všechno možné a nemožné

Město mrtvých 9.

Na chvíli jsem se zastavili v nějakém baráku doplnili si zásoby , ale to byla jediná zastávka co jsme udělali a jinak jdeme už alespoň šest hodin.Naštěstí cesta byla klidná a nenarazili jsme tak na žádnou končetinu nebo obludu.Bohužel jsem tak měla ale čas přemýšlet. Co je s mamkou jistě už si všimla že tam nejsem.Nejspíš mě už hledá policie a já se bojím že jestli tu budu ještě dlouho že to mamka nezvládne.Proč jsem sakra byla tak blbá a musela jsem si zkoušet ten přívěsek! všechno je to jenom moje vina.To že jsem zaspala a pak musela jet výtahem a pak i to že jsem si zkoušela ten náhrdelník.Z mého sebeobviňování mě ale vytrhává nechutně známí nasládlý zápach.Okamžitě se zastavuji.Nejsem schopna se pohnout a okamžitě se mi vybaví utržená ruka.Cup si toho okamžitě všímá  a ptá se co se děje.Já ho ale nevnímám jenom si představuji že někde, tady blízko mě je kus člověka.Přerývavě dýchám a srdce se mi rozbuší div mi nevyskočí z hrudi.Cup se postaví přede mě a chytne mě za ramena .Potom pomalu a zřetelně říká ,, Uvidíš tu HODNĚ mrtvých lidí.Bez rozdílu věku i pohlaví.Uvidíš tu vnitřnosti, lidské končetiny a to vše bude doprovázet odporný zápach.Budou tu smrtící pasti a na každém kroku nějaká obluda , ale já ani ty s tím nic neuděláme.Ti lidé zemřeli  v bolestech, ale teď už je nic nebolí.A mi nemáme čas nazbyt a proto musíme jít"Říká a propaluje mě svýma hnědozelenýma očima.Vím ,že má pravdu.,, Dobře." Odpovídám.Seberu všechnu odvahu a vůli co ve mě zbyla a pokračuji společně s Cupem vstříc nějaké mrtvole nebo kusem z ní.Hned za další zatáčkou nacházíme tělo.Na tohle jsem opravdu připravená nebyla..Leží tam malá holčička kolem sedmi let. z její nohy vykukuje ošklivě bílá kost a prsty na končetinách jsou zdeformované a její vnitřnosti už bohužel nejsou v jejím břiše.Na hlavě má jen jedno oko ale to druhé chybí. Její lebka je nakřuplá a vykukuje z ní růžový mozek.Dívám se do jejího modrého oka a hlavičku obalenou blonďatými vlásky.Jejího malého nosíku a otevřenými ústy jako by chtěla vykřiknout.Začnu se třást.Odvracím se a zvracím.Z toho silného mrtvolného pachu ale i z toho jak někdo může být tak krutý.A začíná mi docházet kde to jsem.Jsem v pekle kde smrt nedělá vyjímky. Jsem tu  a čelím něčemu co se nedá porazit-smrti...