HryProDivky.cz
Zrada...???
V té době mi bylo asi osm nebo devět. Dívala jsem se za plot. Dvě dívky, které jsem se bála oslovit, šly kolem. Dupla jsem si nohou. Přece se s nimi CHCI kamarádit! ,,Ahoj," řekla jsem. Vyšší se otočila. ,,Ahoj," odpověděly jednohlasně. Vtom přiběhla moje mladší sestra. Nesla si s sebou svou hračku: plastovou kukuřici.,,To je Terezka, moje sestra. Já jsem Niky." chrlila jsem rychle, aby neodešly. ,,Jé, my jsme taky sestry," řekla ta vyšší. Mohla být o něco mladší než já. ,,Já jsem Terka a ta malá je Petra." ,,Hej!" ozvala se dotčeně Péťa, ,,já nejsem malá! Jsem jen o rok mladší!" Bála jsem se, aby nešly domů (bydlely naproti nám a jejich zídka měla zelené dveře), a tak jsem se rozhlédla a hledala téma k hovoru. ,,Malá Terka", jak jsme jí poté začaly říkat, protože byla mladší něž Terka od naproti, si přiložila plastovou kukuřici k uchu, jakože telefonuje. ,,Terezka si hraje, že je to telefon," smála jsem se. Holky se smály se mnou a mě napadlo, že si s kukuřicí můžeme házet. Tak jsme si začaly přes náš plot házet plastovou kukuřici. Tak začalo naše sedmileté přátelství...
Vrátíme se do dnešní doby. S holkama jsme se dodneška stýkaly. Rok od doby, co jsme se seznámily, tak jsme s nimi chodily ven a ony si s námi hrály u nás na zahradě nebo doma. Tak to šlo až do současnosti. S ,,velkou Terkou" jsem natáčela musical.ly a bavila jsem se s ní o těch holčičích věcí. Přijde mi, že s Terkou jsem si byla odjakživa blíž než s Péťou. Ta byla o rok mladší než my, ale i tenhle věkový rozdíl stačil k tomu, abych jí moc nerozuměla a ona mě. V poslední době nám začala říkat, že jsme na mobilech závislé, byla naštvaná, že si rozumím hlavně s Terkou, a často se spolu kvůli tomu pohádaly. Péťa byla vždycky taková výbušná a nikdo jí nesměl ukřivdit. Taky se často urážela, ale vždy bezprostředně po tom se nám omluvila.
Naše první vážná hádka se odehrála přibližně před měsícem. Péťa mě a Terce (velké) začala říkat, že se chováme jako dámičky a že nám nerozumí. Tehdy jsme se rozdělily na dva tábory: já s ,,velkou" Terkou a Péťa s ,,malou" Terkou. Hned ten den (nebo ten následující) jsme se ale usmířily.
Velké starosti mi ale dělá minulý víkend. Ještě jsem nezmínila, že holky mě daly dohromady s nejlepším klukem na světě.
(po půlhodině poskakování pokojem se vracím ke psaní :-D)
Minulou sobotu jsme se s tím nejlepším klukem sešly u nás doma a v důsledku toho jsem s holkama nešla ven. Velká Terka to vycítila, protože si do svých srdcí vidíme jako do zrcadla. Když jsem potom s nejlepším klukem šli ven, venku na nás holky házely sníh. Strhla se sněhová bitva, pro mě bez důvodu. Terka nakonec přestala a řekla mi, že si myslela, že jsem se na ně už napořád vykašlala kvůli nejlepšímu klukovi (budeme mu tak říkat). Ujistila jsem ji, že to není pravda. S Terkou jsem se teda usmířila hned. Ale Petra byla naštvaná, že jsem jí neřekla, že budu s nejlepším klukem. Naštvala jsem se (ona mi vše taky neříká a TOHLE byla přeci moje osobní věc) a házely jsme po sobě sníh. Skončila jsem mokrá, s vlasama v očích a pořádně naštvaná a zároveň zklamaná.
Stejně jsme se usmířily hned večer. Myslela jsem si, že jsme to překonaly, a fakt to tak vypadalo.
V neděli mi ale Petra nakecala, že si o mě psala s klukem, na kterém mi dřív záleželo. Podle ní jí napsal, že se styděl a BÁL mi napsat. Tak jsem tedy toho kluka zkontaktovala a dozvěděla jsem se, že je to lež. To se potvrdilo tím, že Petra neměla žádné takové zprávy s ním.
Naštvala jsem se na ni a začala jsem to přes Mess řešit. Péťa mi začala psát, že lžu já (to jsem osobně nepochopila) a potom následovaly takové zprávy, že lituje, že mě s nejlepším klukem dala dohromady a že se postará o to, abychom se rozešli. Taky začala nejlepšímu klukovi psát, že nechápe, jak se mnou může být. Na Petru jsem se tak STRAŠNĚ NAŠTVALA... Nevím, kde se to ve mě vzalo. Nikdy se mi nestalo, že bych drtila v dlaních mobil, kopala do zdí a řvala s tváří zabořenou do polštáře.
To jsme to přátelství udržovali tak dlouho, aby jeho pouto prasklo jenom proto, že jsem si našla kluka???
No, to jsem si hezky vylila srdce... :-D no, každopádně, netuším, co budu dělat. Stojí mi to za to, se zase spřátelit? A co Petřina hrozba? Ale skoro osm let nejde jen tak zahodit...
P.S. jestli jste dočetli do konce, díky :-)
Komentáře
Naty a Kája
(Fazole)
Bylo to psáno jako příběh, působí to na mě umělecky a procítěně. Jestli chceš, tak tohle by byl skvělí námět i na příběh jako takoví. A kdybys dovolila, tak bych se ho ujala, po případě ti ho i přenechala.
Jediná výtka, kterou mám jsou ty odstavce. Nemyslím ty mezery, ty chápu- rozdělení na části. Ale mám na mysli to naklánění textu, barvy, velikost. To bych tam nedávala. Jednotlivé části bych rozdělila do odstavců a až pak na ty části. Ale jinak je to moc pěkné.