Blog Butterfly340

«Nejnovější články | Blog Butterfly340

Vytvořit blog | Nápověda

It Happened Last Week

Hello! Vítám vás u mého článku, respektive takové short story:) Minulý týden jsem se zúčastnila olympiády v českém jazyce, kde byl jeden z úkolů vymyslet a napsat něco na téma ,,Stalo se to minulý týden". A protože jsem si slohovku stihla opsat na další čistý list, tak se s vámi teď o ní mohu podělit:D Přdem upozorňuji, že příběh je pro 13 +. Ať si tady nikdo nestěžuje, že kazím děti =)

It Happened Last Week

Stalo se to minulý týden, ale bylo to pro ni jako dnes. Stále měla ten hrůzostrašný výjev před očima a nemohla s tím nic dělat. Snažila se to překonat a začít žít tak jako předtím, ale nemohla. Už týden se normálně nevyspala, ani nenajedla. Dali jí sice ty prášky na uklidnění, avšak ty nezabíraly. Katrin díky tomu pojala podezření, že je to jen placebo, a tak je úplně vysadila. Nikdo se jí to ani nesnažil vymluvit nebo jí pomoci. Každý jen říkal: ,,To bude dobré, uvidíš." Zatím však žádnou výraznou změnu na svém stavu nepocítila, vše bylo jen horší a horší. Deprese, pocity úzkosti a paranoia se staly jejími věrnými společníky.

A přitom za všechno mohlo jen pár slov... Pár hloupých slov, které mu řekla. Kdyby nebyla tak hloupá, všechno mohlo být jinak. Mohli spolu dál být šťastni a zamilováni do sebe navzájem. Ale ona to všechno zkazila a řekla, co neměla. Ranila jeho city a on to neunesl. ,,Zabila jsi ho!" křičel hlas v její hlavě a Katrin se mu ani nebránila. Cítila se zmatená, otřesená. Už poněkolikáté za dnešní den se rozbrečela. Nemohla dál, vlastně už dál ani nechtěla. Chtěla za ním. Potřebovala s ním nutně mluvit. Vysvětlit, že to byla chyba, kterou chce napravit...

Stalo se to před týdnem v tuto dobu. Člověk, kterého milovala si prohnal kulku hlavou a to přímo před ní. ,,Nemůžu bez tebe žít, nechci. Vím, že jsem to podělala, ale chci to napravit, víš?" řekla a vzhlédla ke stropu. Cítila, že to musí udělat, že už není jiná možnost...

Vešla do koupelny a sehla se ke skříňkám. Moc dobře věděla, že tam její otec schovává žiletky do svého holítka. Vzala si dvě a podívala se na ně svýma uslzenýma očima. Musí to udělat, musí to napravit! Lehla si do vany a přitom nechala puštěný kohoutek. Žiletkou si několikrát přejela po zápěstí než ji zapíchla do jedné z žil. Druhou žiletku pak v agónii odhodila. Z ran se jí řinula krev a stékala do vany.

Byl konec. Naposledy se usmála, zašeptala tiché ,,Promiň," a upadla do bezvědomí.

Vím, že to není nic moc. Teď, když jsem ten příběh přepisovala, tak mě napadlo jak ho vylepšit, ale... Budu moc ráda za případné připomínky v komentářích:)