♥ Můj blog ♥

Vampíří poselství 2.díl

Po otevření dveřích jsem stála a čuměla tupě na o co jsem uviděla,čerstvou krev byla v misce položené na vaně. Snažila jsem se otočit, vyhnout se pokušení, nešlo to. Byla jsem tou krásnou vůni zcela oslepená začala prudce dýchat a držela se celou svou vůlí u dveří, snažila jsem se vyhnout pokušení, pokušení vypít ji. Nemohla jsem, už jsem se přestávala ovládat, přistupovala jsem čím dál víc snažila jsem se otočit nešlo to viděla a cítila jsem pouze krev, tu krásně červenou a čerstvou krev.

Najednou jsem uslyšela hlas:,,Klid už je dobře, zavři oči jsem tady". chytl mě za ruku a já poznala že je to Julian, byla jsem na něj naštvaná připravil mi to on? chtěl mi připravit lekci!. Chvilku jsme šli, nedokážu říct kudy stále jsem byla omámená. Poznala jsem že zastavuje chytl mě za obě ruce a laskavým ale provinilým  tónem řekl:,,Moc se omlouvám za trauma byla to zkouška." Podívala jsem se mu do jeho úchvatných očí a řekla jsem:,,Jaká zkouška?!? co sakra to je za zkouška! postavit do koupelny krev!". Usmál se a odpověděl:,,Zkouška jak rychle se měníš, bohužel moc rychle, takové pudy jsi měla mít až po dvou týdnech od obřadu".Pustila jsem jeho ruce a otočila se k velkému oknu a dodala jsem:,,Co to pro mě znamená, o jakých pudech mluvíš??". Postavil se vedle mě a díval se na projíždějící plachetnici a řekl:,,Jak už jsem říkal vampíři potřebují alespoň trochu lidské krve za týden aby přežily.. i když jsem myslel že ještě chvilku ji nebudeš muset pít vyvíjíš se velmi rychle.. měla bys.. měla bych no.. asi bych tě měl vzít na lov". Trošku se ode mě posunul jako by čekal že vybuchnu a měl pravdu chytla jsem ho za krk a přitlačila ho vší svou silou k oknu a zakřičela z výhrůžným tónem:,,Já nikoho zabíjet nebudu, to radši sama zemřu nikdy! nikdy nikoho ne zabiji!!". 

Na to že jsem ho za krk držela ve vzduchu byl docela klidnej, chytl mě rukama za boky a něžně mě po nich pohladil a řekl:,,Víš že musíš, a nemusíš nikoho zabíjet jde ti jen o pár kapek krve, stačí se ovládnout a nikoho nezabiješ slibuju." Usmál se a pevně mi stiskl boky, to ale asi neměl dělat, totiž tak mě naposledy hladil Lukas před tím než mi řekl:,,Rozcházím se z tebou!". Protože jsem si na Lukase vzpomněla, nedokázala jsem ovládnout svůj vztek. Opřela se do Juliana a vší silou do něj praštila až se pod ním rozbilo sklo a on padal dolů.

Doufám že se vám dnešní můj díl líbil a taky doufám že budete chtít další díl a jako u minulého dílu platí že pokud chcete další díl tak   +

vaše ada228

+3

Příběhy a povídky

Autor: ada228   |   Publikováno: 01.06.2016   |   Zobrazeno: 511x