Chrochtátko blog XD

Já, Isabell Potterová, 1.kapitola Narozeniny

Ahoj tak tu je první kapitola fanfikce. Užijte si ji.

Byl krásný slunný den. Dudley Dursley měl narozeniny a jeho sestřenka Isabell zrovna vstala. Převlékla se do svých oblíbených džínsů, trička s nápisem Kiss me a mikiny s kapucí. Do kapsy si strčila dárek pro Dudleyho. Každý rok mu kupuje to samé. Čokoládu! Proč by ne? Vždyť má vždycky tolik dárků že ta čokoláda je mu úplně jedno. Dudleymu dnes bylo 10 a Isabell měla mít narozeniny o 2 týdny později, a to 21.dubna. Isabell je o rok starší než Dudley. Isabell měla i bratra;Harryho. Harry byl malý hubený kluk s černou čupřinou vlasů a s jizvou ve tvaru blesku na čele. Nikdy se ani ona, ani on nedozvěděli od čeho tu jizvu má. Isabell měla také jizvu ale na tváři a vypadala jako docela obyčejná jizva. Avšak nebyla. Ty jizvy jim jedním velmi zlým kouzlem udělal černokněžník Lord Voldemort. Oni to ovšem nevěděli. Když Isabell otevřela dveře pokoje viděla jak Dudley skáče na schodě pod kterým bydlel její bratr Harry. Harry bydlel v přístěnku pod schody. ,,Dudley, nech toho", okřikla ho Belle. Dudley akorát pokýval hlavou a odešel. Isabell na něj fungovala a nebo jí poslouchal protože se mu líbila? Je to možné protože Isabell byla neobyčejně krásná. Měla totiž překrásné zrzavé a kudrnaté vlasy až po zadek a zelené oči. Isabell seběhla dolů a jako každé jiné ráno se zastavila u dveří do přístěnku. Zaklepala a zevnitř se ozval ospalý hlas:,,Už jdu teto Petunie." Isabell mu odvětila: ,,No, nevím od kdy se jmenuju Petunie a od kdy jsem tvoje teta?" ,,Aha, promiň Belle, co potřebuješ?" Isabell se nadechla aby něco řekla ale z kuchyně se ozval milý hlas tety Petunie: ,,Belle, broučku pojď na snídani." Pak se její hlas změnil byl takový jakoby naštvaný a začala řvát:  ,,Harry, dělej vstávej. Musíš Dudlánkovi a Belle udělat snídani!" ,,Už jdu teto Petunie," řekli Belle a Harry nastejno. V kuchyni byla překrásná výzdoba. Byly tam modré a zelené balónky, na stěnách byli nalepení Dudleyho oblíbení superhrdinové a na stole bylo aspoň 30 dárků. Dudley přišel z obýváku do kuchyně protože skončil jeho oblíbený pořad: ,,A kolik těch dárků je?" zeptal se nasupeně. ,,37, sám jsem je počítal," řekl strýc Vernon. ,,37? Ale loni... loni jsem jich měl 38!" ,,No, ano ano to jsi měl ale letos jsou přece o dost větší ne?" ,,To je mi jedno jak jsou velký!" V tom se do rozhovoru vpletla Belle: ,,Eh... Dudley ještě máš dárek ode mně. Ten můj dárek strýček Vernon nepočítal protože o něm nevěděl." ,,Jo? Tak pak je to v pořádku!" Všichni si sedli ke stolu a teta Petunie vyjekla: ,,Harry, běž nám všem udělat slaninu. A Dudlýčkovi jí udělej nejlepší!" ,,Počkej, Harry jdu ti pomoct," řekla Belle. Den utekl jako voda a šlo se spát. Další dny probíhaly jako vždy a už tu byl den 21.4.1990. Belle vstala brzy ráno, asi kolem 6 hodin. Šla dolů a opět šla k bratrovi. Zaklepala a zevnitř se ozvalo: ,,Pojď, dovnitř Belle". Belle vstoupila a chvíli si tam takhle s Harrym povídali a když se Belle podívala na hodinky tak vyjekla: ,,Harry, už je sedm hodin, pojď půjdeme do kuchyně." Tak šli, pozdravili tetu Petunii a strýčka Vernona. ,,Dudley ještě spí?," zeptala se Belle. ,,Ano Dudlánek ještě spí. Vždyť víš, včera mu bylo dost špatně." Když Belle dojedla slaninu s vajíčky tak jí teta Petunie řekla: ,,Belle, pojď se mnou do obýváku prosím." Tak šly. Usadily se na gauči proti sobě a Isabell ze sebe vypravila: ,,Teto Petunie, co jsi mi potřebovala říct?" Petunie se rozhlédla jestli někdo neposlouchá a pak ze sebe vypravila: ,,Musím ti říct, co byli zač tví rodiče a co jsi zač ty a Harry. Mojí sestře Lily v den jejích 11 narozenin přišel dopis z jisté čarodějnické školy. Rodiče byli nadšení že máme v rodině čarodějku. Pak když vyšla školu vzala si toho Pottera. Měla s ním tebe a Harryho. A dnes by ti ten dopis měl přijít. Přináší ho sova ale prosím neříkej o tom co jsem ti řekla nikomu. Bude to naše malé tajemství." ,,Ale co Harry, kdy ten se to dozví?" zeptala se Isabell trochu zmateně. ,,Neboj až bude správný čas, dozví se to" řekla Petunie. Chvíli tam takhle seděly a mlčely a to ticho prolomila Belle: ,,Teto jak vlastně jsme přišli k těm jizvám. Harry a já?" Teta Petunie chvíli mlčela jako zařezaná a pak odpověděla: ,,Jeden zlý čaroděj, nějak jako lord Kládomort nebo tak nějak přišel 31.10.1981 k vám domů a nejdřív zabil tvého otce, pak tvojí matku a nakonec se pokusil zabít i tebe a Harryho místo toho vám udělal ty jizvy. Kdo ví jak je možné že jste přežili. Byl to zvláštní den, prazvláštní. No a teď už šup zpátky. Dudlánek už vstává." Takže takhle to bylo, říkala si Belle když seděla v kuchyni s četla si noviny co strýc Vernon odhodil. Jak o tom přemýšlela tak ani nevěděla že jí teta říká aby si otevřela dárky. Z dumání nad tím jak její rodiče zemřeli jí vytrhl až Harry když jí vrazil do zad. ,,Belle, podívej sova". Belle už tušila co to je. To určitě bude dopis z té školy! Chytila sovičku, malého, roztomilého a trochu bláznivého puštíka. Běžela do pokoje a prohlédla si dopis. Na přední straně bylo zeleným písmem napsáno:

