CrazyGirls :)

TAJEMSTVÍ (2)kapitola/2 část

Vzbudila jsem se.Bála jsem se otevřít oči.Nechtěla jsem ještě jednou uvidět to strašné místo.“Nemůžu ale jen tak ležet,“proběhla mi hlavou myšlenka,“Jsem tady kvůli Charlotte,tak jí snad nemůžu jen tak nechat...“Otevřela jsem oči...“Co...TO?!“vykřikla jsem.

Byla jsem doma.Žádná louže krve,žádné zranění.Vypadalo to,že je všechno v pořádku.“To ale nemohl být sen...“přemýšlela jsem“Jsem špinavá,bolí mě celý člověk a....Zatraceně....To ten chlap !!“Ted mi to došlo.Byl to on.To on unesl Charlotte.“Byla jsem k ní blízko,ale přesto jsem se neodvážila ji zachránit..“litovala jsem“Musím se tam nějak dostat ještě jednou.Ale jak?“Nemohla jsem přijít na jediný způsob,jakým bych se tam dostala.

Někdo zatukal na dveře pokoje.“Dále.“zvolala jsem.Do pokoje vešla mamka.“Zlato,máš už hotové úkoly? Zítra je pondělí,jdeš do školy.“usmála se na mně.Škola?!Na tu jsem zapomněla.Stalo se toho dost...“Díky mami,hned si je půjdu udělat“řekla jsem a objala jsem ji.“Tak šupem za chvíli je večeře.“řekla a odešla z pokoje.

Šla jsem ke stolu,sedla si a pomalu začala vytahovat věci z batohu.“Jak můžu jít do školy? Charlotte mě potřebuje..“ uvažovala jsem“Ale na druhou stranu...Stejně tam musím.A ani nevím jak se dostat zpátky na to místo.“Vytáhla jsem sešit z matiky a začala počítat.

Asi za hodinu jsem měla všechny ůkoly hotové.Seběhla jsem dolů,a šla do kuchyně.Rodiče už na mně čekali.Povečeřeli jsme,a já vyšla zase nahoru.Šla jsem do koupelny.Svlékla jsem se a jen ve spodním prádle jsem se na sebe podívala.Nezůstalo nic.Ani to velké říznutí ani spousta odřenin a modřin které jsem si ukořistila ve sklepě...Jestli jsem tam vůbec byla.Pořád jsem si nebyla úplně jistá,jestli jsem tam vůbec byla.Zalezla jsem do vany musím si umýt hlavu,mám jí slepenou od...“Počkat...Od krve?!“zašeptala jsem.Takže se to stalo.Rychle jsem se umyla.Vylezla jsem a usušila si vlasy.Oblékla jsem se do pyžama a šla jsem do pokoje.

Vešla jsem a zavřela jsem dveře.Sklouzla jsem na podlahu a skulila se do klubíčka.A rozbrečela jsem se.
V tu chvíli někdo zatukal na dveře.“Emily,jsi tam?“ozval se za dveřmi mámin hlas.“Jo,jo.“Řekla jsem a rychle jsem skočila na postel.Máma vešla do pokoje a sedla si vedle mně.“Emily,ty jsi brečela?“pohlédla na mně ustaraně.Mamka to vždycky pozná.Usmála jsem se.“Ne mami.“řekla jsem a pohlédla mámě do očí.“Ty víš že já tě vždycky prokouknu.Brečela jsi.“řekla a objala mě.Usmála jsem se.“Tak pročpak jsi brečela?“zeptala se a dívala se na mně čekajíc na odpověd.“No...Jak bych to řekla...Je toho na mně moc.“vymáčkla jsem ze sebe.Mamka se usmála.“To chápu“řekla a znovu mně objala.To bylo to,co jsem potřebovala.“Ale už kvůli tomu nebreč,dobře?“mrkla na mně mamka.“Dobře.“mrkla jsem taky.Pak jsme se obě rozesmály.“A ted už běž spát,je pozdě a ty jdeš zítra do školy.“řekla a pomalu šla ke dveřím.“Dobrou Emily“zašeptala mamka.“Dobrou mami“řekla jsem na oplátku.Pak mamka vyšla z pokoje.

Lehla jsem do postele a přikryla se.“Zítra jdu do školy...Nevím jestli se zvládnu chovat normálně.Po tom všem...“přemýšlela jsem.“Stejně...Nemám na vybranou.“řekla jsem si a zavřela jsem oči.Za chvíli jsem už spala.