A fading no one

Za obrazem zrcadla... - I.

...,,Ne!"Rozkřikne se právě královská dcera.

,,Tris,sama víš,že když si ho vezmeš,bude to pro naše království velmi výhodné" odpoví stále vyváženě a přiměřeně král říše.

,,Nezajímá mě!Já ho nemiluji a nebudu si ho brát jen pro prospěch království"

Situace je zde dnes velmi napjatá.Nejen dnes.Už pár dní.Vlastě od té doby,kdy si královská dcera Tris má vzít velmi bohatého a zdatného,postaršího šlechtice z vedlejšího království.

,,Otče.Tris má pravdu.Nebyla by s ní šťastná a ty to víš!"Tentokrát se ujme slova Kima,královský syn a Trisin straší bratr.Obvykle je zticha,jelikož ho nikdo,ačkoliv je starší,neposlouchá.Také většinou podpoří krále,nechce se mu vzdorovat,ale jednou za čas podpoří i druhou stranu. Tris se na Kima podívá a lehce se pousměje.Její úsměv umí zahřát u srdce,ale jen někdy,protože se v posledních dnech moc neusmívá a už vůbec se nesměje.Většinou je spíše naštvaná,podrážděná a zlehka krutá.Narodila se totiž,když v zemi začala válka.Poddaní nebyli spokojeni s královo vládnou.Kima je pouze o rok starší než Tris,ale válka ho rozhodně tolik nezasáhla.Hovor pokračuje a po chvíli se královská dcera postaví,mírně se zašklebí a uraženě odkráčí z Velkého sálu.Po chvíli odejde i Kima a zůstane jen král říše.Něco si nesrozumitelně mumlá pod svými šedými,skoro černými,vousy.

Zatím co se Kima chystá na lov,Tris sedí u okna a pozoruje krajinu.Občas jí z tváře ukápne stříbrná kapka,slza.Jak moc by si přála být jako Kima.Bezstarostný,vybírajíc si svou manželku a budoucí královnu sám.Věčně nic nedělající,jen se honí za divokou zvěří a loví,nebo se učí boji,například šermu.Dostává speciální lekce cizích jazyků,o kterých se Tris může jen zdát.Ale nemůže a tak jen smutně hledí z okna a tiše závidí.Poslední dobou jí ovládají samé negativní emoce.Je to jako sen.Tris taková nikdy nebyla,leda snad,když umřela její matka,královna.Ten čas k sobě nikoho nepouštěla,nejedla,pila vodu z vlastního vodovodu,který má v koupelně,nestarala se o nikoho,zapomněla na svůj zevnějšek..jednoduše byla na pokraji zhroucení.Možná u i ten kraj přešla,to nikdo neví.Jenom ona.

Když slunce nabere takový úhel,aby mladé Tris svítilo do očí,přesune se na druhou stranu pokoje,do svojí postele,která je naproti zrcadlu.To zrcadlo má pro ní nesmírnou cenu.Dala jí ho matka,před tím,než opustila tento svět.Možná se to zdá jako nic,ale pro Tris má nesmírně neskutečnou cenu.Otec jí ho nejprve nechtěl dovolit,ale nedokázal vysvětlit proč.Takže nakonec připadlo Tris.Jen,působí na ní zvláštním dojmem,jakoby samo nežijící zrcadlo,se jí snažilo něco naznačit.Působí dojmem všechny negativity,kterou mladá princezna má.Ale nějak hodně se tím nezaobírá.Vstane,upraví si své do zlata zbarvené vlasy,utáhne bílo-modrou mašli na svých modrých šatech se spoustou spodniček a pomalu se blíží k zrcadlu.Nikdy tohle neudělala,ale nyní má pocit,že jí tam něco táhne.Opatrně se dotkne zrcadla,ale nic.Je chladné jako vždy a jen odráží vzhled své majitelky.Ale Tris se přesto oklepe,jakoby se chtěla něčeho zbavit.

,,Hm?"Ozve se ze zrcadla.Tris leknutím a údivem nadskočí od popojde o pár metrů dál.Nechce se jí věřit,ale co zbývá.Nikdy se nic podobného nestalo,nejspíš se jí to jen zdálo.Znovu se plaše přiblíží k zrcadlu a jemně se ho dotkne.

,,J-jsi tam?"Opatrně se zeptá.Připadá si tak trochu směšně,který člověk by přeci mluvil se zrcadlem.Trochu se zakoktala,jelikož má stále trochu nahnáno.

,,No?" ozve se nazpátek.Tentokrát se to Tris nezdá.Je přesvědčena,že je to reálné,že se jí to nezdá.

,,Kdo jsi a proč jsi v mém zrcadle?" zeptá se nedočkavě a vystrašeně mladá princezna.

,,Proč to potřebuješ vědět?"Tohle Tris nečekala,nevěděla co si má připravit za argument,kdyby osoba odpověděla takhle.Teda,pokud to je něco živého.

,,Já jen.."Ozve se Tris po minutě ledového ticha v jejím královském pokoji.Slunce už téměř zapadlo,ale Tris to nevnímá.Zajímá jí teď jen tajemné zrcadlo.Cítí s ním jakési spojení,něco jí k němu přitahuje,jako dva neviditelné magnety.

