Cat Annie

Život jako žádný jiný..... #2

Klapotpod patků se rozléhal po chodníku před školou, kde mi zahradil cestu shluk lidí, pozorující rvačku. Jak jsem slyšela šlo o fotbal. Pořád nechápu co se na něm lidem líbí a že jsou schopni se kvůli němu poprat do krve. Zaslechla jsem jméno Sam, s myšlenkou toho co se mu může zas stát jsem se rozeběhla k davu a protlačila se až do první řady.

Naštěstí tam nebyl, v ringu stál Honza vs Max, který bez pochyb vyhrával, skoro hodil protivníkem o zem. Vysmýkl se z pevného stisku včas, ale i přes to spadl do davu a konkrétně na mě. Myslela jsem že se zvedne, byl ovšem tak vyřízený že mě svou váhou schodil na zem a nikoho z diváků nenapadlo mi pomoc. Konečnese s pomocí zvedl a začal se hlasitě smát.

V tom hluku natáhl někdo ruku ,,jsi v pořádku" konečně se zeptal a pomohli mi na nohy, byl to...,,Simone?" zeptala jsem se zaraženě, myslela jsem že je pořád v Asii se svou rodinou. „Promiň motá se mi hlava a nejsem si jistá jestli si to ty," snažila jsem se to zamluvi, ale co jsem řekla byla nepochybně pravda. ,,Poď dostanu tě z toho mumraje." S jeho oporou jsem došla k lavičce a sedla si. Začal se vyptávat „Co těbolí? Mam skočit pro učitelku? Nemáš otřes mozku...." a další milion otázek možná míněných dobře, ale v ten okamžik otravných. „Šíleně mě bolí hlava, jak jsem spadla bouchla jsem se, alespoň jsem Honzovi změkčila dopad" pokusila jsem se o vtip a ucítila jsem znovu tu bodavou boles v týlu. „Skočím pro studený obklad a ty buď zatim vklidu." oznámil starostlivě a odešel.

Mezitím co jsem čekala přiběhla Sami ,,Zlato, doslechla jsem že se ti něco stalo a běžela jsem," vysvětlovala celá udýchaná. ,,Jsi pořádku?" vyslovila otázku skoro se slzami v očích a než jsem ztihla odpovědět vrátil se Simon s mokrým obkaladem. Opět jsem ani neotevřela pusu abych něco řekla, prostě to vzala do svých rukou Samanta. „Díky, ale co to je? Noto je jedno," sama si odpověděla, vytrhla mu kapesník z ruku a spohrdavým výrazem dodala. „Nechceš se vrátit zpátky do Číny nebo tě vyhnali i od tamtuď." pomalu zklesle odešel a už se neukázal. „Teď už jsi v dobrých rukou," opět na to upozornila tím nejsladšim tónem při, kterém by i ledovce tály.

Na hodinu jsem přišla o pár minut později a Samanta trvala na tom že zůstane se mnou. Učitelka Siváková neni zrovna chápavá, ale když jsem jí řekla že na mě nedopatřením spadnul Honza, vše pochopila a pár studentů zavtipkovalo na jeho adresu. Posadila jsemse do zadní lavice. Jakmile jsem pozvedla oči od sešitu. Všimla jsem si jednoho z jejích dvou tryček s volány, ošumtělého a hlavně nevkusného, oranžového svetru. Sukni se raději zmiňovat nebudu, nechci při popisu dostat infarkt. A jako vždy doplnila tento otřesný outfit leskýma silonkama a mastnou hlavou. Když se o minulou fyziku snažila pomocí pokusu vysvětlit odstředivousílu. Modlila jsem aby se ten kýblík převrhl a donutil jí, aby si vzala jiný tryčko....

„Rosie povíš nám něco o vlasnostech kapaliny ve vákuu?"přerušila mé představy svou nepochopitelnou otázkou. ,,Jaké jsou vlastnosti vody ve vákuu no... vlastnostikapaliny v čem prosím...."můj pokus o nerupnutí z fyziky naštěstí přerušilo zvonění, které doplňovalo kázání fyzikářky o nepřipravenosti na hodinu.

Já slyšela jen Samiinu poznámku o tom jakou mam smůlu že vyvolala zrovna mě, jako bych to nevěděla. Chtěla jsem si jít do skřínky pro učebnice. Když v tom do mě někdo vrazil. Honzu nejspíš ani nenapadlo se mi omluvit za tu nehodu před školou a tak sedo toho vložila má nejlepší kamarádka. „Nechtěl si jí náhodou něco říct?" ptala se nejdřív mírně, ale stajně už zatínala pěst. „A co jako?" odvětil s pocitem že rozhovor už skončil. Krev jí začala stoupat do hlavy, neustále se snažila zachovat si svůj výraz ve tváři. „Asi jsem špatně slyšela cos to řekl?" už svůj vstek nezkrývala, přivřela pusu. Teď se začal sbíhat hlouček lidí. Já jsem tam jen tak stála a sledovala Samantinu odvahu, ani nevím zda to dělala kvůli mně. Měla ráda pozornost a moc dobře věděla že vyhraje. Honza polkl věděl že nemá šanci, i kdyby maličkou měl, byl by známý tím že mlátí holky a nikdy by se té nálepky nezbavil. Tím korokem ho Samanta zahnala do rohu, obrazně řečeno. Málem ho už praštila, ale náhle se uklidnila. Nikdo nevěděl co se dělje. Přihlížející se na sebe nevěřícně podívali. „Tohle by měla udělat Rosei, dluží mu to."odhodlaně mě postrčila do předu. Nechtěla ho zmlátit, měla plán jak mě donutit udělat to. Nechtěla jsem, ale všichni sedívali. Padla facka no a nechci o tom mluvit bylo to až ponižující. Vybila jsem si na něm všechen vztek na Sami. Jako vždy z toho vyšla se vztyčenou hlavou. Byla jediná, ten den nebyl poražen jen Honza, bylo to mé já, má sebedůvěra a zpětně si uvědomuju že i apsolutní důvěra v Sami. Kdybych měla denník napsala bych předešlá slova lidé by mě měli za chytrou, ale nebyla jsem, podlehla jsem vlivu okolí a to si nikdy neodpustim.

Tento příběh píšu na wattpad (přečíst na wattpadu) Jelikož je na HPD jistější že si ho někdo přečte, rozhodla jsem se ho přidat i sem. Je možné že se zde nebude pobjevovat pokračování. 

0

Příběhy a povídky

Autor: Jui   |   Publikováno: 03.07.2018   |   Zobrazeno: 578x