HryProDivky.cz
Pouchlus a důvěra
Zdravím.Dneska se vám zase malou částí otevřu.Dozvíte se,jak na tom jsem s vámi všemi a nebude to dlouhý článek.
*
Takže,upřímně ani nevím,jak začít.Dobře,vezmu to od začátku.Měla jsme tu jistou osobu,která mě ze dne na dny zazdívala čím dál tím víc.Naše přátelství chablo.Ale důležité je to,že jsme si byli podobné.Věřila jsem.Po deseti letech se konečně nešel někdo,kdo mě mohl chápat,kdo měl zájem o přátelství.Začala jsem oné osobě bezmyšlenkovitě věřit a ani v tom nejtemnějším snu by mě nenapadlo,že udělá to,co udělala.Zazdila mě a na mém srdci jen přibyla další nepatrná jizva.Bohužel,jak jsem zjistila během pá dní,nebyla obyčejná nepatrná jizva,nebo jizvička.Byla to velká jizva,která nejde jen tak začít.Možná jste si na mě všimli,že jsem se začala chovat odtažitě,uzavřeně,jinak.Může za to moje naivnost.Ale zčásti i ta osoba,neměla se k mě ze dne na den otočit zády,neměla se na nás vykašlat poté,co všechno jsme pro ní udělali.Možná jsem to teď já,kdo jí/ho vyhnala.Je mi to jedno.Nic jiného si ode mě dotyčný nezaslouží.Pokud tohle čte,tak je mi úplně srdečně jedno,jak se k tomu vyjádří,nebo jestli skončí v zápalu deprese.Už mě k dotyčnému nic neváže.Jasně,teď si o myslíte že jsem bezcitná sv*ně,ale já vám váš názor brát nebudu.Možná jí sem.Potom,co mě daná osoba zradila,jsem se začala chovat jinak.Kdokoliv mi jen poslal zprávu,z mé odpovědi mohl poznat chlad a nechuť s jakou jsem to psala.Vedl k tomu jednoduchý důvod.Bála jsem se,že by se stalo to,co už mockrát.Že by jste se na mě po čase vykašlali a přibyla jen další jizva.Po ne dlouhé době se objevila další jistá osoba.Docela mě překvapila má reakce.Necítila jsem se nedůvěřivě.Začali jsme si tady psát a po čase to přešlo na Skype.Téhle osobě jsme začala věřit.Je jediná,co o mě ví snad vše,včetně toho,jak vypadám.Samozřejmě,vím,jak vypadá dotyčný.Nemám v plánu dotyčného zradit.I dotyčný mě ujistil,že to nemá v plánu.Překvapivě jsme si začali rozumět,ale neobešlo se to bez jistých....neshod.Ne hádek,ale někdy jsme se neshodli.Urovnali jsme si to a já jsem dotyčnému začala věřit.Přesvědčovala mě,že bych to měla zkusit znovu a že tam někde,venku,ve světě,existuje člověk,který na mě čeká a se kterým si budu rozumět.Nevím jestli je to pravda,ale chtěla bych,aby to pravda byla.Taky bych chtěla dané osobě říci,že jí nemám jen jako záplatu na svoje jizvy,ale že s ní chci doopravdy a upřímně kamarádit.
A teď k vám.
Já nechci,aby jste mě nenáviděli,ale možná už je to nevyhnutelné.Mám tu pár přátel,ale ti jsou jen přes internet a nemám k nim skoro žádnou důvěru.Už nestojím o další.Kdokoliv mi poslal,nebo pošle zprávu,bude z ní cítit jen chlad,nedůvěra,velká zeď,nedůvěra a možná u někoho i nenávist.Omlouvám se,ale já už jiným lidem nevěřím.A není to jen tady,i v reálu.Svět není to co dřív.Na každém rohu číhají chlápci,kteří vás unesou,a nebude cesty ven,pokud vůbec pár dní přežijete.Vůbec se matkám nedivím,že své děti nechtějí nikdy moc pouštět tak,aby byli sami.Rodiče mají pravdu,ale vy si jen potřebujete dokázat,jak jste dospělí,vyjdete ven sami,večer a potom se budete strašně divit a brečet,až vám někdo přiloží kudlu ke krku a bez milosti vás podřízne.V tu chvíli se budete proklínat a nenávidět,proč jste jen ty rodiče neposlechli.Ale bude moc pozdě. Je mi celkem blbý to takhle říct,ale budete rádi,pokud vás pošlou do zahraničí a nezabijí vás,nebo ne teď.Tohle není rada,ale skutečnost.Svět je krutý a všude zkažený a potom mi nemějte za zlé,když nikomu nevěřím.
1
Kolorka mě docela vystihla a nejenom mě,i svět.Možná si myslíte,že jsem citlivka,což jsem,ale já se nelituji,nebo nechci.Nechci se otáčet do minulosti.Proto mi prosím nepište komentáře typu "Nikdy neuvidíš ten hezký svět,pokud budeš žít v tomhle".Ale o jakém světě to vlastně mluvíme? To ty co jsou nekonečně pozitivní nevidí svět takový,jaký vlastně je.Neříkám,abyste nebyli pozitivní,ale já vidím šedý svět,nevidím ho v barvách.A docela myslím,že ho vidím i správě.Za tohle si vysloužím spoustu "hejtů",mínus a nepřátelů,ale já se nezměním je kvůli vaší pozitivnosti.Tečka.Skončila jsem.
Komentáře
Anka B.
Eh, cítím se dojatá. Možná taky proto, že se s tímhle textem dokážu docela ztotožnit a plně tě chápu.
Doufám, že už tě nikdo nezradí, protože zrada a zničené přátelství bolí, strašně moc bolí.
Ohledně dnešního světa jsem taky dost pesimistická. I když je tam někde uvnitř mě i část, která vidí na všem něco dobrého a neztrácí naději, pesimismus většinou zvítězí.
Ale i přesto chodím večer za šera sama po městě... Akorát s pepřákem a švýcarákem v ruce a nedůvěřivě skenuju svoje okolí očima.
pouchlusněbe(ANIME!)
Anka B.: Děkuji.
Jsem si celkem jistá,že mě ještě někdo bude zrazovat,nedokážu to říct,bude to záležet na mě,na mojí důvěře a na schopnostech dané osoby. Zničené přátelství a zrada...od někoho,se kterým jsem se znala je jedno jestli dva roky,nebo jen měsíc,to bolí.Nebolí ale jen to,že tě osoba zradila.Bolí všechno.Zrada,zničená přátelství,ty lži,které ti nalhala,to jak se vydávala ze někoho,kým není,to,že už přesně věděla jsme ne nás zbavit,to potom co jsme ji sem třikrát zpět přivedli,nám udělá tohle.
Ohledně světa...změnil se.Skoro každý den je ve zprávách o vraždě,bití,uhoření,vraždě.ztracení a podobných věcí.Já bydlím na vesnici a za tmy chodím často ven,občas se Benem /můj pes/.Nikdy se v naší vesnici nic nestalo,ale v okresním městě,které je od nás asi sedm kilometrů,uhořeli tři lidé,matka zabila své dítě,nevlastní otec zbil jeho přítelkyně syna.Já se snažím být pozitivní,nevidět jen to špatné,ale toho dobrého je hrozně málo a většinou tak zvítězí můj pesimismus.
Chilli
(ANIME!)
Nevím, co ti mám k tomu dopsat. Dojala jsi mě. :3
pouchlusněbe(ANIME!)
Chilli: Děkuji moc. :3