utečenci 1.část

,,Vím že mi nevěříte, ale musíme odtud utéct!, viděla jsem jak tahle ulice i se školou vybouchnou!, musíme utéct!". Snažila jsem se tam varovat své přátele, moc mi ale nevěřily, ale já se zatím nikdy nemýlila. ,,No tak Kejlo! přece si nemyslíš že ti budeme věřit bydlíme tady!". Namítal mi můj kamarád Sebastian, nebyl ale sám nechtěla mi to věřit ani Sofie. ,,Je přece blbost aby něco vybuchlo! jdu domů ahoj zítra!" Namítla Sofie a vydala se zpět ke škole.Znovu jsem se na zbylé dva kamarády podívala a řekla: ,,Sebe,Zoe a co vy?? ještě nikdy jsem se nemýlila! snad si pamatujete na sedmou třídu!"řekla jsem.

V sedmé třídě jsem poprvé viděla něco tak přesného. Viděla jsem plameny. Pouze plameny, moc jsem tom ale nedávala naději tehdy mi ještě to že vidím něco co se stane přišlo jako blbost zvlášť když jsem byla vzhůru. na hodině fyziky jsme dělaly s naší bláznivou učitelkou fyziky pokus. Pokus však dopadl dobře ale po pokusu nesla učitelka kahánek a ostatní věci z pokusu do kabinetu. Po chvilce ze vrátila a začali jsme se učit. Po chvilce spolužačka Teressa oznámila že cítí kouř!. Po malé chvilce jsme ho ucítily všichni i Učitelka. Ale u bylo pozdě z celého kabinetu šlehalo plamenů, nic se z něj nepodařilo zachránit. Naštěstí pro nás jsme si toho všimly docela včas. A všichni jsme ve zdravý přežily.

Sebastian se na mě podíval a řekl: i když ti moc nevěřím, doprovodím vás k autobusu." Šli jsme přes cestu když v tom se ozval výbuch, oblohu zahalil kouř a škola začínala hořet. Seb to uviděl popadl nás za ruku a snažil se nás donutit utíkat. Utíkaly jsme jak to šlo. Bylo slyšet čím dál víc výbuchů, všude bylo černo. Utíkaly jsme jak to šlo kolem nás jel autobus zastavil, otevřel dveře a řidič řekl:,,rychle, nastupte je to zdarma pomůžu vám pryč!" i když normálně bychom nikdy k nikomu cizímu nenasedly tak jsme okamžitě pospíchaly dovnitř. Dveře se za námi zavřely a autobus ujížděl. Po tom co jsem vešla dál do autobusu jsem si všimla mnoho zraněných dětí. Některé byly mladší než mi a někteří starší. Dívala jsem se kolem a snažila se najít Sofii. stále jsem doufala že utekla výbuchu... že je stále na živu. Bylo mi do pláče ale nebyla jsem jediná. Všichni i Seb i Zoe byly vyděšení a bály se jak to bude dál.

Napadlo mě, že se vámi podělím o další ze svých příběhů tak snad se bude líbit.

Pokud chcete pokračování příběhu tak prosím plus nebo alespoň to napište do komentářů...:D

Snad se vám líbí, a přeji krásný den. Ada228

Komentáře