,,Nechceš to znát,to mi věř.A nepotřebuješ vědět,kdo jsem.Stačí snad to,že s tebou mluvím,nebo ne?"V tomhle ohledu měla postava pravdu.Ale Tris zaujalo něco jiného.Byl to dívčí hlas.Daleko jiný než ten,který má Tris.Chce vědět kdo to je a jak vypadá,co dělá v zrcadle,popřípadě jak se tam dostala.

,,Prosím"Zašeptá už téměř neslyšně Tris.

,,Výsost umí prosit?Tak to se nestalo už hodně dlouho....Proč tě to tak zajímá?Jediné co ti řeknu je,že se tebou živím."

,,Ži-živíš se mnou?Jak-?"

,,Tohle neřeš."

,,Budu!Jsem královská dcera a jde možná i o můj život!"Osoba v zrcadle trochu zkrotla.

,,Nejde o tvůj život.Neživím se tebou přímo,spíš něčím,co je uvnitř tebe a není to hmotné.Mimochodem,jsi královská dcera a myslíš,že se ti budu klanět?"Osoba si zase nabrala zpět své sebevědomí.,,Ne,to určitě ne.Nehodlám se klanět žádnému rodu,ať už královského nebo šlechtického původu.Ti zmetci si to totiž nazaslouží-"

,,Já nejsem zmetek!"vykřikne z nenadále Tris.

,,Všichni z rodu jsou takoví..."odpoví osoba nenuceně.

,,Tak mi o sobě něco řekni!!!"

,,Jsi naštvaná. *smích*.To se mi líbí...Fajn,pokud mě tu necháš,řeknu ti vše."Osoba se rozhodla smlouvat,nevídaná to věc.

,,Přijímám"Odpoví budoucí královna.Opět je z poza zrcadla slyšet smích.

,,Dobře.Tak pro začátek.Jmenuji se...Ashuramaru.Těžké jméno,ale zvykneš si.Také jsem dívka,už podle mého hlasu.Ve vašem světě už neexistuji z jednoho prostého důvodu.Víš,kdo je tvůj otec,že?"Odpovědí je přikývnutí.,,Ale nevíš,že pokud někdo z rodiny zavraždí někoho jiného královským mečem,že zabitý se stanem něčím,co moc člověka nepřipomíná.Jsem starší než ty,ale už nestárnu"

,,Počkat,ty jsi...byla členka královské rodiny?!"

,,To ti to teda trvalo.Ne,nejsem.Tvůj otec má vzdálené příbuzné a ti příbuzní se znají s mým rodem.Takže jsem byla zabita svou matkou,byla uvězněna v zrcadle a zrcadlo se prodalo tvé matce,která ho před svou smrtí dala tobě.Byla jsem z nižšího šlechtického a duchovního rodu,proto žiji teď tady"

Mladé princezně trvalo notnou chvíli,aby to vstřebala.Pár minut nebyla totálně schopna promluvit jediné slovo.Nakonec chraplavým polohlasem řekla:

,,Ukážeš se mi?"

,,Ano,ale nejsem příliš hodná,takže se mé podoby nelekni"

,,A ještě něco.Co jsi?"

,,To taky nepotřebuješ vědět,ale něco jsem ti slíbila.Jsem *hluboké nadechnutí*...démon."

Dívka na chvíli strnula,nevěděla co říci.Ta se kterou mluví,ta je mrtvá a je démon.Mladá paní má za sebou další,celkem velký,šok.

,,Otoč se a až řeknu "můžeš"otoč se zase zpět"

Dívka jen pomalu přikývla.

,,Můžeš!"Ozve se Ashuramaru.

Dívka se pomalu otočí a co vidí,málem omdlí.

Ashuramaru nelhala.Je démon.Dlouhé,tmavé vlasy drží zlatá čelenka.Rudé oči upírají pohled na Tris.Její uši zachytí snad vše,co kde šustne.Celkem děsivý úsměv zdokonaluje její tvář.Na sobě má šaty po kotníky.Vršek je černý,jako temná noc,zatímco sukně dlouhá a bílá jako smetana.Drží je spojené čtyři,také zlaté,knoflíčky.Rozparek u sukně vede až k vršku stehen.A je bosa.

Princezna už to nadále nevydrží a praští sebou,nikoliv nejdříve o zem,ale o zrcadlo.Ashuramaru se nejdříve trochu vyleká,ale potom se znovu usměje a zmizí.Převtělí se do Tris.Dobře ví,že Tris nebude moct ovládat,ale touha trochu poznat svět je lákavější,než být navěky uvězněná v zrcadlu.Teď vidí vše,co Tris,stejně tak slyší a cítí(Ve smyslu že cítí nosem).Ale necítí bolest,ani radost,nemá city,ani pocity.Je spokojená.Teď žije ve svém světě,uvnitř Tris a ona o tom ani neví.Teda,do té doby,než se před Ashuramaru objeví a zase zmizí.Potom slyší klopýtání stráží,ale Tris nemůže otevřít oči ani když se o to snaží Ashuramaru.

1

1

*

*

*

Takže bych tímto započala nový příběh,jako poděkování za 200 plusů na mém blogu.Moc díky.Taky doufám,že se bude líbit.Ten obrázek nahoře je Ashuramaru a ten dole tak trochu vystihuje situaci.A ta zlatovláska na něm je Tris.Takže,nevím jak často budu vydávat,ale blíží se prázdniny a nemám tolik učení,takže se pokusím stíhat o víkendech.

Mějte se hezky.

Zatím!

+9

Příběhy a povídky

Autor: pouchlusněbe   |   Publikováno: 07.06.2016   |   Zobrazeno: 650x