Zvířecí knihovnička

«Nejnovější články | Zvířecí knihovnička

Vytvořit blog | Nápověda

Dárek co změní život! 3 Špatný=milý

Po té co mi rodiče koupili štěně jsem se o ně musela pořád starat. Byl to australský ovčák

Byl sice roztomilý ale pořád kňučel -_-. A ke všemu musel spát v mém pokoji O.o jen proto aby "jsme si na sebe zvykli". Šla jsem spát, když jsem slušela škrábání na dveře. Otevřela jsem a tam to štěně na mě koukalo svýma velkýma hnědýma očima a zavrtělo pomalu ocáskem. Tak jsem ho pustila dovnitř. Hned jsi lehl do svého pelíšku. Zhasla jsem a šla si lehnout. To štěně mi skočilo na postel a začalo opět kňučet. Jelikož už padal sníh a u nám opraví topení příští týden. Bylo mi ho líto tak jsem ho pustila k sobě. Přestal kňučet a lísal se jako kočka. Byl jako plyšák. Už mi tolik nevadil :-).

Příští den.

Jelikož k nám přibila Melanie a já sní seděla ve stejné lavici, ve stejné třídě ze stejnými spolužáky jsem se nevyhla jejím otravným dotazům. Mel dneska nevypadal jako chudá holka. Měla nové džínsy a pěkné tričko

[Unsupported element format] Nevím proč ale všichni se o ní zajímali jak o Lucku Bílou nebo tááák. Než přišla naše hvězdička Lin (Linda). Nafoukaná, bohatá a "krásná".

Přišla k Mel odstrčila jí a řekla: Co se zajímáte o tu chudinku XD? Já jsem hvězda :P. Všechny holky se jí bály. Byla velká a říkalo se že chodí na kix-box a kluci po ní jeli. Zase se kolem ní všechny ze strachem v očích nahnaly. Jen opět já jediná ne a Mel -_-. Nakráčela k nám jako nějaká superstááár a ohrnula na de mnou nos. A hned mě začala pomlouvat. V tom začala hodina a božská superstááár -_- si musela sednout na své místo.

Po škole:

Šla jsem vyvenčit Keksíka. Už jsem mu nechtěla říkat "Štěně" tak mu říkám Keksíku :D :-). Myslím že je trochu vycvičený. Vůbec netahal. Jenom Občas skákal jsem a tam a jednou skákala až moc až jsem přes něj zakopla. Už jsem byla připravená no odřené dlaně a kolena ale potom jsem se uprostřed pádu zastavila. Byla jsem v náruči nějakýho kluka. Měl zelený oči a hnědé vlasy.

Vstala jsem a přerušila trapné ticho a poděkovala. Docela jsem se za svou nemotornost styděla tak jsem chtěla co nejdřív utéct ale on se hned začak "tázat". Jestli jsem v pořádku a táááák. Všechno jsem trapně odkývala a chtěla co nejdřív pryč. Potom mi přišlo že mu to taky přišlo už trapné... tak jse rozloučil a řekl mi: PS a doufám že se příště uvidíme a oba budeme ve stoje.

Nevim proč ale ten kluk mi vykouzlil úsměv na tváři :-).

Tak doufáááááááááááám že se líbilo a PROMIŇŇŇŇŇŇTÉÉÉÉ ZA GRAMATIKŮŮŮ :-(

Když jse líbilo nezapomeň zanechat + a pokud nelíbilo nezapoměň zanechat koment :D. Tak ČAUUU nYmfííík!!!