Povídka - Divná - A fading no one

«Nejnovější články | A fading no one

Vytvořit blog | Nápověda

Povídka - Divná

Zdravím.Tohle mě napadlo,když jsem včera po půlnoci usínala.Takže se omlouvám,pokud to bude blbost.Nic méně,to mi nezabrání abych to napsala.Nevím,nejspíš to bude nudné,nezáživné a podobně a ještě něco.

Proboha lidi!Proč píšete na blog takový blbosti,jako "Jsem nejlepsi".Získáte si jedině nepřátele a navím když neumíte gramatiku..škoda mluvit.

Zdravím.Dřív jsem bývala usměvavá holčina,veselá,se spoustou kamarádek.Radující se z každé maličkosti,jako byla dobrá známka z matematiky,fyziky nebo chemie.Chodící s partou ven,do hospůdek,na raft nebo jen do přírody.Vždy milá a přátelská,za žádných okolností protivná a zlá.I když měli ostatní náladu pod psa,dokázala jsem se smát a rozveselit i je.V očích učitelů,uznávaná a chytrá,měli mě rádi.Rodina taky,vše jsem viděla pozitivně,i když byl svět naruby.A teď? Co z předešlých vlastností mi zůstalo?Nic.Vůbec nic.Dřívější syté a výrazné barvy jsem vyměnila za černou,nebo tmavě modrou,či tmavě fialovou.Jiné už ne.Místo líčení,které v létě bylo překrásné,si vezmu jen řasenku,nebo oční linky.Namísto podpatků si raději vezmu obyčejné tenisky.Černé,samozřejmě.Černé vlasy mám už od narození,ale nikdy mi neslušely.Nyní už ano.Doma už mě nečeká rodina,ale samota.Je mi třicet dva let,nikdo se o mě starat nemusí.Jsem závislá sama na sobě.Dům mám sice bílý,ale uvnitř je černý.Možná si říkáte,že je tam tma.Ano je,ale ne taková.Taky mě tam čeká můj kocour Sušenka.Já vím,hezké jméno.Je pojmenovaný po jediném sladkém jídle,co jím.Mám ho ráda,i když se to nezdá.Měla jsme ještě kočku.Kataru.Umřela předminulý týden.Často se k jejímu hrobečku u lesa vracím,i se Sušenkou.I on jí měl rád.Sice to byla potvora a často Sušenku škrábala a za to schytala pár ode mě.Většinou se jí nikdo nemohl dotknout,když neměla náladu,ale jakmile se chtěla mazlit,nemohli jste se od ní odtrhnout.Lehnu si na svojí černou postel a chvíli přemýšlím.Jak tohle vlastně začalo? No,asi tím.Začala jsem ztrácet pojem o čase.Myslela jsem,že je osm večer,ale byla už půlnoc.Myslela jsem,že je dvanáct hodin odpoledne,ale bylo teprve osm ráno.Potom jsme začala být zlá,agresivní.Na kamarádky jsme často řvala,ani nevím kvůli čemu.Svojí nejlepší kamarádce jsem vrazila několikrát facku.Ona věřila,že to vyprchá,ale nevyprchalo.Byla moc pozitivní.V hodinách jsem usínala.Začínala jsem mít horší a horší známky.Učitelé mnou začali opovrhovat.Rodina se přestěhovala,protože našla lepší bydlení a tohle nechali mě.Prý to budu mít lepší a nebudu muset platit nájem.To je sice pravda,ale byla bych teď radši s nimi.Zbyl mi jenom Sušenka.Zvířata mě mají rádi,lidé ne.Teda,až na jednoho.Mého bratrance.Vídáme se ale jen čtyřikrát do roka. Ani jeden nemáme moc peněz a za jednu cestu k němu mám stravu na čtrnáct dní.Proto já k němu jezdím dvakrát ročně a on ke mě taky.Je to krutá doba,ale nedá se nic dělat.

,,Co je nového?"

,,Mňau"

,,Tos mi teda toho řekl"

Právě je zima.Rozhodla jsem se vyjít ven,na procházku třeba do lesa.Jsem divná,já to o sobě vím,ale nezměním to.Obleču si kabát,černý kabát a černé kozačky.Vyjdu ven,všude je bílo.Jen tak chodím po zahradě a všimnu si,že Sušenka utíká k lesu.Samozřejmě jdu za ním.Vím kam jde.I on měl Kataru rád.Míří k začátku lesa a zastaví se tam,kde jsem to čekala.U Katařina hrobu.Jen tam tak sedí a kouká chvíli na něj.Chvíli do lesa a chvíli na Katařin hrobeček.Je to zvláštní.Sušenka vydá zvuk. Mňaukne.

,,Copak je? I mě se stýská.." v tom mi ale něco dojde. ,,Chtěl bys jít na procházku,že jo?"

,,Mňau"

,,Tak zítra" sehnula jsem se a pohladila Sušenku.Okamžitě se přitulil a skočil na mě.Vůbec mi to nevadí.On je snad jediný,kdo mi pořádně rozumí.

Zvedla jsem Sušenku a odnesla jsem ho domu.Byl už celý promrzlý,klepal se,chudáček.Zítra mu tedy nasadím vestičku.jestli myslíte,že je mu nepohodlná,tak se pletete.Není to taková ta typická tvrdá vesta.Tuhle jsem pletla sama.Je z vlny.Protože je ještě brzy a Sušenka už spí,rozhodla jsem se,že na chvíli zasedla k počítači.Jen se podívat na maily.Potom nekonečném čekání,kdy se konečně podařil načíst Chrome,jsem zapla mail.Na seznamu,samozřejmě.Leží mi tam mail od Adriana.To je můj bratranec.

Ahoj Simer,

omlouvám se,že jsem nenapsal dřív,ale neměl jsem čas.Znáš to.Ty,spíš my,až moc dobře.I když už je leden,ta přeji veselé Vánoce a hezký Nový rok.Snad bude úspěšnější než ten předchozí.Taky bych za tebou rád přijel,a taky přijedu.Počítám na začátku února,ale nemůžu to říct jistě.Taky jsi psala,že ti umřela kočka,Katara.To mě mrzí.Tak a to je všechno,víc nestíhám.

Měj se krásně.Papa

Adrian

No,aspoň si vzpomněl.Je pozdě.Půjdu spát.

Potom,co jsem Sušenkovi otevřela konzervu a nalila vodu,prošla denní údržbou v koupelně a převlékla se.Jsem konečně mohla jít do postele.Dlouho jsem ještě přemýšlela,co budu zítra kreslit.Živím se jako neslavná malířka.Podařilo se mi pár kreseb prodat,ale prakticky jsem za ně nic nedostala.Dostala,ale hrozně málo.S takovouhle myšlenkou jsem usnula.Třeba bude zítřek úspěšnější....

Napadlo mě to včera večer.Je to krutě krátké,takže soráč.

Zatím

Čau