TAJEMSTVÍ (3)kapitola/1 část

3.KAPITOLA : (Ne)Normální život

Vešla jsem do dveří.“No jo,naše stará dobrá „škola“.“pomyslela jsem si.Chodila jsem do gymnázia.Chodila jsem do kvarty.Šla jsem ke svojí skřínce.“Sto čtyřicet čtyři“shýbala jsem se pro klíčky.Otevřela jsem skřínku.A co jsem v ní nenašla:domácí úkoly!“Bravo Emily,to se ti povedlo.“zaúpěla jsem a chnapla po papíře.“Zatraceně,úkol z ájiny!“zamručela jsem.Na angličtinu máme paní Meyers.Je strašně přísná.“To budu mít výprask...“sténala jsem.Zamířila jsem ke schodům.Měli jsme Biologii z naším třídním,panem Hibsonem.Ten je na nás hodný.

Vešla jsem do třídy.Byl tam nějaký rozruch.Šla jsem si sednout do lavice.Jako obvykle,Chloe už na mně čekala.“No jo,no ona nikdy nemá spoždění,je o mnohém pořádnější než já.“usmála jsem se v duchu a přisedla si.“Ahoj“vesele jsem promluvila.“Čau“překvapeně řekla Chloe.Byla totiž začtená do knihy,a nevšimla si mně.Ona ráda čte,jako já.“Hele,ta knížka,co jsi mi půjčila,je vážně dobrá.“pochválila knihu Chloe.“No,a proč jsem ti ji asi pučovala,ne?“žertovala jsem.Pak jsme se zasmály.Začal jsem si vytahovat věci.“Emily,“ozvala se najednou Chloe.“Hmmm?“zamručela jsem a snažila se nějak dostat ven učebnici.“Co se stalo?“zeptala se ustaraně.Strnula jsem a z ruky mi vypadla učebnice z biologie.“Jak to myslíš ?“zeptala jsem se nejistě.“Volala jsem ti.Hodněkrát.Vždycky jsi mi to zvedala.A taky jsi dnes nějaká.....tichá.Skleslá.“koukala se mi pronikavě do očí.“Promluvíme si o tom u mě.“řekla jsem a sklopila oči.V tu chvíli vešel učitel a hodina začala.

„Dobrý den,děti.Mám tady pro vás novinku.“usmál se“Do naší třídy přišel nový žák.Jmenuje se Robin Whittle.“řekl a do třídy vešel vysoký štíhlý chlapec,s tmavě hnědými vlasy a pronikavýma zelenýma očima.Vešel do třídy a podíval se na mně....na MNĚ a usmál se.“Robine,sedni si třeba támhle.“ukázal na lavici přede mnou.Vykulila jsem oči.Pak začala hodina.Celou hodinu jsem na sobě cítila jeho pohled.
Hodina skončila a já jsem šla ke skřínkám.Otevřela jsem jí a prohrabávala do dna.“Konečně!“vykřikla jsem když jsem na dně skřínky našla úkol z angličtiny.“Musím ho nějak stihnout,ájina je už přiští hodinu.“zaklapla jsem skřínku.Za ní stál Robin.

“Co....co tady děláš ?“zeptala jsem se strnule.Styděla jsem se.Nevím proč,ale ano.“Musím si s tebou promluvit,Emily.“řekl s vážnou tváří.“Odkud znáš moje jméno ?“málem jsem křičela.“Je toho víc,co ti musím říct.“řekl mi a vyšly jsme do chodby.Sedli jsme si a Robin začal.