zavrčel jsem pod nosem. Nesměl mě slyšet, protože jsem nechtěl, aby mi dal facku. Emily pak pokračovala do našeho pokoje a já ji následoval. Začala mluvit o jejím dni. To víte...normální věci dospívající dívky. Ale já poslouchal, takže se cítila lépe. Po jejím vyprávění navrhla sledování televize a já byl donucen skočit na gauč. Obrátila oči v sloup nad mou nezralostí, posunula mě a sedla si. Zapnula televizi, na kterou jsme se dívali spolu, dokud nezapadlo slunce. Emily byla takový typ dívky, která namísto sledování pohádek a seriálů- radši volila sledování Discovery, Planety zvířat a Natural geographic. Líbilo se mi to taky, takže mi to nevadilo. Ve skutečnosti to byly jediné kanály, které mě dokázaly zaujmout.

Později do pokoje vešla Janice a šla za pohovku. „Emily, je čas jít spát. Vypněte televizi a jdi se připravit do pokoje. Ty taky.“ Ukázala na mě. Emily s nechutí vypla program který jsme sledovali a vstala. Zamířila chodbou do našeho pokoje. Když jsem za ní šel, nemohl jsem se zbavit pocitu, že něco není v pořádku.
Vešli jsme do pokoje a Emily zhasla světla. Když to udělala, koutkem oka jsem zachytil pohyb. Hýblo se to v okně, ale jakmile jsem přesměroval zrak, kdy okno nebylo v mém periferním vidění, tak jsem si myslel, že to, co jsem viděl, bylo pryč. I nadále jsem zůstal ve střehu. Kvůli mé sestry.

Jen tak jsem ležel v temnotě, jen tenký paprsek světla pouličního světla osvětloval místnost. To nebylo moc. Čas od času jsem si byl jistý, že se od okna ozývají nějaké slabé zvuky…zlomení větvičky, křupání listí, tření oblečení a celou tu dobu jsem cítil slabý pach potu a krve. Většinu noci jsem měl otevřené oči.
Zvuky zvenčí ustoupily a ani ten pach jsem už necítil. Začal jsem se cítit lépe. Zavřel jsem víčka.
Nedlouho poté, jsem zaslechl velmi hlasitou ránu z druhé strany domu. Vzbudil jsem se v jediném okamžiku. „NĚKDO JE V DOMĚ!“ Vyštěkl jsem s extrémním adrenalinem, který procházel celým mým tělem. „Vstávej!“ Prosil jsem pronikavě Emily. Poslechla, a jakmile jsem viděl, jak si sedá, běžel jsem do pokoje rodičů.

Táta byl mrtvý. Jeho krk byl rozříznutý a vytékala z něho krev, která odkapávala z postele na podlahu. Viděl jsem, že dveře hlavní koupelny byly zavřené a před nimi – venku – byl muž.
Muž…Nepřipadá mi správné, když tomu tak říkám.

Byl velmi velký a robustní. Otočil se a zahlédl mě, to bylo poprvé, kdy jsem ho uviděl. Nikdy na to nezapomenu. Jeho oči byly velké, korálkovité a naplněny chtíčem. Jeho vousy byly neupravené, jeho oblečení špinavé a jeho obličej byl zamazaný krví. A pak jsem si všimnul toho stejného strašného pachu potu a krve jako předtím, ale tentokrát byl ochromující.

Uviděl mě a zašklebil se, ukazujíc své křivé žluté zuby. Ten škleb mě vyděsil. Myslel jsem, že zemřu, ale pak se otočil zpět ke dveřím koupelny naprosto nerušen mojí přítomností. Byl jsem zděšený a nevěděla jsem, co dělat. Jen jsem křičel a brečel. Sledoval jsem, jak prorazil dveře, které byly jedinou matčinou ochranou. Sledoval jsem, jak zvedá obrovskou břitvu, kterou držel. Sledoval jsem, jak ji jediným švihem rozřezal a trhal ji na kusy…

A pak jsem něco uslyšel; poslední věc, kterou jsem slyšet chtěl… Byl to křik Emily přicházející zpoza mě. Velký muž se na mou sestru podíval, pak vstal a rychle se rozešel k nám. Má sestra se otočila a rozběhla se. Rychle kolem mě prošel a mířil přímo za ní. Proč byla stále v domě? Proč se nedostala ven? Nyní byla nejspíš už mrtvá a já byl jediný, kdo ji mohl zachránit.

Běžel jsem za nimi. Myslel jsem si, že ji zabije stejně jako zbytek mé rodiny, ale to byl omyl. Chytil ji za rameno a tahal ji přes celý dům…Dělal jsem tolik zvuků, jak jsem jen mohl doufaje a modlíce, aby mi někdo přišel na pomoc. Chytil Emily a přiložil ji ruku na pusu, aby ztlumil její křik.

Když prošel kolem mě, ustoupil jsem ke zdi a s hrůzou zakňučel,“Proč?“

Věnoval mi další pokřivený úšklebek a ledově nepřirozeně se zasmál a řekl,“ Buď ticho. Tak je hodný kluk.“

Bezradně jsem ho následoval, když zavlekl mou sestru do jedněch dveří. Otevřel je, dal ji dovnitř a okamžitě za nimi zabouchl.

A teď sedím v domě s mrtvými těly mých adoptivních rodičů, chvějící se a kňučící s hrůzou. Je tam s Emily, dělá ji kdo-ví-co a není tady nic, co bych mohl udělat pro její záchranu. Kdybych mohl, udělal bych to, ale nemůžu. Sháněl bych se po nich, ale nemohu. Sedím tady sledujíc dveře. Podívám se na své tlapy. Kdybych tak uměl otevírat dveře…