Slečna Isabell Potterová

Pokoj vedle koupelny

Zobí ulice 4 Kvikálkov

Z druhé strany Isabell viděla rudou pečeť. Uprostřed bylo velké B a kolem byli čtyři zvířata. Vlevo nahoře byl lev, vpravo nahoře had, vlevo dole jezevec a vpravo dole orel. Isabell dopis otevřela a tam bylo napsáno:

Vážená slečno Potterová, srdečně vám oznamujeme že jste byla přijata na školu čar a kouzel v Bradavicích. Jelikož jste vyrůstala v mudlovském (mudlové jsou nekouzelníci) světě přijde za vámi někdo z naší školy do konce tohoto týdne a půjde s vámi do Příčné ulice kde si nakoupíte potřebné věci k výuce. Na druhém listu papíru naleznete seznam všeho co potřebujete k výuce. Stejně tak si s sebou můžete přivést sovu NEBO kočku NEBO žábu. Studentům prvního ročníku je zakázáno přivést si s sebou vlastní koště. Prosíme odpověď zda chcete na škole studovat či ne pošlete obratem po této sově nejpozději do 1.8.1990. Prosíme také aby jste 1.září v 11 hodin byli na nástupišti 9 a tři čtvrtě. Více informací vám poskytne pracovník naší školy který vás přijde navštívit.

S přáním hezkého dne

Minerva McGonnagalová, zástupkyně ředitele školy

Isabell nevěřila vlastním očím. Dopis si přečetla ještě nejméně třikrát a pak už si jen užívala den.

Tak doufám že první kapitola se vám líbila. Další kapitola bude o Příčné ulici a bradavickém expresu. Mějte se Voldyjovsky a ahoj.

+5

Příběhy a povídky

Autor: Natule Vrtule   |   Publikováno: 17.03.2018   |   Zobrazeno: 525x